ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2700.2012.1
sp. zn. 23 Cdo 2700/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobce R. J. , zastoupeného JUDr. Romanem Kudrličkou, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Husova tř. 5, proti žalovanému T. C. , zastoupenému JUDr. Miluší Drápalovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Bašty 6, o ochranu užitného a průmyslového vzoru a zadostiučinění ve výši 50.000,- Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 Cm 171/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. března 2012, č. j. 1 Cmo 7/2012-194, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. července 2011, č. j. 11 Cm 171/2006-118 (vadně označeným č. j. 41/11 Cm 171/2006-118) uložil žalovanému povinnost zdržet se výroby, nabízení prodeje a prodeje samolepících nálepek, tvořených alespoň dvěma pruhy ve tvaru kruhových oblouků, které jsou s přesahy na koncích složitelné do tvaru kruhu, na ráfky kol motocyklů (bod I. výroku), povinnost stáhnout z trhu jím prodávané samolepící nálepky, tvořené alespoň dvěma pruhy ve tvaru kruhových oblouků, které jsou s přesahy na koncích složitelné do tvaru kruhu, na ráfky kol motocyklů (bod II. výroku), povinnost zničit jím vyrobené nebo prodávané samolepící nálepky, tvořené alespoň dvěma pruhy ve tvaru kruhových oblouků, které jsou s přesahy na koncích složitelné do tvaru kruhu, na ráfky kol motocyklů (bod III. výroku) a povinnost zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 30.000,- Kč (dob IV. výroku). Dále žalobu co se týče požadavku žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění výši 50.000,- Kč částečně zamítl ohledně částky 20.000,- Kč (bod V. výroku). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod VI. výroku) a o vrácení žalovanému nepoužité části složené zálohy (bod VII. výroku).
Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal nároků výše specifikovaných s tím, že je původcem a majitelem užitného vzoru č. 12913 s názvem „Samolepící nálepka na kola motocyklů nebo automobilů“ a dále původcem a vlastníkem průmyslového vzoru č. 31674 „Samolepící nálepka na kola motocyklů a automobilů“.
K odvolání žalovaného odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, tj. v odstavcích I., II., III. a IV. výroku, změnil tak, že žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se výroby, nabízení prodeje a prodeje samolepících nálepek, tvořených alespoň dvěma pruhy ve tvaru kruhových oblouků, které jsou s přesahy na koncích složitelné do tvaru kruhu, na ráfky kol motocyklů, stáhnout z trhu jím prodávané tyto samolepící nálepky a zničit jím vyrobené nebo prodávané tyto samolepící nálepky a zaplatit žalobci přiměřené zadostiučinění ve výši 30.000,- Kč, zamítl (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů mezi účastníky (druhý výrok) a o povinnosti žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení státu (třetí výrok).
Po doplnění dokazování, mimo skutková zjištění soudu prvního stupně, která považoval za správná, vyšel odvolací soud z toho, že samolepící proužky na ráfky dodávala na český trh do roku 2001 firma ARW svědkyně A. K., která též poskytla v roku 2005 know-how žalovanému. Poté žalovaný zakoupil pro výrobu proužků shodný plotter jako A. K. A. K. své technické řešení samolepících proužků využívala zhruba od roku 1999, případně od roku 2000. Ozdobné samolepící proužky vyrábí od roku 2001 více subjektů. Svědci P. L., J. Z. a D. S. potvrdili, že v roku 2001 zakoupili od žalovaného samolepící proužky na ráfky motocyklů a tedy minimálně před rozhodným obdobím listopadu 2002 žalovaný samolepící proužky distribuoval. Od roku 2005 pak žalovaný vyrábí samolepící proužky, jejichž řešení je nezávislé na chráněném průmyslovém a užitném vzoru žalobce, neboť původcem řešení užívaného žalovaným je svědkyně A. K. Majitelem chráněných vzorů, k jejichž ochraně byla přihláška podána v listopadu 2002, je žalobce od 29. srpna 2006. Na základě takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud posoudil nárok žalobce odlišně od právních závěrů soudu prvního stupně.
Podle odvolacího soudu žalovanému svědčí právo předchozího uživatele k předmětnému chráněnému průmyslovému a užitnému vzoru žalobce. Technické řešení žalovaným prodávaných a následně i vyráběných samolepících proužků na ráfky kol bylo vytvořeno nezávisle na zapsaném průmyslovém vzoru žalobce č. 31674 a nezávisle na chráněném užitném vzoru žalobce č. 19213. Tento závěr učinil odvolací soud zejména ze svědecké výpovědi A. K. Za nesprávný tedy považoval právní závěr soudu prvního stupně, že právo předchozího uživatele nabývá pouze ten, kdo užíval užitný či průmyslový vzor ve vlastním závodě, pro své účely a ve svém zájmu. Tento závěr nemá oporu ve znění právní úpravy vztahující se k ochraně užitného a průmyslového vzoru ustanoveních §12 odst. 1 zákona č. 478/1992 Sb., o užitných vzorech, a §19 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb., o ochraně průmyslových vzorů. Odvolací soud tedy uzavřel, že jelikož výrobky distribuované a následně žalovaným vyráběné jsou výsledkem tvůrčí činnosti jiné osoby, není žaloba důvodná. Rozhodl tedy, jak uvedeno shora.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a uplatňuje dovolací důvody dle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř.
Dovolatel je přesvědčen, že žalovaný neprokázal své právo předchozího uživatele, a to ani pomocí navržených a soudem vyslechnutých svědků ani listinnými důkazy. Dle jeho mínění žalovaný neprokázal, že je předchozím uživatelem podle ustanovení §13 odst. 1 zákona č. 478/92 Sb. nebo podle §25 odst. 1 zákona č. 207/2000 Sb.
V závěru dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
K dovolání žalobce se žalovaný dle obsahu spisu nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky (dále též jen "Nejvyšší soud") úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012 s výjimkou v zákoně uvedenou) se podává z bodu 7., článku II., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další zákony.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., nejprve posuzoval přípustnost podaného dovolání.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání žalobce je přípustné dle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel uplatnil i dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Z vylíčení uplatněných dovolacích důvodů je však zřejmé, že veškeré jeho dovolací námitky směřují ke zpochybnění skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem.
Námitkami, že žalovaný neprokázal své právo předchozího uživatele stejného řešení, které je předmětem ochrany průmyslovým vzorem a vzorem užitným, dovolatel uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení §133 až 135 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů dovolacím důvodem stanoveným v §241a odst. 3 o. s. ř. napadnout nelze.
Dovolatel zpochybňuje správnost skutkových zjištění odvolacího soudu o tom, že žalovanému svědčí právo předchozího uživatele k předmětnému chráněnému průmyslovému a užitnému vzoru žalobce pouze prostřednictvím polemiky s hodnocením důkazů, tedy způsobem, který při uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemá k dispozici. V postupu odvolacího soudu při hodnocení důkazů Nejvyšší soud neshledal z pohledu ustanovení §132 a násl. o. s. ř. žádné pochybení.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal vady, uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., ani jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 o. s. ř. v návaznosti na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na to, že žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu