ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.2064.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 2064/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně M. S., proti žalované L. V., o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 4 C 227/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. srpna 2013 č. j. 38 Co 103/2013-299, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 23. srpna 2013 č. j. 38 Co 103/2013-299, potvrdil usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. listopadu 2012, č. j. 4 C 227/2006-239, kterým soud prvního stupně výrokem pod bodem I. zamítl žádost žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů, výrokem pod bodem II. odmítl podání žalobkyně z 29. 5. 2012 doplněné podáním ze dne 19. 6. 2012, podáním z 5. 9. 2012 a podáním z 5. 11. 2012. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Žalobkyně sice nesplňuje podmínku zastoupení advokátem v tomto dovolacím řízení a sama rovněž nemá právnické vzdělání (§241 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, kterým se dovolací řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, publikované v časopise Soudní judikatura, 1997, č. 80).
Nejvyšší soud posoudil dovolání žalobkyně podle občanského soudního řádu (o. s. ř.), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II. bod 2. Přechodná ustanovení zákona č. 293/2013 sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Dovolání není přípustné.
V daném případě by dovolání bylo přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalobkyně označila otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně má být vyřešena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Dovolání žalobkyně nesplňuje předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. Žalobkyně ani po výzvě soudu nevymezila, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. a v čem spočívá nesprávné právní posouzení věci. Doplnila pouze údaje o účastnících řízení. Dovolání tak trpí vadami, které nebyly v soudem stanovené lhůtě odstraněny (§241b odst. 3 o. s. ř.). Tyto skutečnosti jsou důvodem pro odmítnutí dovolání.
Dovolací soud přesto přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu se zjištěním, že úvaha odvolacího soudu o tom, že podání žalobkyně ze dne 29. 5. 2012 doplněné podáním ze dne 19. 6. 2012, podáním ze dne 5. 9. 2012 a podáním ze dne 5. 11. 2012 jsou natolik nesrozumitelná, že nesplňují požadavky řádného opravného prostředku, je správná. Přitom, i kdyby uvedená podání splňovala náležitosti opravného prostředku proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. května 2010, č. j. 4C 227/2006-170, nebo proti usnesení odvolacího soudu ze dne 18. října 2010, č. j. 38 Co 372/2010-193, bylo by odvolání či dovolání žalobkyně subjektivně nepřípustné, neboť soud zastavil řízení po zpětvzetí žaloby žalobkyní, které učinila prostřednictvím svého advokáta.
Z výše uvedeného vychází rovněž správný závěr odvolacího soudu, že žalobkyně nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, a proto ani předpoklad pro ustanovení zástupce z řad advokátů, neboť jde o zjevně bezúspěšné uplatňování práva.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. září 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu