ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.3611.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 3611/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce MUDr. J. Ž. , N. Z., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Bučkem, advokátem se sídlem v Kyjově, Jungmannova 1031, proti žalovaným 1) D. M. , V. n. M., 2) E. M. , tamtéž, oběma zastoupeným JUDr. Bronislavou Orbesovou, advokátkou se sídlem ve Zlíně, Štefánikova 5462, o ochranu vlastnického práva a zdržení se zásahu do výkonu vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 16 C 78/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. února 2014, č. j. 38 Co 205/2012-176, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 3.630,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupkyně žalovaných.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hodoníně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. února 2011, č. j. 16 C 78/2010-119, ve spojení s opravným usnesením soudu prvního stupně ze dne 16. prosince 2011, č. j. 16 C 78/2010-140, ve výroku I. zamítl žalobu, aby soud žalovaným uložil povinnost ,,zdržet se zásahů do vlastnického práva žalobce ke stavbě bez č. p./č. e., nacházející se na pozemku parc. č. st. 118/1 v katastrálním území V. – P., obci V. n. M., spočívající v zazdění dvou oken nacházející se ve štítové zdi sousedící s nemovitostmi ve vlastnictví žalovaných, zejména odstranit zazdění dvou oken a uvést věci do původního stavu“. Ve výroku II. rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen ,,odvolací soud“) rozsudkem ze dne 6. února 2014, č. j. 38 Co 205/2012-176, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Výrokem II. změnil výrok rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení a výrokem III. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.
Důvodem přípustnosti dovolání má být podle dovolatele skutečnost, že se soudy obou stupňů při řešení otázky hmotného práva odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od stanoviska publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 62/72. Dovolacím důvodem pak má být nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel uvedl, že žalovaní bez stavebního povolení provedli stavbu na svém pozemku bez jeho souhlasu a zastínili jí okna ve štítové zdi stavby ve vlastnictví dovolatele. Tím byl omezen výhled z těchto oken a zasaženo do vlastnického práva žalobce. Je přesvědčen, že okna ve štítové provedl v souladu s rozhodnutím stavebního úřadu. Namítl, že soudy obou stupňů vycházely z neúplně zjištěného skutkového stavu a nepřihlédly ke skutečnosti, že stavba ve vlastnictví žalovaných byla od počátku nepovolená. V dovolání dále odkázal na rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/88 a 10/75, z nichž vyplývá, že vlastník má právo domáhat se proti tomu, kdo neoprávněně zasahuje do jeho vlastnického práva, zdržení se přesně vymezeného rušení, přičemž mu soud nemůže odepřít ochranu jen z toho důvodu, že zjištěný neoprávněný zásah byl současně vyvolán jeho jednáním. Dovolatel se neztotožnil s odvolacím soudem, že objekt v jeho vlastnictví je zemědělský a výhled z tohoto okna nebývá tak obvyklý jako u nemovitosti sloužící k bydlení. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání vyjádřili tak, že žádné stavební úpravy neprovádějí, stavba již byla dokončena a získali na ni dodatečné stavební povolení, které bylo zrušeno soudem ve správním soudnictví z toho důvodu, že správní orgán nevyčkal rozhodnutí soudu v řešené věci. Upozornili, že okna ve štítové zdi jako stavební úpravy nebyla nikdy povolena, čímž došlo k nepřiměřenému zásahu do vlastnického práva žalovaných. Uvedli s odkazem na ustálenou judikaturu dovolacího soudu, že dovolatel vlastnickou žalobu podal v rozporu s dobrými mravy. Navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy a společně s vyjádřením k dovolání tvoří obsah procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 6. února 2014 a dovolací řízení bylo zahájeno dovoláním podaným dne 2. května 2014, projednal dovolání a rozhodl o něm dovolací soud podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání není přípustné.
Podle §243f odst. 3 věty první o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části [k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 (uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz) ]. Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 (dostupné na www.nsoud.cz) ].
Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání v odklonu nalézacích soudů od závěrů vyslovených v „R 65/72 na straně 237 – 238“.
Závěry nalézacích soudů však v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu nejsou.
V materiálu „Z rozboru a zhodnotenia rozhodovacej činnosti súdov Slovenskej socialistickej republiky vo veciach ochrany vlastníctva k nehnuteľnostiam a stanoviska občianskoprávneho kolégia Najvyššieho súdu SSR“ ze dne 27. června 1972, Cpj 57/71, uveřejněném pod č. 65/1972 Sbírky osudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyšší sou SSR mimo jiné vyložil, že „žalobou podľa ustanovenia §417 O. z. možno sa domáhať iba zákazu zásahov, ktoré ešte len hrozia, kým žalobou podľa ustanovení §132 a §489 O. z. možno sa v zásade domáhať zákazu zásahov už vykonaných, ktoré trvajú alebo ktorých opakovanie hrozí. Ustanovenie §417 O. z. poskytuje však ochranu iba proti hroziacej škode, a to škode vážnej, teda proti hroziacej ujme na zdraví alebo majetku, zatiaľ čo ustanovenia §132 a §489 O. z. poskytujú vlastníkovi aj ochranu pred akýmkoľvek zásahom“.
Nalézací soudy posoudily nárok žalobce z titulu ochrany vlastnického práva v režimu §127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. jako nárok ze sousedského práva uplatněný žalobou podle §127 odst. 1 představující zvláštní druh negatorní žaloby. Dovolacímu soudu proto není zřejmé, v čem by měl spočívat rozpor postupu nalézacích soudů oproti závěrům vysloveným v R 65/1972.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na pro věc určujícím závěru, že žalobce se nemůže domáhat ochrany svého vlastnického práva, jestliže svou žalobu zakládá na tvrzení, že postupem žalovaných (výstavbou rodinného domu) mu byl znemožněn výhled z oken umístěných ve štítové zdi jeho stodoly, neboť „neprokázal, kterým orgánem a kdy bylo zřízení těchto oken povoleno“. Jinými slovy řečeno, je v právní rovině zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu opřeno o právní názor, že pokud se na nemovitosti žalobce nacházejí okna, jejich výstavba nebyla povolena (resp. toto povolení nebylo prokázáno), nemůže být žaloba podle §127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. důvodná.
S tímto pro věc určujícím závěrem v právní rovině dovolatel žádným způsobem nepolemizuje. Toliko totiž namítá, že nalézací soudy „nedostatečně zjistily skutečný stav věci“ a nesprávně zhodnotily provedené důkazy, neboť měly dospět k závěru, že žalobce oprávnění k realizaci výstavby oken ve štítové zdi měl. Výhrady vůči zjištěnému skutkovému stavu ani proti procesu hodnocení důkazů však od 1. ledna 2013 způsobilým dovolacím důvodem nejsou a jejích prostřednictvím přípustnost dovolání založit nelze.
Poukazuje-li dále dovolatel na to, že postupem žalovaných došlo „k zazdění dvou oken na štítové zdi objektu zem. stavby bez čp./če n pozemku parcela č. st. 118/1 v k. ú. V. – P., proto se žalobce domáhal ochrany svého vlastnického práva“, míjí se tato dovolací námitka s určujícím skutkových zjištěním odvolacího soudu, založeným na shodných tvrzeních účastníků, podle kterých „stavbou rodinného domu žalovaných došlo k tomu, že obě nemovitosti, tj. nemovitost žalobce a žalovaných, k sobě těsně přiléhají, avšak k faktickému zazdění oken ve štítové zdi nemovitosti žalobce nedošlo, nýbrž stavbou rodinného domu žalovaných je zabráněno výhledu z oken nemovitosti žalobce, kdy výhled z těchto oken je přímo do zdi rodinného domu žalovaných“.
Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobce odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. září 2014
Mgr. Michal Králík, Ph.D. předseda senátu