ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.210.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 210/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně AGFA GRAPHICS naamloze vennootschap, se sídlem Septestraat 27, 2640 Mortsel, Belgické království, registrační číslo 0456.366.588, zastoupené Mgr. Martinou Szwarcovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Karlova 455/48, PSČ 110 00, proti žalovanému Ing. F. D., s místem podnikání v Čáslavi, Žitenická 1534, PSČ 286 01, IČO 65246926, zastoupenému JUDr. Pavlem Dostálem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Krajinská 44/10, PSČ 370 01, o zaplacení částky 1 161 339 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 50 Cm 185/2005, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. června 2013, č. j. 12 Cmo 57/2013-295, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 50 Cm 185/2005-260, rozhodl, že v řízení bude na straně žalobce pokračováno se společností AGFA GRAPHICS naamloze vennootschap, se sídlem Septestraat 27, 2640 Mortsel, Belgické království, registrační číslo 0456.366.588.
K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. června 2013, č. j. 12 Cmo 57/2013-295, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž napadl skutkové i právní závěry soudů obou stupňů a navrhl zrušení usnesení soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Podle jeho názoru nebylo v řízení prokázáno, kdo je právoplatným právním nástupcem původní žalobkyně, ani jaká výše pohledávky na stávající žalobkyni přešla.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 4. června 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
Ustanovení §238a o. s. ř. pak určuje, že dovolání je dále přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
To, že má dovolatel jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ani v režimu §238a o. s. ř.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Tomuto požadavku dovolatel v dovolání (posouzeném z obsahového hlediska i v jiných jeho částech) nedostál.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Protože tímto rozhodnutím dovolacího soudu se řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto i o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§243b, §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. března 2014
JUDr. Zdeněk Des
předseda senátu