ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.886.2014.1
sp. zn. 23 Cdo 886/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně D. K., zastoupené Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pellicova č. 1, PSČ 602 00, proti žalované INTERDOOS, spol. s r. o., se sídlem v Brně, Vídeňská č. 286/116a, PSČ 619 00, IČO 44015291, zastoupené JUDr. Zdeňkem Hrouzkem, advokátem se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69, o zaplacení částky 96 820 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod. sp. zn. 43 C 327/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. září 2013, č. j. 47 Co 128/2012 - 181, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1 755 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce JUDr. Zdeňka Hrouzka, advokáta se sídlem v Brně, Pražákova 1008/69.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 27. června 2011, č. j. 43 C 327/2006 – 126, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 96 820 Kč s příslušenství (výrok pod bodem I), uložil povinnost žalobkyni zaplatit žalované náklady řízení ve výši 31 757 Kč k rukám její zástupkyně (výrok pod bodem II) a uložil žalobkyni zaplatit České republice náklady řízení ve výši 1 477,55 Kč (výrok pod bodem III).
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. září 2013, č. j. 47 Co 128/2012 - 181 rozsudek soud prvního stupně částečně změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 96 820 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok pod bodem I), ve zbývajícím rozsahu příslušentví pohledávek rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok pod bodem II), uložil žalované zaplatit České republice náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 1 477,55 Kč (výrok pod bodem III), nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů před soudem prvního stupně (výrok pod bodem IV) a rovněž nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení před odvolacím soudem (výrok pod bodem V).
Proti rozsudku odvolacího soudu pouze v rozsahu výroku pod bodem IV podala žalobkyně dovolání, v němž napadá právní závěr odvolacího soudu o aplikaci §150 o. s. ř. na základě kterého nepřiznal žalobkyni zcela náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně. Své rozhodnutí pak v rozporu se závěry Ústavního soudu ČR (např. nález ÚS z 14.4.2011, sp. zn. III ÚS 3448/10) řádně a přesvědčivě neodůvodnil. Odvolací soud dále podle dovolatelky v rozporu nálezem ze dne 6. února 2007, sp. zn. II ÚS 828/06, nedodržel procesní podmínky §150 o. s. ř., neboť účastníci řízení neměli možnost se vyjádřit k uplatnění moderačního práva. Podle dovolatelky je nepochybné, že výše nákladů řízení podle výpočtu vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, převyšují hranici 50 000Kč. Z uvedených důvodů navrhuje dovolatelka, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem IV a věc vrátil v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky (dále je „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 1. ledna 2013) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 19. září 2013.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle §241b odst. 3 prvé věty o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání (§237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.
To, že má dovolatelka jiný názor na skutkové a právní závěry odvolacího soudu, event. nesouhlasí s jeho procesními postupy, však nepředstavuje způsobilé vymezení přípustnosti dovolání.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř.či jeho části ( viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013 nebo ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Žádost dovolatelky, podle níž vyřešená právní otázka má být dovolacím soudem vyřešena jinak – resp. napadá v dané věci nesprávné právní posouzení při aplikaci §150 o. s. ř. významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s . ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení přípustnosti dovolání dovolatel v dovolání nedostál.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedenou vadu pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. září 2014
JUDr. Kateřina H o r n o c h o v á
předsedkyně senátu