ECLI:CZ:NS:2014:21.CDO.585.2013.1
sp. zn. 21 Cdo 585/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Novotného a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce OTHERM CB s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Lidická č. 2118, IČO 260 68 982, zastoupeného JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 304/9, proti žalované R. M. , zastoupené JUDr. Milanem Miškovským, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 224/37, o 185.150,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 9 C 228/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. srpna 2012 č.j. 19 Co 1178/2012-98, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 11.640,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Miškovského, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská č. 224/37.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby mu žalovaná zaplatila 185.150,- Kč s úrokem z prodlení od 1.4.2010 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná byla u něj zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 5.5.2008 jako „administrativní pracovnice“ ekonomického oddělení. Dohodou o odpovědnosti ze dne 5.5.2008 žalovaná přebrala hmotnou odpovědnost za hodnoty svěřené k vyúčtování, zejména za svěřenou pokladní hotovost. Dne 24.3.2009 převzala od syna jednatele firmy F. S. finanční hotovost ve výši 185.150,-Kč, tuto hotovost nevyúčtovala a následně při zjištění schodku dlužnou částku žalobci neuhradila, ačkoli neprokázala, že schodek na hodnotách vznikl bez jejího zavinění.
Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 15.9.2011 č.j. 9 C 228/2010-53 žalobu zamítl a rozhodl, že „žalované se vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává“. Soud prvního stupně poukázal na širší význam pojmu „svěření“ než pojmu „odevzdání“ a dovodil, že hmotně odpovědný za svěřené hodnoty je podle ustanovení §252 zák. práce tenzaměstnanec, který „má svěřené hodnoty ve své moci, nakládá s nimi“ a je schopen provést jejich řádné vyúčtování. V daném případě však nebyl naplněn pojem „svěření“ finanční hotovosti žalované, a tudíž nebyla založena její odpovědnost za schodek na svěřených hodnotách. Nárok žalobce nebylo možno - z důvodu nedoplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů ze strany žalobce – posoudit z titulu odpovědnosti žalované za škodu ve smyslu ustanovení §250 odst. 1 zák. práce.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9.8.2012 č.j. 19 Co 1178/2012-98 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 48.336,- Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení 47.616,- Kč, vše k rukám advokáta JUDr. Milana Miškovského. Odvolací soud neshledal pochybení soudu prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci a ztotožnil se s jeho závěrem, že v daném případě nedošlo ke svěření finanční hotovosti žalované; žalovaná peníze nepřevzala k vyúčtování, nevydala žádný doklad o jejich převzetí a nelze se tedy domáhat odpovědnosti žalované za schodek na svěřených hodnotách ve smyslu ustanovení §252 zák. práce.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Poukázal na skutečnost, že prostřednictvím svého zaměstnance předal žalované finanční prostředky, žalovaná hotovost přepočítala, do pokladny ji však neuložila a následně došlo k její ztrátě. Žalobce shledává v samotném převzetí finančních prostředků odpovědnou osobou jednání postačující k tomu, aby byl naplněn obsah dohody o hmotné odpovědnosti zaměstnance za svěřené hodnoty. Žalobce nepovažuje za nutné, aby bylo k naplnění předpokladu odpovědnosti potřeba doložit potvrzení či jiný doklad o převzetí finančních prostředků, a požaduje, aby žalovaná prokázala, že „schodek“ vznikl bez jejího zavinění. Zásadní právní otázku spatřuje v tom, zda je žalovaná, pokud finanční prostředky převezme a přepočítá, povinna se o tyto prostředky následně postarat a zabránit tak případnému schodku na hodnotách svěřených k vyúčtování bez ohledu na další podmínky. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce odmítl jako neopodstatněné, a nebudou-li splněny podmínky pro jeho odmítnutí, aby dovolání žalobce zamítl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31.12.2012, (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.1.2013 (srov. čl. II, bod 7 zák. č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o.s.ř.) a že jde o rozsudek, proti kterému je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání přípustné (právní otázka, od kterého okamžiku a za jakých podmínek lze hodnoty považovat za svěřené zaměstnanci k vyúčtování ve smyslu ustanovení §252 odst. 1 zák. práce, dosud nebyla v judikatuře soudů ve všech souvislostech vyřešena), přezkoumal rozsudek odvolacího soudu bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá – srov. §241a odst. 2 a 3 a §242 odst. 3 větu první o.s.ř.), že žalovaná byla u žalobce zaměstnána na základě pracovní smlouvy ze dne 5.5.2008 jako „administrativní pracovnice“ ekonomického oddělení, a že téhož dne byla také sjednána dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty podle ustanovení §252 zák. práce. Dne 24.3.2009 jí Ing. F. S., s nímž sdílela společnou kancelář, předložil obálku s finanční hotovostí ve výši 185.150,- Kč. Hotovost za přítomnosti tohoto spolupracovníka přepočítala, ale vzhledem k tomu, že k penězům nebyl přiložen žádný doklad, peníze odmítla přijmout, protože „nevěděla, k čemu by to zapsala“ (faktura, doklad od banky či doklad s variabilním symbolem, pod který by hotovost „přiřadila“ a zaúčtovala). Obálku s penězi pak položila zpět na společný pracovní stůl. Při odchodu na mateřskou dovolenou v polovině dubna 2009 předala žalovaná účetnictví a pokladnu nové zaměstnankyni bez jakýchkoli nesrovnalostí. Žalobce začal peníze postrádat poté, co byl zaplacen doplatek zakázky a co bylo zjištěno, že peníze zaplacené jako záloha chybí.
Projednávanou věc je třeba posuzovat - vzhledem k tomu, že žalobce se domáhala náhrady škody vzniklé na svěřených hodnotách ztrátou hotovosti, kterou měla žalovaná jako hmotně odpovědný zaměstnanec převzít dne 24.3.2009 - podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění do 13.9.2009, tj. do dne, než nabyl účinnosti zákon č. 320/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - dále též jen „zák. práce“.
Podle ustanovení §252 odst. 1 zák. práce byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, odpovídá za schodek vzniklý na těchto hodnotách.
Znaky hodnot, které jsou způsobilé být předmětem odpovědnosti za schodek, má nepochybně i peněžní hotovost, kterou měla žalovaná převzít dne 24.3.2009. S názorem dovolatelky, že hotovosti či jiné hodnoty jsou převzaty a zaměstnanci „svěřeny k vyúčtování“ ve smyslu ustanovení §252 odst. 1 zák. práce tehdy, jestliže hmotně odpovědný zaměstnanec finanční prostředky „řádně přepočítá“ však nelze souhlasit.
Odpovědnost zaměstnance za schodek na hodnotách, které byly zaměstnanci svěřeny k vyúčtování, patří ke zvláštnímu druhu pracovněprávní odpovědnosti za škodu, která se vyznačuje zpřísněnými podmínkami ve vztahu k odpovídajícímu subjektu, tj. zaměstnanci. Odpovědnost za tuto škodu vzniká, prokáže-li zaměstnavatel, že uzavřel se zaměstnancem platnou dohodu o odpovědnosti a že na hotovosti, ceninách, zboží, zásobách materiálu nebo jiných hodnotách (dále též „hodnotách“), které zaměstnanci svěřil k vyúčtování, vznikl schodek. U tohoto druhu odpovědnosti zaměstnavatel není povinen prokazovat zavinění zaměstnance (srov. §250 odst. 3 zák. práce). Zavinění zaměstnance na vzniku škody se předpokládá, takže zaměstnanec se odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách zprostí zcela, popř. částečně, jen jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění (§252 odst. 4 zák. práce).
Zákoník práce formou demonstrativního výčtu uvádí hodnoty, kterých se má odpovědnost za schodek týkat; jsou to hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem oběhu nebo obratu a se kterými má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny (srov. §252 odst. 1 zák. práce). Možnost zvýšené odpovědnosti zaměstnance podle ustanovení §252 odst. 1 zák. práce je žádoucí při výkonu každého zaměstnání, v rámci něhož je nutné, aby zaměstnancům byly svěřeny určité hodnoty, s nimiž sami disponují a hospodaří jako s vlastními a které jsou povinni ve stanoveném období vyúčtovat. Osobní dispozice zaměstnance s hodnotami určenými k obratu nebo oběhu je charakteristickým znakem tohoto odpovědnostního vztahu, neboť, má-li zaměstnanec snášet riziko, že v případě zjištění schodku uhradí zjištěnou škodu v plné výši bez jakékoliv limitace, musí mít pro to také vytvořeny tomu odpovídající pracovní podmínky, včetně možnosti posoudit, zda hodnoty, které mu mají být svěřeny, netrpí právními či faktickými vadami. I když – jak správně uvádí odvolací soud - proces převzetí svěřených hodnot není nijak formalizován, z výše uvedeného vyplývá, že tento proces nelze redukovat na pouhý fyzický kontakt s předávanými hodnotami. Za těchto okolností je na místě závěr, že zaměstnanec je oprávněn posoudit, zda hodnoty, které jsou mu předávány do osobní dispozice ve smyslu ustanovení §252 odst. 1 zák. práce, jsou mu předávány v souladu s právními předpisy. Uvedené vztaženo na posuzovaný případ znamená, že žalované nelze důvodně vytýkat, požadovala-li, aby předávaná částka byla provázena účetním dokladem, který by umožnil její ztotožnění s konkrétní zakázkou.
Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je ve výroku napadeném dovoláním žalobce z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správný. Protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1 o.s.ř., §229 odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. nebo v §229 odst. 3 o s.ř. anebo jinou (další) vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalobce je proto povinen nahradit žalovanému náklady potřebné k uplatňování práva.
Při rozhodování o výši náhrady nákladů řízení dovolací soud přihlédl k tomu, že výše odměny má být určena podle sazeb stanovených paušálně pro řízení v jednom stupni zvláštním právním předpisem (§151 odst. 2 část věty první před středníkem o.s.ř.), neboť nejde o přiznání náhrady nákladů řízení podle ustanovení §147 nebo 149 odst. 2 o.s.ř. a ani okolnosti případu v projednávané věci neodůvodňují, aby bylo postupováno podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (§151 odst. 2 část věty první za středníkem o.s.ř.). Vyhláška č. 484/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), která upravovala sazby odměny advokáta stanovené paušálně pro řízení v jednom stupni, však byla nálezem Ústavního soudu ze dne 17.4.2013 č. 116/2013 Sb. dnem 7.5.2013 zrušena. Nejvyšší soud České republiky za této situace určil pro účely náhrady nákladů dovolacího řízení paušální sazbu odměny pro řízení v jednom stupni s přihlédnutím k povaze a okolnostem projednávané věci a ke složitosti (obtížnosti) právní služby poskytnuté advokátem ve výši 9.320,- Kč. Kromě této paušální sazby odměny advokáta vznikly žalované náklady spočívající v paušální částce náhrady výdajů ve výši 300,- Kč (srov. §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Milan Miškovský osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům, které žalované za dovolacího řízení vznikly, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 2.020,- Kč (§137 odst. 3, §151 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Žalobce je povinen náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 11.640,- Kč žalované zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o.s.ř.), do 3 dnů od právní moci rozsudku (§160 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 24. listopadu 2014
JUDr. Zdeněk Novotný
předseda senátu