ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.2883.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 2883/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Hany Lojkáskové ve věci žalobkyně European Data Project s.r.o. , se sídlem v Komořanech 146, PSČ 683 01, IČO 61063517, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, proti žalované AMTERA, s.r.o., se sídlem Praha 10 - Vršovice, Na spojce 4, IČO 61505439, zastoupené Mgr. Martinem Láníkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Karlovo náměstí 671/24, PSČ 110 00, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 197/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2013, č. j. 4 Cmo 328/2012-157, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. května 2013, č. j. 4 Cmo 328/2012-157, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. října 2012, č. j. 52 Cm 197/2010-118, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. října 2012, č. j. 52 Cm 197/2010-118, zamítl návrh na zrušení rozhodčího nálezu ze dne 20. října 2010 vydaného Rozhodčím soudem při Českomoravské komoditní burze Kladno ve věci žalující strany AMTERA, s. r. o., IČO 61505439, Na Spojce 101, Praha 10, a žalované strany European Data Project, s. r. o., IČO 61063517, Rousínov, Komořany 145 (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně a žalovaná spolu dne 7. dubna 2008 uzavřely Smlouvu o poradenské činnosti EDP08/08. V jejím článku VI bod 9 byla sjednána následující rozhodčí doložka: „Případné spory z této smlouvy a v souvislosti s ní budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle zákona č. 216/1994 Sb. tříčlenným rozhodčím senátem, jmenovaným na návrh kterékoli smluvní strany předsedou Rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze Kladno. Řízení bude probíhat a poplatky budou placeny podle Řádu tohoto Rozhodčího soudu.“
Z písemné námitky ze dne 6. ledna 2010 vznesené European Data Project, s. r. o., vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobkyně namítla nedostatek pravomoci Rozhodčího soudu, neboť předmět sporu se netýká obchodů, které jsou uvedeny v Řádu Rozhodčího soudu při Českomoravské komoditní burze Kladno (dále jako „Rozhodčího soudu při ČMKBK“). Z rozhodčího nálezu ze dne 20. října 2010 soud zjistil, že byl vydán tříčlenným rozhodčím senátem ad hoc.
Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně se domáhá zrušení rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Českomoravské komoditní burze Kladno, když však z provedeného dokazování vyplývá, že tento orgán žádné takové rozhodnutí nevydal, naopak že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozhodčím řízení ad hoc. Žalobkyně se tedy domáhá zrušení neexistujícího rozhodnutí, resp. zrušení rozhodnutí vydaného osobou, která ve skutečnosti toto rozhodnutí nevydala. S ohledem na tuto skutečnost tedy soudu nezbylo než žalobu zamítnout s tím, že soud se více nezabýval dalšími námitkami vznesenými ze strany žalobkyně a to s ohledem na výše uvedený právní závěr. Soud prvního stupně proto zamítl návrh na zrušení rozhodčího nálezu.
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. května 2013, č. j. 4 Cmo 328/2012-157, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že mezi účastníky byla platně uzavřena rozhodčí doložka, a to pro rozhodování sporů rozhodčím senátem ad hoc. Z uzavřené rozhodčí doložky vyplývá, jak by rozhodci měli být určeni, jaký bude jejich počet, že výběr konkrétních osob rozhodců svěřili účastníci smlouvy předsedovi Rozhodčího soudu při ČMKBK. Z rozhodčí doložky dovodil, že mezi účastníky nebyl dohodnut k řešení jejich majetkových sporů stálý rozhodčí soud, ale že účastníci svěřili rozhodování rozhodcům jmenovaným pro konkrétní případ osobou Předsedy Rozhodčího soudu pro ČMKBK. Ve věci tedy byla sjednána platná rozhodčí doložka, která ale nezakládala pravomoc Rozhodčího soudu při ČMKBK, ale rozhodování věci v rozhodčím řízení ad hoc, když zřetelným způsobem stanovila způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání zakládá žalobkyně na řešení otázky, která v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, neboť se jedná o posouzení, zda je senát stálého rozhodčího soudu oprávněn zaujmout postavení rozhodce, resp. rozhodčího senátu ad hoc, když stálý rozhodčí soud není oprávněn předmětný spor rozhodnout z důvodu nedostatku věcné působnosti vymezené stálému rozhodčímu soudu zákonem.
Žalobkyně má za to, že nelze přijmout závěr, že v rozhodčím řízení rozhodoval senát ad hoc a nikoli senát Rozhodčího soudu při ČMKBK. Rozhodčí soud je ze zákona oprávněn rozhodovat pouze spory z burzovních obchodů a dále spory z mimoburzovních obchodů, jejichž předmětem jsou komodity, jimiž se na burze obchoduje. Rozhodčí senát byl v této věci vybrán předsedou Rozhodčího soudu při ČMKBK, spor byl rozhodován podle Řádu Rozhodčího soudu při ČMKBK a Rozhodčí soud při ČMKBK dokonce celý spor administroval. Nedostatek věcné působnosti rozhodčího soudu nelze překlenout tím, že si tento stálý rozhodčí soud sám určí, že v konkrétní věci bude jednat jako rozhodce, resp. rozhodčí senát ad hoc, který by na rozdíl od stálého rozhodčího soudu byl oprávněn v dané věci rozhodovat.
S ohledem na výše uvedené žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 16. května 2013, po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě osobou oprávněnou zastoupenou advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 4 o. s. ř.), o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, jelikož rozhodnutí ve věci je postaveno na řešení otázky zásadního právního významu, která konkrétně nebyla v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu řešena.
Stálý rozhodčí soud, tj. rozhodčí soud zřízený na základě §13 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jako „zákon o rozhodčím řízení“), může rozhodovat ve věcech, ve kterých je mu dána zákonem pravomoc rozhodovat. Podle §28 zákona č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, může při burze působit burzovní rozhodčí soud jako stálý nezávislý orgán pro rozhodování sporů uvedených v odstavci 3 nezávislými rozhodci. Zákon dále stanoví, že spory z burzovních obchodů, které jsou jinak příslušné rozhodovat soudy, se rozhodují, jestliže se strany o tom dohodnou, v rozhodčím řízení před burzovním rozhodčím soudem. To platí i pro obchodní spory z mimoburzovních obchodů, jejichž předmětem jsou komodity, jimiž se na burze obchoduje. Z toho vyplývá, že Rozhodčí soud při ČMKBK vystupuje jako stálý rozhodčí soud pouze v těchto typech sporů.
Na rozdíl od toho ve věcech, v nichž není zákonem dána pravomoc stálému rozhodčímu soudu rozhodovat, nemůže rozhodčí senát stálého rozhodčího soudu vystupovat jako rozhodčí soud ad hoc. To vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, konkrétně z rozhodnutí Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, uveřejněného pod č. 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupného na webových stránkách www.nsoud.cz. V něm Nejvyšší soud formuloval obecný závěr, že rozhodčí smlouva, která neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je neplatná podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem (a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu, jak má být určen). Tyto závěry je nutné vztáhnout i na případy, kdy rozhodčí doložka odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která je stálým rozhodčím soudem, ale který jako stálý rozhodčí soud z nedostatku pravomoci řešit určitý okruh sporů v dané kauze takto nevystupuje. V rozhodčí doložce bylo s odkazem na Řád rozhodčího soudu sjednáno, že rozhodce jmenuje předseda rozhodčího soudu na návrh pouze jedné strany. Takový způsob sjednání rozhodce by byl možný pouze ve věcech, v nichž Rozhodčí soud při ČMKBK rozhoduje jako stálý rozhodčí soud. V řešeném případě je způsob stanovení rozhodce v přímém rozporu s výše uvedenými závěry Nejvyššího soudu ohledně platných způsobů sjednání jmenování rozhodců, jelikož neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení.
Na základě toho je nutné dospět k závěru, že v dané věci byla uzavřena rozhodčí doložka, kterou je nutné posoudit podle §39 obč. zák. jako neplatnou.
Z uvedeného důvodu Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil (§243b odst. 2 část věty za středníkem o. s. ř.) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
V novém řízení ve věci jsou soudy vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s §226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
K projednání dovolání nebylo nařízeno jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. března 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu