ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.17.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 17/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce P. P., T. n. V., zastoupeného Mgr. Robertem Valou, advokátem se sídlem ve Znojmě, Dolní Česká 345/32, proti žalované K. P. , M., zastoupené JUDr. Evou Novákovou, advokátkou se sídlem v Brně, Křenová 65a, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 237/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. ledna 2012, č. j. 21 Co 177/2011-205, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. března 2011, č. j. 4 C 237/2008-152, z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal žalované ideální 1/2 rodinného domu na parc. st. č. 142, ideální ½ pozemku parc. č. 142, ide ální ½ pozemku č. 188, vše v k. ú. M. u Z., obec M., okres Znojmo, v hodnotě 800.000,- Kč (výrok I.), uložil účastníkům, aby zaplatili dluh u Sparkasse Versicherung AG č. úvěru 00007-0008550 se zůstatkem ke dni 28. 8. 2007 ve výši 3.571,46 EUR, a to každý jednou polovinou (výrok II.), uložil žalované, aby zaplatila žalobci na vyrovnání podílu 397.397,- Kč, a to tak, že částku 200.000,- Kč zaplatí do šesti měsíců od právní moci rozsudku a částku 197.397,- Kč do jednoho roku od právní moci rozsudku (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. a V.).
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků, bylo rozvedeno rozsudkem téhož soudu ze dne 17. října 2005, sp. zn. 4 C 137/2005, který nabyl právní moci dne 24. listopadu 2005. Za trvání manželství na základě dohody o rozšíření společného jmění uzavřené účastníky 4. ledna 2002, nabyli účastníci do společného jmění manželů (dále „SJM“), ideální ½ domu na st. parc. č. 142, ideální ½ tohoto pozemku a ideální ½ pozemku parc. č. 188 v k. ú. M. u Z., obce M. Zbývající ideální ½ těchto nemovitostí zůstala ve vlastnictví žalované. Obvyklá cena spoluvlastnických podílů účastníků k těmto nemovitostem ke dni zániku manželství činila podle znaleckého posudku 800.000,- Kč. Dále soud prvního stupně zjistil, že na úvěry poskytnuté účastníkům Českou spořitelnou a. s. za trvání manželství zaplatili po rozvodu žalobce 21.449,70 Kč, žalovaná 26.655,70 Kč (žalovaná o 5.206,-Kč více). Další společný dluh účastníků u Sparkassen Versicherung AG činil 3.571,46 EUR ke dni 28. srpna 2007 a splácí ho ručitel V. B. Účastníci uzavřeli 18. 7. 2005 dohodu o vypořádání SJM podle §24a zákona o rodině. Z rozsudku, kterým bylo manželství účastníků rozvedeno, však vyplývá, že podmínky pro rozvod podle §24a zákona o rodině splněny nebyly. Dohoda se tak nestala účinnou (odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2001, sp. zn. 30 Cdo 2257/2001). Na tom nic nemění, že žalovaná je na základě této dohody v katastru nemovitostí zapsána jako výlučná vlastnice nemovitostí. Soud prvního stupně proto rozhodl o vypořádání SJM účastníků podle §150 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále „obč. zák.“). Žalované přikázal ideální polovinu předmětných nemovitostí, neboť v domě bydlí s dětmi účastníků a náleží jí druhá ideální ½ nemovitostí. Oběma účastníkům přikázal zaplacení dluhu u Sparkasse Versicherung AG ve výši 3.571,46 EUR ke dni 28. 8. 2007, který splácí ručitel. S přihlédnutím k rovnosti podílů účastníků, uložil žalované, aby zaplatila žalobci na vypořádání SJM částku 397.397,- Kč (400.000,- Kč polovina hodnoty spoluvlastnického podílu k nemovitostem, po odpočtu 2.603,- Kč, o které žalovaná zaplatila více na společný dluh).
K odvolání žalované Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. ledna 2012, č. j. 21 Co 177/2011-205, změnil rozsudek soudu prvního stupě ve výrocích o věci samé tak, že do podílového spoluvlastnictví účastníků přikázal každému ideální ¼ rodinného domu č. p. 115 na pozemku parc. č. st. 142, ide ální 1/4 pozemku parc. č. st. 142 a ideální ¼ pozemku parc. č. 188, vše v k. ú. M. u Z., obec M., zapsaných na LV č. 188 u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Znojmo, žalobci přikázal dluh u Sparkassen Versicherung AG číslo úvěru 0007-008550 se zůstatkem ke dni 28. 8. 2007 ve výši 3.571,46 EURO a uložil mu, aby zaplatil žalované na vyrovnání podílu částku 2.603,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále rozhodl o nákladech řízení státu a účastníků před soudy obou stupňů.
Přikázání společného spoluvlastnického podílu účastníků k nemovitostem - ideální ½ do jejich podílového spoluvlastnictví každému v rozsahu ¼ odvolací soud odůvodnil podle §149 odst. 3 obč. zák. tím, že přihlédl k potřebám nezletilých dětí účastníků, narozených v letech 1994 a 1997, které byly žalované svěřeny do výchovy a se kterými v domě bydlí. Účastníci nemají kromě nemovitostí žádný cenný majetek a úspory. Žalovaná pobírá dávky 7.000,- Kč měsíčně, příjem žalobce činí 27.500,- Kč. Žalovaná nemá prostředky na zaplacení vypořádacího podílu žalobci a nelze ani předpokládat, že za stávající situace by mohla získat úvěr. Řešením by nebyl ani prodej nemovitostí, neboť by po zaplacení podílu nezískala adekvátní bydlení a utrpěly by také vazby dětí k současnému bydlišti. Pokud žalobce poukazoval na investice do domu, bylo na něm, aby je v řízení uplatnil, což neučinil. I když přikázání nemovitostí do podílového spoluvlastnictví není ideální, je možné pozdější řešení po dosažení zletilosti dětí a jejich osamostatnění.
Ohledně dluhu u Sparkassen Versicherung AG ve výši 3.571,46 EURO dospěl odvolací soud k závěru, že je namístě přikázat jeho zaplacení žalobci. Úvěr byl pořízen na koupi osobního automobilu Škoda Felicia, který po rozvodu manželství užíval výlučně žalobce a také ho sám prodal.
S přihlédnutím ke změně vypořádání spoluvlastnického podílu a dluhu odvolací soud uložil žalobci, aby zaplatil žalované 2.603,- Kč, tj. polovinu z částky 5.206,- Kč, o které zaplatila více na společný dluh.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a §241a odst. 3 o. s. ř.
Žalobce vytýká odvolacímu soudu přikázání spoluvlastnického podílu k nemovitostem do podílového spoluvlastnictví účastníků. Nedošlo tak k vyřešení věci a odvolací soud nutí účastníky do dalších soudních řízení. Žalobci by nezbylo, než se domáhat po žalované vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého tím, že nemovitosti užívá, a dále zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem. Výsledkem pak bude buď přikázání nemovitostí žalované, nebo jejich prodej a rozdělení výtěžku. Žalovaná sice tvrdila, že nemá prostředky na vyplacení žalobce a že jí nikdo nepůjčí. Toto tvrzení však zůstalo bez důkazů, nedoložila ani, že se vůbec o poskytnutí úvěru zajímala. Vzhledem k ceně nemovitostí se žalobce domnívá, že by úvěr získat mohla. Rozhodnutí odvolacího soudu znamená, že nebude mít ze společných nemovitostí žádný finanční prospěch a ani je nebude užívat. Nesouhlasí také s tím, že mu byl přikázán dluh u Sparkassen Versicherung AG. Osobní automobil byl jako movitá věc vypořádán dohodou účastníků, ve které bylo přihlédnuto k tomu, jak byl pořízen, a stejně tak tomu bylo u ostatních movitých věcí. Žalobci tak byla na vypořádání dvakrát započtena tatáž hodnota – jednou v rámci dohody a podruhé soudem. Tím došlo ke zvýhodnění žalované. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.
Protože k zániku společného jmění manželů, vzniku práva na jeho vypořádání a pravomocnému rozhodnutí soudu o vypořádání došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při vypořádání společného jmění manželů podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále opět „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb. a podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1. 1. 2013.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou – účastníkem řízení. Je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně vypořádání spoluvlastnických podílů k nemovitostem a ohledně dluhu u Sparkassen Versicherung AG, které žalobce dovoláním napadá.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Dovolatel nenamítá vady uvedené v §242 odst. 3 o. s. ř. a existence takových vad nebyla zjištěna ani dovolacím soudem.
Podle §241a odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné mimo jiné podle §237 odst. písm. a) o. s. ř., lze dovolání podat také z toho důvodu, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Skutkové zjištění odvolacího soudu, že žalovaná nemá k dispozici finanční prostředky na zaplacení částky 400.000,- Kč potřebné k vypořádání žalobce, pokud by jí byly přikázány spoluvlastnické podíly k nemovitostem, má oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud při jednání 24. 1. 2012 provedl důkaz potvrzením o osobních a majetkových poměrech žalované, z něhož zjistil, že pobírá příspěvek na bydlení a přídavky na děti celkem 7.001,- Kč a žalobce platí nezletilým dětem výživné 5.200,- Kč. Ani žalobce nezpochybňuje, že kromě spoluvlastnického podílu k nemovitostem v rozsahu ideální ½ nemá žalovaná jiný majetek. Tomu odpovídá i zjistění odvolacího soudu, že poskytnutí úvěru žalované je nereálné, neboť není zřejmé, jak by úvěr mohla splácet.
Podle §149 odst. 2, 3 obč. zák. zanikne-li společné jmění manželů, provede se vypořádání, při němž se vychází z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícím do jejich společného jmění jsou stejné. Každý z manželů je oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek, a je povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Stejně tak se vychází z toho, že závazky obou manželů vzniklé za trvání manželství jsou povinni manželé splnit rovným dílem. Při vypořádání se přihlédne především k potřebám nezletilých dětí, k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, a k tomu, jak se zasloužil o nabytí a udržení společného jmění. Při určení míry přičinění je třeba vzít též zřetel k péči o děti a k obstarávání společné domácnosti.
Ustanovení §149 odst. 3 obč. zák. o tom, k čemu soud při vypořádání společného jmění manželů přihlíží, patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o způsobu vypořádání přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (k tomu srovnej závěry vztahující se k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů vyslovené v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 264/2001, uveřejněném v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 1404, které jsou použitelné i pro řízení o vypořádání společného jmění manželů).
Soudní praxe je jednotná potud, že bezpodílové spoluvlastnictví manželů, do něhož náleží také rodinný dům, může být podle okolností případu vypořádáno výjimečně i tím způsobem, že soud přikáže rodinný domek do podílového spoluvlastnictví účastníků (k tomu srovnej rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. srpna 1969, sp. zn. 4 Co 313/69, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1970, pod pořadovým č. 76, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. května 2001, sp. zn. 22 Cdo 629/2000, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 496 nebo rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. února 2004, sp. zn. 30 Cdo 1510/2002, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2295). Závěry vyslovené v uvedených rozhodnutích jsou použitelné i pro vypořádání společného jmění manželů, a to jak ve vztahu k rodinnému domu účastníků, tak i jejich dalším nemovitostem.
Odvolací soud přikázání spoluvlastnického podílu k rodinnému domu a výše uvedeným pozemkům do podílového spoluvlastnictví účastníků odůvodnil poukazem na potřeby nezletilých dětí účastníků a tím, že žalovaná nemá k dispozici finanční prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalobci. Nelze-li v řízení o vypořádání společného jmění manželů nařídit prodej společné věci a rozdělení výtěžku (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 2004, sp. zn. 22 Cdo 1399/2004, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2005, č. 2, str. 58), pak úvaha odvolacího soudu o přikázání spoluvlastnického podílu k nemovitostem do podílového spoluvlastnictví účastníků není zjevně nepřiměřená.
Neobstojí ani námitka žalobce ohledně vypořádání dluhu u Sparkassen Vesicherung AG. Dohoda o vypořádání SJM uzavřená účastníky 18. 7. 2005 podle §24a zákona o rodině se nestala účinnou vzhledem k tomu, že k rozvodu jejich manželství podle tohoto ustanovení nedošlo. Právní názor, vyslovený v rozsudku ze dne 14. června 2001, sp. zn. 30 Cdo 287/2001, publikovaném pod C 572 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, na který poukázal již soud prvního stupně, podpořil také Ústavní soud nálezem ze dne 23. března 2005, sp. zn. I. ÚS 572/04, publikovaným pod č. 62/2005 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu sv. 36. Uvedl, že „písemná smlouva s úředně ověřenými podpisy účastníků upravující pro dobu po tzv. nesporném rozvodu vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a případnou vyživovací povinnost (s přihlédnutím k tomu, že jde o úpravu majetkových vztahů pro dobu po rozvodu), nabývá účinnosti až rozvodem manželství (logicky pouze tehdy, dojde-li k rozvodu podle §24a zák. o rodině), příp. vkladem do katastru nemovitostí (jsou-li jejím předmětem nemovitosti podléhající evidenci v katastru nemovitostí)“.
Jestliže prostředky z úvěru byly použity na zakoupení osobního automobilu, který žalobce po rozvodu užíval a posléze sám prodal, je správné, že by také měl zaplatit zůstatek dluhu.
Rozsudek odvolacího soudu je tedy z pohledu dovolacích námitek správný, a dovolání bylo proto zamítnuto (§243b odst. 2 o. s. ř. ).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo zamítnuto a úspěšné žalované náklady řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. ).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. srpna 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu