ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.613.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 613/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně K. S. , R., zastoupené JUDr. Lubošem Rábem, advokátem se sídlem v Plzni, Radyňská 4975, proti žalovaným 1) V. S. , P., 1) J. M., P., zastoupeným JUDr. Petrem Bauerem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 10, o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, vedené u Okresního soudu Plzeň – sever pod sp. zn. 8 C 289/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. října 2013, č. j. 12 Co 329/2013-588, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným k ruce společné a nerozdílné na náhradě nákladů dovolacího řízení 18.750,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaných JUDr. Petra Bauera.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Výše uvedeným rozsudkem potvrdil Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudek Okresního soudu v Plzni o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví mezi účastníky.
Proti rozsudku odvolacího podává žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvod uvedený v §241a odst. 1 o. s. ř.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Dovolání není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak [§237 občanského soudního řádu („o. s. ř.“)].
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že „bylo postupováno v rozporu s hmotným právem“, musí být z dovolání zřejmé, při řešení kterých otázek hmotného práva se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a od které konkrétní judikatury dovolacího soudu se odvolací soud odchýlil (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. prosince 2013, sp. zn. 23 Cdo 3893/2013).
Od 1. 1. 2013 nelze v dovolání úspěšně zpochybnit skutková zjištění odvolacího soudu; dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění, učiněných v nalézacím řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013). „Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem“ (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. 28 Cdo 1539/2013).
Podstatná část dovolání obsahuje polemiku s hodnocením důkazů a se skutkovými zjištěními učiněnými v nalézacím řízení; podle dovolatelky jsou nesprávné právní závěry důsledkem nesprávných skutkových zjištění. Těmito skutkovými zjištěními je však dovolací soud vázán a nemůže je přezkoumávat. Zejména musí vyjít ze zjištění, že zemědělské družstvo vrátilo, podle §58 zákona č. 49/1959 Sb., dědičce po původním vlastníkovi – J. S. – vedlejší hospodářské budovy, a ty pak mohly být jako příslušenství věci hlavní (obytné budovy) předmětem projednání dědictví po její smrti. Na tom nic nemůže měnit ani fakt, že je původní vlastník vnesl do vlastnictví družstva. V této souvislosti vyslovuje dovolatelka nespokojenost s postupem a závěry státního notářství v dědickém řízení, vedeném v roce 1977; tyto výhrady však měla uplatnit prostřednictvím opravných prostředků, podaných v té době, platné právo po tak dlouhé době již neumožňuje přezkoumání pravomocného rozhodnutí.
Lze podotknout, že soud prvního stupně opřel (byť tento závěr výslovně neformuloval, vyplývá však z obsahu rozsudku) závěr o spoluvlastnictví žalovaných i o vydržení práva (str. 6 rozsudku), přičemž tento závěr nebyl v dalším řízení zpochybněn.
Vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně dobrovolně povinnost uloženou tímto usnesením, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 13. srpna 2014
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu