ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.1479.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 1479/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce D. N., zastoupeného Mgr. Miroslavou Pavlů, advokátkou se sídlem v Praze 7, Letohradská 755/50, proti žalované P. D., zastoupené JUDr. Josefem Šlampou, advokátem se sídlem v Kyjově, Komenského 617, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 111/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. září 2012, č. j. 38 Co 326/2012-49, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.778,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Miroslavy Pavlů.
Stručné odůvodnění :
(§243c odst. 2 o. s. ř.)
Okresní soud v Hodoníně („soud prvního stupně“) rozsudkem pro uznání ze dne 30. března 2012, č. j. 16 C 111/2011-28, rozhodl, že z věcí náležejících do společného jmění účastníků připadá do výlučného vlastnictví žalované osobní automobil Smart RZ 5B8 8910. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na vyrovnání podílů částku 490.000,- Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku. Dále soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalované rozsudkem ze dne 20. září 2012, č. j. 38 C 326/2012-49, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) [zřejmě správně c)] občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody uvedené v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje. Dovolací soud projednal dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2012 (viz čl. II., bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), neboť dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu byl vydán 20. září 2012.
Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam nemá, neboť je v souladu s procesním předpisem i s judikaturou dovolacího soudu.
Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a věcí uvedených v §118b a §120 odst. 2 o. s. ř., místo výzvy podle §114a odst. 2 písm. a) o. s. ř., nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení (srov. §114b odst. 1 o. s. ř.).
Jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle ustanovení §114b odst. 1 o. s. ř. včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§153a odst. 3) musí být poučen (srov. §114b odst. 5 o. s . ř.).
Podle §153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§114b odst. 5 a §114c odst. 6).
Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně doručil žalované 17. 6. 2011 usnesení s výzvou, aby se vyjádřila k žalobě ve lhůtě 10 dnů od doručení. Následovalo sdělení JUDr. Josefa Šlampy, že převzal zastoupení žalované se žádostí o prodloužení lhůty k vyjádření do 30. 6. 2011. Vzhledem k tomu, že vyjádření nebylo podáno ani v této lhůtě, doručil soud prvního stupně dne 3. 8. 2011 zástupci žalované usnesení dle §114b o. s. ř., ve kterém uložil žalované, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení vyjádřila k žalobě s poučením, že pokud se ve stanovení lhůtě nevyjádří ani soudu nesdělí, jaká závažná okolnost jí v tom brání, bude mít soud za to, že nárok uplatněný v žalobě uznává, a rozhodne rozsudkem pro uznání podle §153a odst. 3 o. s. ř. Žalovaná ve stanovené lhůtě ani později na výzvu nereagovala, a proto nastoupila zákonná fikce uznání nároku uplatněného žalobou, která je v této podobě sankcí za nečinnost strany žalované, a nastává bez ohledu na to, zda žalovaná skutečně nárok uznává či nikoliv. Soud prvního stupně potom na základě splněných zákonných předpokladů ustanovení §153a odst. 3 o. s. ř. rozhodl rozsudkem pro uznání tak, že žalobě zcela vyhověl. Odvolací soud jeho rozhodnutí jako správné potvrdil.
Žalovaná v dovolání namítala nesprávné právní posouzení věci soudem s tím, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, neboť se k žalobě prostřednictvím svého zástupce vyjádřila. Ve spise se však její vyjádření nenachází, žádným způsobem neupřesnila kdy se měla k žalobě vyjádřit, resp. kdy mělo být její případné vyjádření doručeno soudu a neoznačila k prokázání svého tvrzení žádné důkazy. Rovněž nesdělila, jaký vážný důvod jí v podání vyjádření bránil. Potom napadené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně pro uznání, bylo vydáno v souladu se zákonem (§114b a §153a odst. 3 o. s. ř.) i v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu - srov. např. usnesení ze dne 25. října 2010, sp. zn. 22 Cdo 2877/2008. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 16. listopadu 2006, sp. zn. III. ÚS 91/06, který uvedl, že „byla-li za řízení stanovena účastníku lhůta, v níž má provést stanovený procesní úkon, a spojuje-li zákon s jeho zmeškáním určité, zřetelně formulované právní následky, nemůže být v rozporu s právem na spravedlivý proces (§36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) postup soudu, který s těmito následky spojuje procesní opatření, jež zákon předjímá.“
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle 243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 věty první a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že dovolání žalované bylo odmítnuto a úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly a představují odměnu advokátky za jeho zastoupení v dovolacím řízení s vypracováním vyjádření k dovolání. Náhradu nákladů řízení dovolací soud stanovil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do 31. 12. 2013, a je představována odměnou ve výši 10.260,- Kč, stanovenou podle §7 bod 6, §8 odst. 6 a §11 písm. k), dále paušální náhradou hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §13 odst. 3 uvedené vyhlášky a náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle §137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2.218,- Kč, celkem tedy 12.778,- Kč. Lhůta a místo k plnění vyplývají z §160 odst. 1, §149 odst. 1 a 167 odst. 2 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá toto rozhodnutí, je žalobce oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Jiří S p á č i l, CSc.
předseda senátu