ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.1932.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 1932/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce JUDr. Jana Kubálka, se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, insolvenčního správce dlužníka Awen, a.s., se sídlem v Praze 2, Londýnská 730/59, identifikační číslo osoby 27 62 61 56, proti žalované UPC Česká republika, a.s., se sídlem v Praze 4, Závišova 502/5, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 00562262, zastoupené JUDr. Vladimírem Zoufalým, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 138/10, o zaplacení částky 48,939.005,45 Kč, ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 14 Cm 93/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchní soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2013, č. j. 3 Cmo 144/2013-411, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 43.995,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. prosince 2012, č. j. 14 Cm 93/2011-294, rozhodl o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 42,000.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.). Současně žalobou co do částky 6,939.005,45 Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit České republice soudní poplatek (výrok III.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok IV).
K odvolání obou účastníků Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozsudkem shora uvedeným, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil, jinak ve výrocích III. a IV. rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů).
Dovolání žalobce není přípustné.
V daném případě by dovolání bylo přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalobce označil otázkou hmotného nebo procesního práva, při jejím řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo by dovolacím soudem byla rozhodována rozdílně, popřípadě by měla být vyřešena jinak.
Dovolatel žádnou takovou otázku dovolacímu soudu nepředkládá. Namítá-li v obsahu dovolání, že pohledávky, které měly být předmětem postoupení, nebyly dostatečně specifikovány, je třeba uvést, že odvolací soud postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 32 Odo 1535/2006 nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2005, sp. zn. 29 Odo 937/2003). Odvolací soud při svém právním posouzení v souladu s judikaturou zohlednil základní požadavek nezaměnitelné identifikace postupovaných pohledávek. Taková identifikace může být provedena i zprostředkovaně, kdy určitost předmětu písemného právního úkonu není omezena jen na případy, kdy je tento předmět specifikován v samotném textu, který obsah úkonu zachycuje; požadavku určitosti vymezení předmětu písemného právního úkonu vyhovuje i písemný odkaz na jinou listinu, z níž je předmět úkonu objektivně (tedy každému, a nikoli jen smluvním stranám) seznatelný. Skutečnost, že přílohy tvořící součást písemně uzavřené a účastníky podepsané smlouvy, na které smlouva odkazuje, co do svého předmětu, nejsou podepsány, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že postupované pohledávky byly nezaměnitelným způsobem specifikovány v příloze smlouvy, je tento jeho závěr v projednávané věci v souladu s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu
Dovolatel se konečně mýlí, domnívá-li se s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sp. zn. 23 Cdo 4421/2009, že uvedené rozhodnutí na nyní projednávanou věc dopadá svým závěrem o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Uvedené rozhodnutí týkající se nároku na náhradu škody podle ustanovení §268 obchodního zákoníku neobsahuje takové právní závěry vycházející z takových skutkových zjištění, aby zde dovozený závěr o neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek byl aplikovatelný na nyní projednávanou věc.
Zpochybňuje-li dovolatel v dalším obsahu skutková zjištění odvolacího soudu a konstruuje současně svá vlastní, uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než podle §241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolacímu soudu proto nezbylo než dovolání žalobce odmítnout (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost uložena tímto usnesením plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 2. září 2014
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu