ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.2812.2012.1
sp. zn. 22 Cdo 2812/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně V. Š., M., zastoupené JUDr. Ivanou Lorenzovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubské náměstí 2, proti žalovanému městu Mikulov, IČO: 00283347, se sídlem úřadu v Mikulově, Náměstí 1, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 220/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. října 2011, č. j. 14 Co 378/2010-156, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Břeclavi („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 30. dubna 2010, č. j. 4 C 220/2006-104, zamítl žalobu o určení, že žalobkyně je vlastnicí pozemků parc. č. 836 a parc. č. 855/1, zapsaných na LV č. 10001 pro obec M. a katastrální území M. n. M. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 6. října 2011, č. j. 14 Co 378/2010-156, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že žaloba na určení, že pozemky parc. č. 836 a parc. č. 855/1, zapsané na LV č. 10001 pro obec M. a katastrální území M. n. M., tvořily ke dni 25. 2. 2002 součást společného jmění žalobkyně a jejího manžela F. Š., M., zemřelého 25. 2. 2002, se zamítá. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření, které k němu bylo podáno, jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolací soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz čl. II. bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.). Dovolání není přípustné.
V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží [§237 odst. 3 o. s. ř.]. Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.
Dovolací soud přezkoumá otázku existence dobré víry držitele, že mu sporný pozemek patří, jen v případě, kdyby úvahy soudu v nalézacím řízení byly zjevně nepřiměřené (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2002, sp. zn. 22 Cdo 1689/2000, Soubor civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu – dále jen „Soubor“ – č. C 1068). Pokud se kupující chopil i držby pozemku, jehož výměra byla vyšší než plocha pozemku, který koupil, mohl sice být subjektivně v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku, tato dobrá víra tu však nebyla „se zřetelem ke všem okolnostem“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. září 2002, sp. zn. 22 Cdo 2941/2000, Soubor č. C 1399). „Nejde-li o naprosto podstatné překročení výměry, může jít o stav, kdy kupující ani při zachování obvyklé opatrnosti nemusel mít pochybnosti o svém právu. Pokud se však chopí držby plochy více než dvojnásobné, tyto pochybnosti objektivně měl mít (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. října 2004, sp. zn. 22 Cdo 488/2004). Protože v daném případě šlo o překročení trojnásobné, nezbývá než konstatovat, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a tím, že žalobkyně s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a úspěšnému žalovanému v dovolacím řízení prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. března 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu