ECLI:CZ:NS:2014:22.CDO.660.2014.1
sp. zn. 22 Cdo 660/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně D. P., zastoupené JUDr. Miroslavem Křiváčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 16, proti žalovanému Z. P., zastoupenému JUDr. Natašou Tuvorovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, V Podluží 679/2, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 15 C 109/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. září 2013, č. j. 35 Co 292/2013-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 1.800,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce JUDr. Miroslava Křiváčka.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. prosince 2012, č. j. 15 C 109/2011-48, pod bodem I. výroku určil, že vlastníkem jedné ideální poloviny nemovitostí - budovy postavené na pozemku parc. č. 801/1 a pozemku parc. č. 801/1, v katastrálním území S., části obce S., obci P., zapsaných na listu vlastnictví č. 351 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, je žalobkyně. Pod bodem II. výroku rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce na náhradě nákladů řízení částku 30.600,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 17. září 2013, č. j. 35 Co 292/2013-74, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé potvrdil, ve výroku II. změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze tak, že částku, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení snížil z 30.600,- Kč na 24.057,50 Kč, jinak i v tomto výroku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaný dovolání. Podle jeho názoru „rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a to pokud odvolací soud rozhodl tak, že potvrdil nesprávné právní posouzení prvoinstančního soudu v celém rozsahu ve věci samé, kdy již celé prvoinstanční řízení je postiženo vadami.“ Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a dále aby žalobu žalobkyně zamítl.
Žalobkyně navrhuje, aby bylo dovolání odmítnuto, neboť dovolatel neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, společně s vyjádřením k dovolání tvoří součást procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.
Podle článku II. – Přechodná ustanovení, bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinného od 1. ledna 2013, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou §243c odst. 3 zákona, který se užije ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 17. září 2013, projednal a rozhodl dovolací soud o dovolání žalovaného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle §243f odst. 2 o. s. ř. v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno. Bylo-li dovolání odmítnuto nebo bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolatel v dané věci nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu §237 až 238a o. s. ř., a neuvedl ani způsobilý dovolací důvod.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). Tomuto požadavku dovolatel nedostál (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné na webových stránkách Nejvyššího soudu - www.nsoud.cz).
Jeho námitky směřují jen proti způsobu, jakým odvolací soud posoudil otázku vlastnictví sporných nemovitostí. Obsahem dovolání je přitom pouhá kritika hodnocení důkazů odvolacím soudem, včetně kritiky skutkových zjištění, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel. Dovolatel na základě odlišného hodnocení důkazů dovozuje jiné skutkové závěry, a na jejich základě dospívá k jinému právnímu hodnocení. Tímto způsobem však přípustnost dovolání založit nelze.
Protože dovolání neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a ani způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 2 o. s. ř.), Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
V souladu s §243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.
V Brně dne 26. března 2014
Mgr. Michal K r á l í k, Ph.D.
předseda senátu