ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.2985.2013.1
sp. zn. 22 Cdo 2985/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně VOREN – KD s. r. o. , se sídlem v Praze 5, Nad Zlíchovem 25/393, IČO: 25673319, zastoupené Mgr. Dušanem Zachem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, proti žalovanému D. H. , B., zastoupenému JUDr. Tomášem Matouškem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 23, o určení vlastnictví a vyklizení nemovitostí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 7 C 303/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. března 2013, č. j. 25 Co 466/2012-609, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věta první občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb., v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 20. června 2012, č. j. 7 C 303/2003-584, ve výroku I. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí budovy, nacházející se na pozemku parc. č. 123, pozemku parc. č. 123, domu, nacházejícího se na pozemku parc. č. 191, pozemku parc č. 191, pozemku parc. č. 4/1, pozemku parc. č. 20/1 a pozemku parc. č. 345/11, to vše v katastrálním území M. u K. V., obci M., zapsáno na listu vlastnictví č. 338. Dále soud prvního stupně ve výroku II. zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném vyklizení těchto nemovitostí. Ve výrocích III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. března 2013, č. j. 25 Co 466/2012-609, ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobkyně dovolání.
Dovolatelka odvolacímu soudu vytýká nesprávné hodnocení důkazů týkajících se okolností uzavření kupní smlouvy a nezaplacení kupní ceny, nesprávné hodnocení důkazů provedených zvukovými nahrávkami v řízení, nesprávné hodnocení závěrů znaleckých posudků, neprovedení důkazů výpověďmi navržených svědků a znaleckým posudkem, jakož i dalšími listinnými důkazy. Odvolacímu soudu dále vytkla, že nesprávně hodnotil listinné důkazy a důkazy provedené výpověďmi svědků. Má za to, že v těchto tvrzených pochybeních odvolacího soudu lze spatřovat nesprávné právní posouzení věci. Navrhla proto, aby dovolací soud rozhodnutí nalézacích soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle hlavy II. – ustanovení přechodných a závěrečných – dílu 1 – přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - §3028 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.
Protože k uplatnění nároku na určení vlastnictví a vyklizení nemovitosti a rozhodnutí o něm došlo před 1. lednem 2014, postupoval dovolací soud při posouzení tohoto nároku podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“).
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 19. března 2013, projednal dovolání a rozhodl o něm dovolací soud podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., ve znění účinném od 1. ledna 2013, proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z dovolání patrno, kterou otázku hmotného či procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, resp. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz ).
Uvedené náležitosti dovolání žalobkyně v žádném ohledu nesplňuje.
Dovolatelka totiž v dovolání toliko namítá, že odvolací soud: a) nesprávně zhodnotil listinné důkazy a výpovědi svědků, b) nesprávně zhodnotil důkazy znaleckými posudky, c) neprovedl důkaz dalším znaleckým posudkem, d) nesprávně zhodnotil důkazy zvukovými nahrávkami, e) neprovedl důkazy výpověďmi svědků navržených žalobkyní, f) neprovedl důkaz dokumentem „Podmínky společných projektů mezi p. D. H. a Ing. P. F“.
Podstatou dovolání je toliko výhrada, že soud měl dospět k jiným skutkovým zjištěním ohledně posouzení, že žalovaný žalobkyni uhradil kupní cenu. Podle názoru dovolatelky měl být výsledkem hodnocení důkazů závěr, že žalovaný kupní cenu nezaplatil. Obsah dovolání je tak jednak polemikou se skutkovými zjištěními a jednak uplatněním tvrzené vady řízení spočívající v neprovedení navržených důkazů.
Dovolatelka však v žádném směru neuvedla právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a nevyložila, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Její dovolání tak neobsahuje zákonem požadované náležitosti.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2014
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu