ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.4341.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 4341/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobců a) Eurobowl s.r.o., se sídlem v Ústí nad Labem, Neštěmická 796, identifikační číslo osoby 25457551, a b) JUDr. J. T., oba zastoupeni JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti žalované Wind Tech, a. s., se sídlem v Brně, Moravské nám. 3, identifikační číslo osoby 60706376, o zrušení rozhodčího nálezu a o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu, ve věci vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 15 Cm 82/2011, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. srpna 2012, č. j. 1 Cmo 99/2012-70, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Olomouci, usnesením shora uvedeným, potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2011, č. j. 15 Cm 82/2011-30, kterým bylo zastaveno řízení, v němž se žalobci domáhali, aby soud rozhodl tak, že napadený rozhodčí nález sp. zn. 21202/09 se ruší a žalovaná bude zavázána nahradit žalobcům náklady řízení. Odvolací soud současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud podle §103 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“), přihlédl k podmínkám řízení, mezi něž patří též požadavek, aby o téže věci již nebylo pravomocně rozhodnuto (§159a odst. 5 o. s. ř.). Žalobci se žalobou domáhali zrušení rozhodčího nálezu a odkladu jeho vykonatelnosti. O této žalobě již přitom bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. srpna 2010, č. j. 43 Cm 182/2009-68, který byl potvrzen rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. ledna 2011, č. j. 14 Cmo 380/2010-106, a nabyl právní moci dne 2. února 2011. Vzhledem ke skutečnosti, že byl spor o zrušení předmětného rozhodčího nálezu již jednou pravomocně rozhodnut, nejsou v předmětné věci splněny podmínky pro rozhodnutí. Podle odvolacího soudu se žalobci mýlí, dovozují-li, že nyní uplatnili návrh z jiných důvodů; i v předchozím řízení žádali zrušení rozhodčího nálezu z důvodu uvedeného v ustanovení §31 písm. g) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů. Pouhá změna soudní judikatury ve vztahu k tomuto důvodu zrušení rozhodčího nálezu nezakládá takovou změnu skutkového základu žaloby, aby se nejednalo o totožnou věc.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost odvozují z §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. Dovolatelé namítají nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem /§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř./. Žalobci mají za to, že jsou dány důvody zrušení rozhodčího nálezu, neboť Nejvyšší soud usnesením ze dne 11. května 2011, sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, dospěl oproti dřívější praxi k závěru, že jestliže rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, respektive konkrétní způsob jeho určení, ale v této souvislosti pouze odkazuje na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak je taková rozhodčí smlouva neplatná podle §39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem (a nikoliv pro neurčení rozhodce nebo způsobu jak má být určen). Protože soudy rozhodovaly ještě v době, kdy výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu nebylo publikováno, rozhodly tak, že žalobu zamítly. Protože žalobci nemají k dispozici žádný jiný prostředek nápravy takového nezákonného rozhodnutí, přistoupili k podání nové žaloby na zrušení rozhodčího nálezu, který odůvodnili právě tím, že v mezidobí dospěla judikatura k závěru, že rozhodčí doložky, odkazující na rozhodčí řády orgánů, které nejsou nadány oprávněním tyto řády vydávat, jsou absolutně neplatné. Podle dovolatelů nově podaná žaloba tak vychází z jiných skutečností.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř. a že je podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Pokud dovolatelé poukazují na změnu judikatury Nejvyššího soudu o neplatnosti sjednání rozhodčích doložek, jestliže obě strany sporu sjednaly rozhodčí doložku v době, kdy konstantně česká judikatura vyšších soudů zaujímala odlišný právní názor na platnost takových rozhodčích doložek, je i v tomto směru rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Srov. například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 1788/2011, veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu – www.nsoud.cz, v němž Nejvyšší soud k problematice změny judikatury a jejího vlivu na již zahájená řízení uvedl: Skutečnost, že Nejvyšší soud může změnit dosavadní judikaturu a učinit tak s účinností pro již probíhající řízení vyplývá přímo ze zákona. Podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), platí: „Dospěl-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu. Při postoupení věci svůj odlišný názor zdůvodní“. Toto ustanovení nelze vyložit jinak než tak, že je-li zachován předepsaný postup, je možno změnit judikaturu i s účinky pro projednávanou věc, která již byla pravomocně rozhodnuta podle překonávané judikatury. Podobně věc ostatně řeší i §23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Je tak zjevné, že zákon se změnou judikatury s účinky pro probíhající řízení počítá.
Odvolací soud tak dospěl ke správnému závěru, že změna soudní judikatury ve vztahu k důvodům zrušení rozhodčího nálezu nezakládá takovou změnu skutkového základu žaloby, aby se nejednalo o totožnou věc.
Rozhodnutí odvolacího soudu je proto třeba v mezích dovolacího přezkumu považovat za správné. Dovolací soud proto podle §243b odst. 2 o. s. ř. dovolání žalobců jako nedůvodné zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1 o. s. ř. za použití §224 odst. 1 o. s. ř., §146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, poněvadž procesně neúspěšným dovolatelům náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalované žádné prokazatelné náklady v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2014
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu