ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.154.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 154/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a ve věci žalobců: a) Ing. P. O., a b) Ing. J. O. , obou P., proti žalovaným 1) A. S. , J., a 2) J. A , J., obou zastoupených JUDr. Jaroslavem Sýkorou, advokátem se sídlem v Příbrami III, Zahradnická 74, o uložení povinnosti zdržet se vstupu a vjezdu na pozemek žalobců, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 13 C 102/2007, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 29. května 2013, č. j. 20 Co 101/2010-272, 20 Co 102/2010-272, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Příbrami (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. října 2009, č. j. 13 C 102/2007-175, ve znění opravného usnesení ze dne 8. prosince 2009, č. j. 13 C 102/2007-186, pod bodem I výroku zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným „zdržet se vstupu a vjezdu na pozemek žalobců parc. č. 1229/8 v katastrálním území J. za účelem přístupu k nemovitostem, nacházejícím se za hranicemi daného pozemku parc. č. 1229/8 v katastrálním území a obci J., s výjimkou výlučného účelu chůze a jízdy k truhlářské dílně ve směru tam a zpět v nezbytném rozsahu, nejkratším směrem dle zápisu v Katastru nemovitostí pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Příbram po vyznačené trase dle geometrického plánu č. 343-340/95 ze dne 1. 2. 1996 vyhotoveném Geodetickým sdružením s. r. o., Husova 188, Příbram IV“, pod bodem II. výroku zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovaným „zdržet se vstupu a vjezdu na pozemek žalobců parc. č. 1229/8 v katastrálním území J. za účelem parkování a výjezdu motorových vozidel, zejména nákladních souprav, na/k a z/do nemovitosti – provozovnám na pozemcích parc. č. 1229/26 a 1229/33 vše v katastrálním území a obci J“. Dále rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 29. května 2013, č. j. 20 Co 101/2010-272, 20 Co 102/2010-272, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení tak, že žalovaným uložil povinnost „zdržet se vstupu a vjezdu na pozemek žalobců parc. č. 1229/8 v katastrálním území J. za účelem přístupu k nemovitostem, nacházejícím se za hranicemi daného pozemku parc. č. 1229/8 v katastrálním území a obci J., s výjimkou výlučného účelu chůze a jízdy k truhlářské dílně ve směru tam a zpět v nezbytném rozsahu vymezeného věcným břemenem zapsaným v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, k. p. Příbram na LV č. 589, k. ú. Jince podle smlouvy o zřízení věcného břemene V3 729/1996, zejména se žalovaným ukládá zdržet se vstupu a vjezdu na pozemek žalobců parc. č. 1229/8 v katastrálním území a obci J. za účelem parkování motorových vozidel na pozemcích parc. č. 1229/26 a 1229/33 vše v katastrálním území a obci J.“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne 21. dubna 2010, č. j. 20 Co 101/2010-207, 20 Co 102/2010-207, jímž původně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud následně rozsudkem ze dne 28. března 2013, č. j. 22 Cdo 132/2011-254, původní rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání. Mají za to, že „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.“ Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a „věc vrátil soudu I. či II. stupně k dalšímu řízení.
Žalobci se k podanému dovolání nevyjádřili.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k tvrzenému zásahu do vlastnického práva žalobců rozšiřováním věcného břemene žalovanými mělo dojít před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 29. května 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaných podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelé v dané věci nevymezili, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až 238a o. s. ř., a neuvedli ani způsobilý dovolací důvod.
Požadavek, aby dovolatelé v dovolání uvedli, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považují za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatelé nedostáli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz ). Skutečnost, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, není zákonným předpokladem přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
Posouzením otázky, zda dochází k rozšiřování věcného břemene tím, že je zatížený pozemek užíván jako cesta k dalším nemovitostem osob oprávněných z věcného břemene, odlišným od panující nemovitosti, se již Nejvyšší soud zabýval ve svém předcházejícím kasačním rozhodnutí, kde podrobně rozebral celou problematikou sporu a vyjádřil svůj závazný právní názor, že žalovaní neoprávněně zasahují do vlastnického práva žalobců tím, že využívají věcné břemeno chůze a jízdy váznoucí na pozemku parc. č. 1229/8 v k. ú. Jince v širším rozsahu než bylo zřízeno, a to k přístupu k dalším nemovitostem ve spoluvlastnictví žalovaných a věcné břemeno proto není spoluvlastníky panující stavby užíváno v souladu s tím, jak bylo zřízeno. Jestliže následně odvolací soud vázán tímto právním názorem změnil své původní rozhodnutí a rozhodl v souladu s těmito závěry, je jeho rozhodnutí správné a dovolací soud nemá žádný důvod pro to, aby právní otázka byla posouzena jinak.
Obsahem dovolání je dále kritika skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Dovolatelé přitom předkládají vlastní verzi skutkových závěrů. Zpochybňování skutkových závěrů však nepředstavuje způsobilý dovolací důvod, který by bylo možné v dané věci uplatnit (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. dubna 2014
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu