ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.3431.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 3431/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně Poděbradka, a. s. , se sídlem Poděbrady, Nymburská 239/VII, PSČ 290 01, identifikační číslo osoby 47550562, zastoupené JUDr. Hanou Heroldovou, advokátkou se sídlem Jungmannova 745/24, 110 00 Praha 1, proti žalovanému dTest, o. p. s. , se sídlem Praha 10, Černomořská 419/10, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 45770760 (dříve Občanské sdružení spotřebitelů TEST, identifikační číslo osoby 45770760), zastoupené JUDr. Martinem Sochorem, advokátem se sídlem Praha 7, Veletržní 926/10, o ochranu dobré pověsti právnické osoby, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn.. 2 Cm 22/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. května 2013, č. j. 3 Cmo 315/2012-123, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce JUDr. Martina Sochora, advokáta se sídlem Praha 7, Veletržní 926/10.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhá ochrany dobré pověsti právnické osoby a ochrany proti nekalé soutěži žalovaného žalobou, v níž požadovala, aby žalovanému byla uložena povinnost zdržet se neoprávněného zásahu do dobré pověsti žalobkyně a jednání nekalé soutěže (tj. šíření redakčního článku označeného názvem „Opravdu víte, co pijete?“ v tištěné a elektronické podobě v rozsahu tvrzení dle žaloby a dalšího v žalobě popsaného jednání), a dále poskytnout žalobkyni přiměřené zadostiučinění formou omluvy (tj. uveřejnit článek s omluvou dle žaloby na internetových stránkách žalovaného na adrese www.dtest.cz na úvodní straně, a dále uveřejnit článek s omluvou dle žaloby na straně 3 nejbližšího následujícího vydání měsíčníku „TEST“, vydávaného žalovaným), a dále odstranit závadný stav (tj. uveřejnit přesný údaj o pracovištích – laboratořích, které prováděly analýzy, publikované v časopisu TEST č. 10/2009 pod označením „Víte, co pijete“, a plné znění výsledků měření všech 64 měřených hodnot všech analyzovaných vod, na adrese www.dtest.cz a dále na straně 3 nejbližšího následujícího vydání měsíčníku „TEST“), a dále aby žalobkyni bylo přiznáno právo uveřejnit na náklady žalovaného omluvu ve shora uvedeném znění v tisku (konkretizováno v žalobě) a také uveřejnit na náklady žalovaného plné znění rozsudku jedenkrát v jednom celostátním deníku.
Podle žalobního tvrzení považuje žalobkyně jednání žalovaného za neoprávněný zásah do své dobré pověsti podle §19b odst. 2 a 3 občanského zákoníku (z. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů; dále jen obč. zák.) a dále za jednání nekalé soutěže podle §44 a násl. obchodního zákoníku (z. č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů; dále jen obch. zák.), přičemž nároky z jednání nekalé soutěže uvedené v žalobě uplatňuje žalobkyně podle §53 obch. zák.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. června 2012, č. j. 2 Cm 22/2010-81, rozhodl v právní věci žalobkyně takto: - žalovaný je povinen zdržet se šíření redakčního článku označeného názvem „Opravdu víte, co pijete?“ v tištěné a elektronické podobě v rozsahu následujících tvrzení: „Zatímco vysoké nálezy počtu kolonií při 22°C až 36°C u některých balených vod vůbec nepřekvapily, překvapení naopak vzbudily jejich nulové počty u Dobré vody. To, že zde tento nález chybí, budí podezření, že buď je ve vodě nějaká cizorodá toxická látka, která je usmrcuje nebo brání jejich růstu, nebo je před stočením vody používána nějaká nedovolená antimikrobiální úprava.“ a červeného zvýraznění hodnot organotrofních bakterií/mikrobiologické kvality Dobré vody v tabulce obsažené v článku (výrok I.),
- žalobu na stanovení povinnosti žalovanému zdržet se šíření redakčního článku označeného názvem „Opravdu víte, co pijete?“ v tištěné a elektronické podobě v rozsahu následujících tvrzení: „Obsah fluoridů byl zjištěn v přírodní minerální Dobré vodě – 0,65mg/l. S ohledem na deklaraci o vhodnosti k přípravě kojenecké stravy musíme uvést, že toto množství je již téměř na hraně nejvyšší mezní hodnoty.“ a tvrzení „Dobrá voda obsahuje baryum – 350 mikrogramů na litr, i když mezní hodnota barya pro kojenecké vody činí 500 mikrogramů na litr a tedy limit splňuje, přesto se jedná u Dobré vody o vyšší nález.“, z a m í t l (výrok II.),
- žalovaný je povinen do 7 dnů od právní moci rozsudku uveřejnit na internetových stránkách žalovaného na adrese www.dtest.cz na úvodní straně a ponechat uveřejněný po dobu 30 dnů a dále na straně 3 nejbližšího následujícího vydání měsíčníku „TEST“, vydávaného žalovaným, uveřejnit článek s nadpisem: „Omluva“, provedeným velkými tiskacími písmeny v černé barvě, tučným řezem písma typu Times New Roman o velikosti 45 bodů, a následujícím textem v černé barvě typu písma Times New Roman o velikosti 9 bodů: „Občanské sdružení spotřebitelů TEST se omlouvá společnosti Poděbradka a. s. za šíření nepravdivých a zavádějících informací o přírodní minerální vodě Dobrá voda, a to informaci o tom, že nulový nález organotrofních bakterií v Dobré vodě je způsoben přítomností cizorodé toxické látky nebo nedovolenou úpravou vody.“ (výrok III.),
- žalobu na stanovení povinnosti žalovanému do 7 dnů od právní moci rozsudku uveřejnit na internetových stránkách žalovaného na adrese www.dtest.cz na úvodní straně a dále na straně 3 nejbližšího následujícího vydání měsíčníku „TEST“, vydávaného žalovaným, uveřejnit článek s nadpisem: „Omluva“ a s textem: „Občanské sdružení spotřebitelů TEST se omlouvá společnosti Poděbradka a. s. za tvrzení, že přítomnost organotrofních bakterií je pravděpodobnější u Dobré vody než u pitné vody z kohoutku. Organotrofní bakterie jsou mikroorganismy, které se v podzemních vodách přirozeně vyskytují v malém množství, jsou nepatogenní, a protože balené vody z podzemních zdrojů vody nejsou desinfikované, množství obsažených organotrofních bakterií může být minimální či dokonce nulové. Dále se omlouvá za tvrzení, že se v Dobré vodě vyskytuje vyšší obsah barya. Tyto informace se nezakládají na pravdě. Občanské sdružení spotřebitelů TEST tímto uvádí na pravou míru informace k obsahu fluoru v Dobré vodě a omlouvá se za tvrzení o tom, že obsah fluoridu v Dobré vodě pro přípravu kojenecké stravy je na hraně nejvyšší mezní hodnoty v souvislosti s tvrzením, že při vyšší koncentraci fluoridu ve vodě může docházet k toxickému působení na organismus a dále uvádí svá tvrzení na pravou míru tím, že podle studie Dr. Pelinové z roku 2001 a podle studie Doc. Dr. Zdeňka Broukala a Dr. Lenčové, je Dobrá voda optimální vodou pro přípravu dětské stravy a prevenci zubního kazu.“, z a m í t l (výrok IV.),
- žalobu na stanovení oprávnění žalobkyně na náklady žalovaného uveřejnit omluvu ve shora uvedeném znění v tisku, a to v Hradeckém deníku, Krkonošském deníku, Chrudimském deníku, Jičínském deníku, Náchodském deníku, Svitavském deníku, Orlickém deníku, Rychnovském deníku, Pardubickém deníku, vydavatele Labe Press, v deníku Blesk, v Boleslavském deníku, a v pořadu ČT Černé ovce, z a m í t l (výrok V.),
- žalobu na stanovení povinnosti žalovanému zveřejnit po dobu 30 dnů na adrese www.dtest.cz a dále na straně 3 nejbližšího následujícího vydání měsíčníku „TEST“ přesný údaj o pracovištích – laboratořích, které prováděly analýzy publikované v časopisu TEST č. 10/2009 pod označením „Víte, co pijete“ a plné znění výsledků měření všech 64 měřených hodnot všech analyzovaných vod, z a m í t l (výrok VI.),
- žalobu na stanovení oprávnění žalobkyně na náklady žalovaného uveřejnit plné znění rozsudku jedenkrát v jednom celostátním deníku z a m í t l (výrok VII.),
- a rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII.).
K odvolání žalobkyně (proti rozsudku soudu prvního stupně v zamítavých výrocích II., IV., V., VII. a souvisejícím výroku o nákladech řízení VIII.) i žalovaného (proti rozsudku soudu prvního stupně ve vyhovujících výrocích I. a III. a souvisejícím výroku o nákladech řízení VIII.) Vrchní soud v Praze (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. května 2013, č. j. 3 Cmo 315/2012-123, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV., V. a VII. potvrdil, ve výrocích I. a III. změnil tak, že žalobu o uložení povinnosti žalovanému zdržet se šíření části článku „Opravdu víte, co pijete?“, obsahující tvrzení: „Zatímco vysoké nálezy počtu kolonií při 22°C až 36°C u některých balených vod vůbec nepřekvapily, překvapení naopak vzbudily jejich nulové počty u Dobré vody. To, že zde tento nález chybí, budí podezření, že buď je ve vodě nějaká cizorodá toxická látka, která je usmrcuje nebo brání jejich růstu, nebo je před stočením vody používána nějaká nedovolená antimikrobiální úprava.“, a červeného zvýraznění hodnot organotrofních bakterií/mikrobiologické kvality Dobré vody v tabulce obsažené v článku, a povinnosti uveřejnit na svých webových stránkách tam uvedenou omluvu z a m í t l (výrok odst. I.), a dále rozhodl o náhradě nákladů obou řízení (výrok odst. II.).
Předmětem odvolacího řízení byl přezkum správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně o nárocích (vyjma nároku na poskytnutí informací, o nichž soud prvního stupně rozhodl ve výroku VI. rozsudku, který napaden odvoláním nebyl), které žalobkyně uplatnila z titulu ochrany před nekalou soutěží a ochrany před neoprávněným zásahem do její dobré pověsti. Projevem zásahu do práv žalobkyně měly být konkrétní výroky žalovaného, uveřejněné v článku „Opravdu víte, co pijete?“, otištěném v periodiku TEST, jehož je žalovaný vydavatelem.
Pokud jde o posouzení uplatněných nároků z titulu ochrany před nekalou soutěží, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že vytýkané jednání žalovaného nelze posoudit jako jednání v hospodářské soutěži, což je jedna z podmínek (§44 odst. 1 obch. zák.), jejichž kumulativní splnění kvalifikace konkrétního jednání jako jednání nekalosoutěžního vyžaduje. Vyšel ze skutkových zjištění, z nichž vyplynulo, že vytýkané jednání žalovaného není jednáním v hospodářském nebo obchodním styku, účastníci nejsou přímými konkurenty na shodném nebo obdobném trhu, neboť žalovaný se hospodářské soutěže přímo neúčastní. Za podstatné považoval odvolací soud, že žalovaný při uveřejnění testů a jejich hodnocení nebyl veden soutěžním záměrem, ani z vytýkaného jednání žalovaného nelze dovodit snahu žalobkyni očernit (a takový způsob jednání žalovaného žalobkyně ani netvrdila). Svůj závěr podepřel rozhodnutím Nejvyššího soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 29 Odo 106/2001, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod označením 49/2004, v němž Nejvyšší soud dovodil: „Pro úvahu, zda jednání konkrétního subjektu je jednáním v hospodářské soutěži, není rozhodné, že jde o podnikatele, nýbrž to, zda šlo o jednání uskutečněné za účelem soutěžního záměru, a nikoliv záměru jiného.“ Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že z titulu ochrany před nekalou soutěží nejsou žalobkyní uplatněné nároky oprávněné.
Pokud jde o posouzení žaloby z titulu ochrany před neoprávněným zásahem do dobré pověsti žalobkyně (§19b odst. 2 a 3 obč. zák.), měl soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu k dispozici dostatek skutkových zjištění pro rozhodnutí ve sporu. Pokud odvolací soud částečně zopakoval dokazování, pak pouze pro odchylný právní názor ohledně povahy výroku žalovaného „Zatímco vysoké nálezy počtu kolonií při 22°C až 36°C u některých balených vod vůbec nepřekvapily, překvapení naopak vzbudily jejich nulové počty u Dobré vody. To, že zde tento nález chybí, budí podezření, že buď je ve vodě nějaká cizorodá toxická látka, která je usmrcuje nebo brání jejich růstu, nebo je před stočením vody používána nějaká nedovolená antimikrobiální úprava.“ Podle odvolacího soudu soud prvního stupně ze skutkových zjištění vyvodil (až na výjimku ohledně posouzení povahy výroku žalovaného ve vztahu k zjištěné absenci bakterií v Dobré vodě) odpovídající právní závěr o tom, že žalovaný do dobré pověsti žalobkyně svým jednáním nezasáhl. Odvolací soud vyšel z toho, že pro závěr, zda vytýkaným jednáním žalovaná neoprávněně zasáhla do dobré pověsti žalobkyně, je třeba zjistit, zda konkrétně vytýkané jednání žalované bylo objektivně způsobilé snížit vážnost žalobkyně. V této souvislosti odvolací soud připomněl rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2006, sp. zn. 32 Odo 1159/2004, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru: „Samotné uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkající se dobré pověsti právnické osoby, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do této dobré pověsti, nicméně každé zveřejnění nepravdivého údaje nemusí automaticky znamenat takovýto zásah. Takovýto zásah je dán pouze tehdy, jestliže přesáhl určitou přípustnou intenzitu takovou měrou, kterou již v demokratické společnosti tolerovat nelze.“ Zároveň s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1551/2011 dovodil, že pro posouzení zásahu do práv na dobrou pověst právnické osoby je nutné rozlišovat, zda má posuzovaný výrok povahu skutkového tvrzení či hodnotícího úsudku. Zatímco skutkové tvrzení se opírá o fakt, o objektivně existující realitu, která je zjistitelná pomocí dokazování (pravdivost tvrzení je tedy ověřitelná), hodnotící soud naopak vyjadřuje subjektivní názor svého autora, který k danému faktu zaujímá určitý postoj tak, že jej hodnotí z hlediska správnosti a přijatelnosti, a to na základě vlastních (subjektivních) kritérií; hodnotící soud nelze jakkoli dokazovat, je však nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda je forma jeho veřejné prezentace přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tedy zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby (viz např. i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.11.2007, sp. zn. 30 Co 1174/2007). K výrokům žalovaného, týkajícím se obsahu fluoridů a barya v Dobré vodě, odvolací soud uvedl, že v řízení bylo bezpečně prokázáno, že žalovaným uvedený obsah fluoridů a barya v Dobré vodě (0,65 mg/l a 350 μg/l) odpov ídá měření provedenému na objednávku žalovaného Státním zdravotním ústavem. Pokud jde o následné hodnocení žalovaného ohledně těchto naměřených hodnot (ohledně fluoridů slovy „s ohledem na deklaraci o vhodnosti k přípravě kojenecké stravy je toto množství již téměř na hraně nejvyšší mezní hodnoty“ a ohledně barya slovy „i když mezní hodnota barya pro kojenecké vody činí 500 mikrogramů na litr, a tedy limit splňuje, přesto se jedná u Dobré vody o vyšší nález“), odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že do práv žalobkyně ani tímto žalovaný nezasáhl, neboť tato tvrzení žalovaného odpovídají zjištěnému množství těchto látek v Dobré vodě. Pro úplnost dodal, že na rozdíl od deklarace naměřených hodnot těchto látek, která má povahu skutkového tvrzení, jehož pravdivost byla v řízení prokázána (nadto žalobkyní nebyla ani zpochybňována), další komentář žalovaného pak má již povahu hodnotícího úsudku (žalovaný si činí vlastní úsudek o naměřených hodnotách fluoridu a barya ve světle stanovení mezních hodnot těchto látek a ve světle deklarace Dobré vody jako vhodné k přípravě kojenecké stravy). Odvolací soud dovodil, že úsudek žalovaného vychází z pravdivé informace a ani z jeho způsobu prezentace nelze učinit závěr, že by jeho primárním cílem bylo znevážení balené vody Dobrá voda. Odvolací soud se pouze neztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně dalšího sporného sdělení žalovaného („Zatímco vysoké nálezy počtu kolonií při 22°C až 36°C u některých balených vod vůbec nepřekvapily, překvapení naopak vzbudily jejich nulové počty u Dobré vody. To, že zde tento nález chybí, budí podezření, že buď je ve vodě nějaká cizorodá toxická látka, která je usmrcuje nebo brání jejich růstu, nebo je před stočením vody používána nějaká nedovolená antimikrobiální úprava.“), k němuž soud prvního stupně dovodil, že jde o skutkové tvrzení, jehož pravdivost nebyla prokázána. Odvolací soud má za to, že toto sdělení žalovaného je nutné posuzovat stejně jako předchozí sporná sdělení, tj. nutno rozlišit mezi skutkovým tvrzením (kterým je pouze sdělení o nulovém nálezu bakterií v Dobré vodě) a hodnotícím úsudkem (kterým je komentář, že takový nález „překvapuje a volává podezření, že je ve vodě nějaká cizorodá toxická látka nebo že je používána nedovolená antimikrobiální úprava“). Skutkové tvrzení je nesporně pravdivé (žalobkyně tuto část sdělení ani nerozporovala), zatímco pravdivost hodnotícího úsudku posuzovat nelze (posuzovat lze pouze to, zda se zakládá na pravdivé informaci a zda je forma jeho prezentace přiměřená). Odvolací soud dovodil, že vlastní prezentace tohoto úsudku žalovaného v kontextu celého článku nadepsaného „Voda a mikroorganismy“ ale nijak nevybočuje z přípustných mezí přiměřené kritiky a ani zde nelze dovodit, že by primárním cílem žalovaného bylo očernění výrobku žalobkyně.
Odvolací soud proto uzavřel, že vytýkané jednání žalovaného nelze kvalifikovat ani jako jednání nekalé soutěže, ani jako neoprávněný zásah do dobré pověsti žalobkyně, proto žaloba o nárocích na zdržení se šíření sporných údajů, na odstranění závadného stavu uveřejněním vysvětlujícího prohlášení současně s poskytnutím zadostiučinění ve formě omluvy a nároku na přiznání práva uveřejnit rozsudek, není ani zčásti důvodná. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích rozsudku soudu prvního stupně (výroky II., IV., V. a VII.) podle §219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, ve vyhovujících výrocích (výroky I. a III.) podle §220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl; dále rozhodl znovu o nákladech řízení před soudem prvního stupně a o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně (dále jen dovolatelka) ve všech jeho výrocích v zákonné lhůtě dovoláním, z jehož obsahu vyplývá, že je považuje za přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť je přesvědčena, že dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2455/2010. Z dovolání vyplývá, že žalobkyně nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, resp. obou soudů, a to co do parametrů oprávněné kritiky při aplikaci §19b obč. zák., o neoprávněném zásahu do dobré pověsti, a dále pak i co do právního závěru o tom, že jednání žalovaného není jednáním soutěžním ve smyslu §44 obch. zák.
K otázce neoprávněného zásahu do dobré pověsti ve smyslu §19b odst. 3 obč. zák. žalobkyně uvedla, že se s ohledem na judikaturu vyšších soudů nedomnívá, že dobrá víra je dominantním kritériem pro posouzení oprávněnosti kritických výroků. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2455/2010 a nález Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 154/97 zdůraznila, že při aplikaci uvedeného ustanovení musí být přihlédnuto ke všem okolnostem, tedy i k tomu, že žalovaný úplatně poskytuje svá hodnocení pro reklamní účely, což nutně klade vyšší nároky na korektnost, věcnost a i to, zda při vyřčení kritických soudů jsou respektovány meze nutné k dosažení sledovaného účelu. Žalobkyně se domnívá, že vzhledem k osobě žalovaného je třeba vzít v úvahu i obecné závěry, k nimž dospěl Evropský soud pro lidská práva ve věci občanské sdružení Růžový panter vs. Česká republika, tj. „Veřejnost má nepochybně tendenci považovat informace publikované sdružením za věrohodné a seriózní, je zřejmé, že sdružení musí v zájmu dosažení svého cíle jednat obezřetně a umírněně. Posouzení přiměřenosti je dáno i způsobem prezentace pravdivých informací. Je třeba posuzovat, zda cíle lze dosáhnout i jinak, například použitím vhodnějších výrazů.“ K podmínce fair kritiky žalobkyně namítá, že soud nehodnotil veškeré parametry nezbytné pro závěr o tom, že kritika byla fair a že nemohla zasáhnout do dobré pověsti žalobkyně, přičemž, jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2455/2010 i závěrů Evropského soudu ve věci Růžový panter, to, zda je kritika přiměřená či již difamující, je třeba posuzovat podle celkového dojmu, nejen dle použitých formulací a s přihlédnutím ke všem okolnostem, za jakých byl zkoumaný výrok vyřčen (tedy i k žalovaným předpokládané komercionalizaci v rámci srovnávací reklamy). Pokud jde o tvrzení týkající se fluoru, odkazuje žalobkyně na to, co uvedl odvolací soud, a to, že jednotlivé výroky v textu obsažené nelze posuzovat odděleně (viz výše citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR). Podle žalobkyně tvrzení o toxicitě fluoru je faktickým tvrzením, v posuzované věci však nebylo prokázáno, že by fluor tvrzené toxické účinky v tvrzených dávkách 1 mg/l pro děti měl. Podle žalobkyně, pokud žalovaný uvádí, že Dobrá voda je na hraně nejvyšší mezní hodnoty fluoridů, je na žalovaném, aby prokázal pravdivost navazujícího tvrzení o vzniku skvrnitosti zubů a deformitě kostí při pravidelném pití vody s určitou koncentrací fluoridů. Vytváření souvislosti mezi Dobrou vodou, jako vodou vhodnou i pro kojeneckou stravu, její pravidelnou spotřebou a toxicitou fluoru, je difamující a nejedná se o přiměřený kritický názor. Dále, pokud jde o barium, hodnotící soud o „vyšším nálezu“, vyjádřený jak slovy, tak i použitím černého trojúhelníku v tabulce naměřených hodnot, je podle žalobkyně nepřiměřenou interpretací výsledku měření. Dále, pokud jde o tvrzení o organotrofních bakteriích, svědčící nedovolené úpravě či toxickým látkám, zde odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvého stupně a uzavřel, že kritika je přípustná, že vyjádření podezření, že nepřítomnost organotrofních bakterií je důsledkem, resp. může být důsledkem nepovolené antimikrobiální úpravy vody, je přiměřené. Žalobkyně považuje za neadekvátní, nepřiměřené a i nepravdivé právě to, že žalovaný poukázal na nedovolenou úpravu a na přítomnost toxických látek.
Dovolatelka nesouhlasí rovněž se závěrem odvolacího soudu o tom, že jednání žalovaného není jednáním soutěžním ve smyslu §44 obch. zák. Podle žalobkyně odvolací soud dospěl k nesprávnému závěru, že žalovaný při uveřejnění testů a jejich hodnocení nebyl veden soutěžním záměrem, že z vytýkaného jednání žalovaného nelze usuzovat na jeho snahu žalobkyni očernit a dále že žalobkyně ani netvrdila, že žalovaný by byl veden snahou očernit žalobkyni. Podle názoru žalobkyně, podmínka samotné existence soutěžního jednání přítomností úmyslu poškodit jiný podnikatelský subjekt je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Žalobkyně má za to, že primárním kritériem pro úvahu o soutěžním jednání je to, zda určitý subjekt určitým jednáním získává pro sebe nebo pro jiného určité postavení na trhu služeb (v daném případě testování výrobků). Poškození jiného subjektu může v té souvislosti nastat jako sekundární důsledek primárního jednání, přičemž z hlediska §44 obch. zák. je zcela postačující pouhá způsobilost poškodit jiného podnikatele. Pro právní závěr o jednání nekalosoutěžním není dle tvrzení žalobkyně dále podstatné to, zda žalovaný jednal s úmyslem poškodit jiného soutěžitele, ale to, zda jednání žalovaného bylo způsobilé poškodit žalobce. Žalobkyně proto považuje právní závěr odvolacího soudu o neexistenci podmínky jednání v hospodářské soutěži a nenaplnění obecných podmínek §44 obch. zák. a o nemožnosti aplikovat na posuzovaný skutek ustanovení o nekalé soutěži za nesprávný.
Na závěr dovolatelka namítá, že odvolací soud tím, že změnil výrok soudu prvního stupně a zamítl žalobkynin nárok zdržovací i nárok na omluvu, porušil princip dvouinstančnosti, jakož i princip předvídatelnosti. Namítá rovněž, že odvolací soudu jinak hodnotil určitý důkaz, aniž by jej zopakoval, a to v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Navrhla proto, aby dovolací soud změnil rozsudek odvolacího soudu a rozhodl tak, jak je žalobou požadováno.
Žalovaný se vyjádřil k dovolání žalobkyně tak, že nepovažuje dovolání za důvodné. Poukázal na to, že žalobkyní zmiňovaná judikatura, o níž se soudy údajně měly v této věci odchýlit, se týká zcela jiných věcí a nevztahuje se ani k dobré pověsti právnické osoby, ani k právu nekalé soutěže. Připomněl, že v rozhodnutí pod sp. zn 30 Cdo 2455/2010 Nejvyšší soud posuzoval přiměřenost použití určitých výroků v kontextu práva na ochranu osobnosti veřejně činné fyzické osoby, že rozhodnutí ESD ve věci Růžový panter vs. Česká republika se týká rovněž ochrany osobnosti konkrétní fyzické osoby a rozhodnutí IV. ÚS 154/97 se vztahuje též k ochraně konkrétní fyzické osoby, kdy došlo k zásahu do osobnostních práv soudce. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně ani neuvedla, z jakého důvodu by měla být aplikována v dané věci právě jí odkazovaná judikatura. Upozornil, že v tomto řízení se jedná o ochranu dobré pověsti právnické osoby, nikoliv o zásah do osobnostních práv fyzické osoby. Pokud se jedná o otázku ochrany před nekalosoutěžním jednáním, žalovaný poukázal na to, že žalobkyně v dovolání neuvedla žádnou judikaturu, od které se měly obecné soudy odchýlit a ani neprokázala existenci jakéhokoliv soutěžního vztahu mezi účastníky. Navíc žalovaný uvádí, že již ve svém prvotním vyjádření k žalobě namítal, že žalobkyně nebyla od počátku vůbec aktivně legitimována k podání žaloby o ochranu dobré pověsti právnické osoby, neboť právo na ochranu proti zásahu do dobré pověsti právnické osoby je coby osobní právo spjato výlučně s tou konkrétní právnickou osobou, jíž se tvrzený zásah do její pověsti týká, tedy může se jej domáhat pouze tato dotčená právnická osoba, tj. v daném případě HBSW, akciová společnost, která byla v době vydání dotčeného článku výrobcem Dobré vody, kterou nyní vyrábí žalobkyně jako její právní nástupce. Uvedený právní předchůdce žalobkyně sám žádné právo na ochranu dobré pověsti neuplatnil a proti článku se žádným způsobem neohradil, učinila tak teprve žalobkyně, přestože jí se sporný článek publikovaný žalovaným vůbec netýkal. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně jako nedůvodné zamítl a uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodů 1. a 7., článku II., zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolatelce nelze přisvědčit, že by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v posouzení otázky ochrany dobré pověsti právnické osoby a že by proto bylo dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. Dovolatelkou poukazovaná rozhodnutí, která řeší otázku ochrany osobnosti konkrétní fyzické osoby ve smyslu §11 obč. zák., na danou věc nedopadají, jestliže odvolací soud posuzoval uplatněný nárok z titulu ochrany před neoprávněným zásahem do dobré pověsti právnické osoby ve smyslu §19b odst. 2 a 3 obč. zák. Navíc je nutno připomenout, že odvolací soud vyšel při posouzení otázky oprávněnosti či neoprávněnosti zásahu do dobré pověsti právnické osoby ze závěru, že tvrzení žalovaného o obsahu fluoridů a barya v „Dobré vodě“ mají povahu skutkového tvrzení, jehož pravdivost byla v řízení prokázána (nadto nebyla žalobkyní ani zpochybňována) a další komentář žalovaného má již povahu hodnotícího úsudku, který přitom vychází z pravdivé informace. Právní závěr odvolací soud opřel rovněž o skutkové zjištění ohledně nulového nálezu organotrofních bakterií, kdy s ohledem na výsledky dokazování vyplynulo, že skutkové tvrzení žalovaného ohledně nulového nálezu organotrofních bakterií je pravdivé a hodnotící úsudek se zakládá na pravdivé informaci. Podle občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013, nelze skutkové závěry odvolacího soudu úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem a právní závěr odvolací soud odůvodnil přiléhavou judikaturou Nejvyššího soudu, k jejíž aplikaci žalobkyně v dovolání ani žádné námitky neuvedla.
Pokud se námitky dovolatelky k právnímu posouzení věci týkají řešené otázky ochrany před nekalou soutěží, dovolatelka nevymezila, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) a údaje, proti kterému rozhodnutí směřuje a v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh), i vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Skutečnost, že dovolatelka má jiný názor na právní závěry odvolacího soudu, nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014, a též např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1192/2014, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ). Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání při řešení otázky neoprávněného zásahu do dobré pověsti právnické osoby dovolatelka nedostála. Navíc je nutno opětovně zdůraznit, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, není zpochybnění právního posouzení věci, založeném na zpochybnění skutkového stavu věci či na jiném skutkovém stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Posouzení nároků žalobkyně z titulu ochrany před jednáním nekalé soutěže bylo založeno na skutkových zjištěních (nepodléhajících dovolacímu přezkumu), že účastníci nejsou přímými konkurenty na shodném nebo obdobném trhu, neboť žalovaný se hospodářské soutěže přímo neúčastní, kdy žalovaný je neziskovou organizací (občanským sdružením), jejímž cílem je podle skutkových zjištění soudu ochrana zájmů jeho členů a zájmů spotřebitelů a že ze všech skutkových zjištění vyplynulo, že při uveřejnění předmětných testů a jejich hodnocení nebyl žalovaný veden soutěžním záměrem se snahou žalobkyni očernit. Odvolací soud své rozhodnutí odůvodnil nejen s ohledem na uvedený zjištěný skutkový stav, ale i přiléhavou judikaturou Nejvyššího soudu. Žalobkyně přitom v dovolání ani neuvedla žádnou námitku a ani žádnou otázku, při jejímž řešení se měl odvolací soud odchýlit od použité ustálené judikatury dovolacího soudu.
Jsou-li součástí námitek dovolatelky k nesprávnému právnímu posouzení věci i námitky k hodnocení důkazů, je nutno konstatovat, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, jsou-li námitky dovolatele založeny na hodnocení důkazů odvolacím soudem. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze (ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013 a též ze dne 23. 1. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3206/2013, veřejnosti dostupné na www.nsoud.cz ).
Namítá-li dovolatelka procesní vady spojené s námitkami k procesnímu postupu soudu, nejedná se o přípustný dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené dovolání žalobkyně podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu