ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.505.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 505/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně MUDr. G. B., zastoupené JUDr. Alenou Hakovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sukova třída 1556, proti žalovanému P. B., P., o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 6 C 278/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 22 Co 600/2013-1077, takto:
Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Pardubicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. února 2012, č. j. 6 C 278/2008-745, částečně změněným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, ze dne 22. listopadu 2012, č. j. 23 Co 222/2012-941, rozhodl tak, že z věcí, které měli účastníci ve společném jmění manželů, přikázal žalovanému obvyklou cenu podílu člena družstva na majetku SBD Družba Pardubice s právem nájmu k družstevnímu bytu v domě v P. o velikosti 4 + 1 s příslušenstvím. Žalovanému pak byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni vypořádací podíl ve výši 1.175.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný včasným dovoláním, doručeným soudu 19. 3. 2013, ve kterém požádal soud o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 3. května 2013, č. j. 6 C 278/2008-1019, potvrzeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 26. července 2013, č. j. 22 Co 331/2013-1040, rozhodl, že se žalovanému zástupce neustanovuje. Po právní moci uvedených usnesení soud vyzval žalovaného usnesením z 1. října 2013, č. j. 6 C 278/2008-1044, k zaplacení soudního poplatku z dovolání podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve výši 10.000,- Kč do tří dnů od doručení. Žalovaný soudní poplatek nezaplatil a 8. 10. 2013 podal žádost o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 25. října 2013, č. j. 6 C 278/2008-1065, rozhodl, že se žalovanému osvobození od soudních poplatků nepřiznává a žádost žalovaného o přidělení zástupce z řad advokátů se zamítá. Rozhodnutí odůvodnil tím, že majetková situace žalovaného se vzhledem k vyplacení jednorázového odškodnění ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši 1.700.000,- Kč Českou pojišťovnou, a. s., z titulu zákonného pojištění odpovědnosti škody motorových vozidel nejeví natolik tíživou, že by odůvodňovala poskytnutí osvobození od soudního poplatku pro dovolací řízení podle §138 občanského soudního řádu („o. s. ř.“), a proto soud jeho žádosti nevyhověl. Vzhledem k tomu, že soud u žalovaného neshledal předpoklady k osvobození od soudních poplatků, nebyly splněny zákonné podmínky, aby žalovanému ustanovil zástupce pro dovolací řízení.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích jako soud odvolací k odvolání žalovaného usnesením ze dne 27. listopadu 2013, č. j. 22 Co 600/2013-1077, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Žalovaný sice nesplňuje podmínku zastoupení advokátem v dovolacím řízení a sám rovněž nemá právnické vzdělání (§241 o. s. ř.), povaha rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, však vylučuje, aby v posuzované věci bylo možno nedostatek podmínky povinného zastoupení považovat za překážku, jež by bránila vydání rozhodnutí, kterým se dovolací řízení končí (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 28. dubna 1997, sp. zn. 2 Cdon 609/97, publikované v časopise Soudní judikatura, 1997, č. 80).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
V daném případě by dovolání bylo přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalovaný označil otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, případně má být vyřešena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). Námitky žalovaného však napadají nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu. To však není důvodem, pro který by bylo možné podat dovolání.
Vzhledem k tomu, že žalovaný v dovolání neoznačil právní otázku, pro jejíž řešení by bylo dovolání přípustné, Nejvyšší soud jeho dovolání jako nepřípustné podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. března 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu