ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.4379.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 4379/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Mojmíra Putny a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobce J. V., zastoupeného JUDr. Jarmilou Dostálovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Horní nám. č. 17, proti žalované OLTERM & TD Olomouc, a. s. se sídlem v Olomouci, Janského č. 469/8, IČO 47677511, zastoupené JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 12, o 27.592,- Kč s úrokem z prodlení, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 42/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. června 2013, č. j. 16 Co 77/2013-172, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2013, č. j. 16 Co 77/2013-172, není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu [k otázce výkladu ustanovení §47 odst. 2 a 3 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 31. 12. 2006 (§364 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce), srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 21 Cdo 954/2007, uveřejněný pod číslem 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2008, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2164/2008, anebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1307/2004, uveřejněný pod č. 213 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004] a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 6. 2013, č. j. 16 Co 77/2013-172, do výroku o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení není rovněž přípustné, neboť v této části směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč. K výkladu ustanovení §238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 byl dovolacím soudem přijat názor (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013), že peněžité plnění přiznané výrokem o nákladech řízení nelze označit pro účely posouzení přípustnosti dovolání za plnění ze vztahu ze spotřebitelské smlouvy, z pracovněprávního vztahu nebo z věci uvedené v §120 odst. 2 o. s. ř., ani když je výrok o nákladech řízení akcesorickým výrokem v rozhodnutí, jež se (co do „merita“) takového „vztahu“ nebo takové „věci“ týkalo (ve výroku o nákladech řízení se zvláštní povaha těchto vztahů a věcí dovolující prolomení stanoveného limitu nijak neprojevuje).
V části, v níž dovolatel uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. (zpochybňuje-li skutková zjištění soudů o tom, zda žalovanou zajištěná práce byla pro žalobce vhodná s ohledem na jeho zdravotní stav, polemizuje-li s tím, ke kterým důkazům odvolací soud přihlížel a jak tyto důkazy hodnotil, a namítá-li jiné vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), dovolání trpí vadami, pro které nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Mojmír Putna
předseda senátu