ECLI:CZ:NS:2014:22.ND.288.2014.1
sp. zn. 22 Nd 288/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobce A. Ž. , P., proti žalované České republice – Vězeňské službě České republiky , se sídlem v Praze 4, Soudní 1672/1a, o zaplacení 1.024.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 81/2012, o návrhu na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 7 C 81/2012 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Šumperku.
Odůvodnění:
Ve výše označené věci Obvodní soud pro Prahu 4 navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Šumperku. Důvody k přikázání věci spatřuje v tom, že žalobce se v současnosti nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici M., zastupováním žalovaného byl pověřen ředitel Věznice M., která se nachází v obvodu Okresního soudu v Šumperku, a navržený svědek má rovněž bydliště v obvodu tohoto soudu.
Žalobce ve svém podání ze dne 6. srpna 2014 vyslovil s přikázáním věci zásadní nesouhlas s odkazem na čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vyjádřil přesvědčení, že návrh soudu na přikázání věci je veden snahou ,,schovat spor mimo dosah centrálních médií“. Uvedl, že pokud bude podmínečně propuštěn, bude žít v P. a považuje za nevhodné, aby k soudnímu jednání jezdil do Š. Podle jeho názoru ,,lumpárny, podvody a lži GŘ VS ČR mají vyjít najevo v hlavním městě, kde tito podvodníci působí“.
Žalovaná – ač vyzvána s doložkou podle §101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) – na návrh soudu na delegaci vhodnou nereagovala; má se tedy za to, že proti navrženému postupu neměla námitek.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Obvodnímu soudu pro Prahu 4, u nějž je věc vedena, i Okresnímu soudu v Šumperku, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je základní zásadou, a že případná delegace věci jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno - právě proto, že jde o výjimku - vykládat restriktivně (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 24, ročníku 2001, části I., pod pořadovým číslem 172 nebo nález Ústavního soudu ze dne 12. března 2009, sp. zn. III. ÚS 529/08, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslem 55 ve svazku 52, str. 65).
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Soudem uváděné důvody přitom Nejvyšší soud nepovažuje za natolik závažné, aby byly způsobilé prolomit výše popsané ústavní principy. Okolnost, že žalobce ani pověřený zástupce žalovaného nepobývají v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 4, bez dalšího důvodem pro přikázání věci jinému soudu není. Důvodem přikázání věci jinému soudu není ani skutečnost, že byl navržen svědek s bydlištěm v obvodu Okresního soudu v Šumperku, když jeho výslech lze případně provést postupem podle §39 o. s. ř.
Navíc nelze přehlédnout, že ve věci již bylo vydáno několik procesních rozhodnutí a žaloba byla podána v roce 2011. Za této situace nelze usuzovat, že by bylo hospodárnější a rychlejší či po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Nejvyšší soud proto věc Okresnímu soudu v Šumperku z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nepřikázal.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. září 2014
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu