ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2763.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 2763/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobce L. V. , zastoupeného JUDr. Liborem Holemým, advokátem se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774, proti žalované L. H. , zastoupené Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem ve Valašském Meziříčí, Poláškova 2, o zaplacení částky 190.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 12 C 64/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. prosince 2013, č. j. 15 Co 729/2013 - 134, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 10.890,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Libora Holemého, advokáta se sídlem v Rožnově pod Radhoštěm, Meziříčská 774.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Vsetíně – pobočka ve Valašském Meziříčí v pořadí druhým rozsudkem ze dne 28. listopadu 2012, č. j. 12 C 64/2011 – 84 stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 190.000,- Kč spolu s úroky z prodlení a nahradit žalobci náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná odvolání, na základě kterého Krajský soud v Ostravě svým druhým rozsudkem ze dne 3. prosince 2013, č. j. 15 Co 729/2013 - 134, výrok o zaplacení částky 190.000,- Kč s úroky z prodlení potvrdil a výrok o náhradě nákladů změnil tak, že je snížil a současně rozhodl o povinnosti žalované nahradit žalobci náklady odvolacího řízení.
Soud prvního stupně vycházel z toho, že účastníci uzavřeli dne 4. ledna 2010 smlouvu o koupi dvou motorových vozidel, přičemž kupní cena byla stanovena ve výši 300.000,- Kč. Z této částky žalovaná uhradila zálohu 50.000,- Kč před podpisem smlouvy a na zbylé splátky v celkové výši 250.000,- Kč pak uhradila pouze 60.000,- Kč. Vznikl jí tak dluh ve výši 190.000,- Kč. Soudy obou stupňů neprovedly žalovanou navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, když žalobce prohlásil, že se jedná o jeho podpis. Soudy proto tento důkaz shledaly nehospodárným a nadbytečným.
Výše uvedený rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním do všech jeho výroků a zároveň požádala o odkladný účinek výkonu rozhodnutí. Z podání žalované vyplývá, že dovolání podává z důvodu uvedeného v §237 o. s. ř. Žalovaná soudům vytýká, že neprovedly důkaz znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví, když ověření podpisu žalobce by mělo nepochybně velký vliv na samou podstatu daného sporu. Protože rozsudek Krajského soudu v Ostravě spočívá na nesprávném právním posouzení a na vyřešení otázky ohledně navrhovaného důkazu žalovanou, navrhuje žalovaná, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce se k dovolání vyjádřil dne 18. června 2014 a navrhuje v něm, aby dovolání žalované bylo odmítnuto, neboť neobsahuje zákonné náležitosti, když žalovaná nevymezuje právní posouzení věci, které považuje za nesprávné a neuvádí ani nesprávnost tohoto právního posouzení. Stejně tak žalovaná neuvádí žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se soudy odchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, in eventum neuvádí žádnou otázku dosud dovolacím soudem neřešenou.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. bod 2 článku II., zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.) k tomu oprávněným subjektem (účastníkem řízení) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dále zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud je ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. (až na výjimky v něm uvedené) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahové konkretizace.
Dle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
V dovolání žalované však absentuje vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Žalovaná sice odkazuje na ustanovení §237 o. s. ř., ale nesprávně uvádí, že se jedná o dovolací důvod a nikoli přípustnost. Jak vyplývá z ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. i z judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 17. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 46/2014), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části).
Podle první věty §241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Vzhledem k tomu, že dovolání žalované neobsahuje obligatorní náležitost, která nebyla doplněna po dobu trvání lhůty k dovolání a nelze bez ní v řízení pokračovat, Nejvyšší soud s odkazem na §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalované odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalované bylo odmítnuto. Žalobce má právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictví advokáta. Tyto náklady zahrnují odměnu advokáta ve výši 8.700,- Kč podle §1 odst. 2, §6 odst. 1, §7 bod 5, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“), náhradu hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle §2 odst. 1 a §13 odst. 3 advokátního tarifu a částku 1.890,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty podle §137 odst. 3 o. s. ř.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu