ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2087.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2087/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně Energetické centrum Stráž, s. r. o., se sídlem ve Stráži pod Ralskem, Máchova 203, identifikační číslo osoby 25 41 50 18, zastoupené JUDr. Rudolfem Vaňkem, advokátem se sídlem v Liberci, Měsíčná 256/2, proti žalované SECURITAS ČR s. r. o., se sídlem v Praze 9 – Vysočanech, Pod Pekárnami 878/2, identifikační číslo osoby 43 87 20 26, zastoupené Mgr. Petrem Hájkem, advokátem se sídlem v Litoměřicích, Michalská 4, o zaplacení částky 428.871,- Kč s příslušenstvím, ve věci vedené Městským soudem v Praze pod sp. zn. 4 Cm 88/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. října 2013, č. j. 12 Cmo 239/2013-142, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.487,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
(§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. května 2012, č. j. 4 Cm 88/2011-101, rozhodl o zamítnutí žaloby, kterou mělo být žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 428.871,- Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze, rozsudkem shora uvedeným, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů před soudem prvního stupně (I. výrok) a o náhradě nákladů odvolacího řízení (II. výrok).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) ve znění účinném do 31. 12. 2013 (článek II., bod 2. zákona č. 293/2013 Sbírky, kterým se mění zákon č. 99/1963 Sbírky, občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů).
V daném případě by dovolání mohlo být přípustné podle §237 o. s. ř. za předpokladu, že by žalobkyně označila otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo by dovolacím soudem byla rozhodována rozdílně, případně by měla být vyřešena jinak.
Dovolatelka však žádnou takovou otázku neoznačuje. Zpochybňuje-li dovolatelka svými námitkami nesprávnou aplikaci procesního práva odvolacím soudem, a to ustanovení §118a o. s. ř., je třeba uvést, že odvolací soud v řízení postupoval v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 32 Cdo 4255/2011). Odvolací soud tak důvodně považoval za správný procesní postup a z něj odvozený právní závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní k prokázání vzniku škody a její výše, přestože byla soudem prvního stupně při jednání dne 30. března 2012 řádně poučena o nutnosti označit důkazy pro tvrzení, že „jí byla způsobena škoda ve struktuře a výši, jak tvrdila“. Dovolatelka se dále mýlí, domnívá-li se, že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2012, sp. zn. 32 Cdo 4762/2010. V tam projednávané věci se odvolací soud měl dopustit pochybení, když nerozlišil základ nároku od výše nároku v případně uplatněného nároku z bezdůvodného obohacení. V nyní projednávané věci však žalobkyně přes poučení soudu prvního stupně neprokázala samotný vznik škody ani její případnou výši. Jde tedy o odlišnou situaci a závěry citovaného rozhodnutí na nyní projednávanou věc nedopadají.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání jako nepřípustné podle§243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost uložená tímto usnesením plněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 2. září 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu