ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.897.2013.1
sp. zn. 23 Cdo 897/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně KATRING, spol. s r.o., se sídlem v Praze 10 – Uhříněvsi, Přátelství 1084/5, PSČ 104 00, IČO 40765091, zastoupené JUDr. Václavem Veselým, advokátem, se sídlem v Praze 10, Gutova 3297/4, PSČ 100 00, proti žalované Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, PSČ 186 00, IČO 47116617, o zaplacení částky 13 030 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 348/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2011, č. j. 51 Co 401/2011-71, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 24. února 2011, č. j. 30 C 348/2008-47, zamítl žalobu na zaplacení částky 13 030 EUR s příslušenstvím vymezeným ve výroku pod bodem I a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Soud prvního stupně zjistil, že s účinností od 1. ledna 2000 na dobu neurčitou bylo mezi žalobkyní a právním předchůdcem žalované sjednáno základní pojištění odpovědnosti žalobkyně za výrobek na území Evropy na škodu v rozsahu doložky 02002 a pojištění odpovědnosti za škodu v rozsahu doložky V1 001 a V1 101 s tím, že základními pojistnými podmínkami, jimiž se pojištění tohoto druhu řídí, jsou Všeobecné pojistné podmínky pojištění odpovědnosti za výrobek (dále jen „PPOV 1“). Dne 1. června 2005 žalobkyně oznámila žalované škodní událost ze dne 11. ledna 2005 – popraskání koncovek nalisovaných na hydraulické hadice dodaných německému odběrateli. Náklad na kontrolu dodaných koncovek a zjištění vadných kusů ve výši 13 030 EUR vyúčtoval odběratel žalobkyni. Po uplatnění pojistného nároku vůči žalované tato odmítla poskytnout pojistné plnění s odkazem na výluku pojištění v článku 3 bod 1 písm. c) PPOV 1.
Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení §442 odst. 1 a odst. 2 občanského zákoníku ve znění platném v době uzavření pojistné smlouvy (dále jen „obč. zák.“) a dále na §788 obč. zák. uzavřel, že žalobě není možno vyhovět, neboť podle článku 1 bodu 1 PPOV 1 je škodní událostí odpovědnost pojištěného za vady výrobku pojištěného, za kterou pojištěný odpovídá. V důsledku vad pojištěných výrobků nebyla v dané věci třetí osoba poškozena na zdraví či životě či nebyla její věc v důsledku vadných výrobků poškozena, zničena či pohřešována, nenastala tak ani událost předvídaná v článku 1 bodu 1. Nad to se podle článku 3 bodu 1 písm. c) PPOV 1 pojištění nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou při kontrole, opravách, náhradě nebo vrácení či stažení vadného výrobku, přičemž žalobkyně uplatnila vůči žalované nárok spočívající v nákladech vynaložených na kontrolu koncovek nalisovaných na tlakové hadice, jedná se proto o škodu vzniklou při kontrole dodaných výrobků. Dodal, že důvodně by uplatnila žalobkyně nárok na pojistné plnění, která by vznikla poškozenému odběrateli za poškozené či zničené hadice v důsledku namontování prasklých koncovek.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. prosince 2011, č. j. 51 Co 401/2011-71, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé ohledně částky 8 772,80 EUR s příslušenstvím zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil; jinak rozsudek ohledně částky 4 257,20 EUR s příslušenstvím a ve výroku o nákladech řízení potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II).
Odvolací soud zopakoval dokazování Všeobecnými pojistnými podmínkami pojištění odpovědnosti za výrobek (PPOV 1) a smluvními ujednáními k nim a zjistil z článku 1 smluvních ujednání k PPOV 1, že pojištění se sjednává ve smyslu článku 1 bodu 1 PPOV 1 pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jiné osobě na zdraví, životě nebo poškozením, zničením nebo pohřešováním věci v důsledku vady výrobku pojištěného. Z článku 5 bod 5 uvedených smluvních ujednání k PPOV 1 zjistil, že ušlým ziskem je majetková újma spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se to s ohledem na pravidelný běh věcí dalo očekávat (nelze zaměňovat se ztrátou na příjmu nebo na výdělku); z článku 3 bod 1 písm. c) PPOV 1 zjistil, že pojištění se nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou při kontrole, opravách, náhradě nebo vrácení či stažení vadného výrobku; v článku 3 bod 2 písm. d) PPOV 1 bylo sjednáno, že pokud není ujednáno jinak, pojištění se rovněž nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou na zisku (ušlý zisk) a na jinou majetkovou škodu. Nesporným účastníci učinili, že pojištění bylo smluvně rozšířeno o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou na zisku a za jinou majetkovou hodnotu.
Ve svých právních závěrech se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že za situace, kdy v důsledku vad pojištěných výrobků nebyla třetí osoba poškozena na zdraví či životě či nebyla její věc poškozena, zničena či pohřešována, nenastala pojistnou smlouvou předvídaná pojistná událost. Správně bylo soudem prvního stupně vyloženo také ustanovení článku 3 bodu 1 písmene c) PPOV 1 obsahující výluku z pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou při kontrole, opravách, náhradě nebo vrácení či stažení vadného výrobku tak, že jestliže byl vůči žalované uplatněn nárok na pojistné plnění z titulu odpovědnosti za škodu spočívající v nákladech třetí osoby vynaložených na kontrolu dodaných výrobků žalobce, pojistné plnění se na tyto náklady nevztahuje.
Co se týče pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou na zisku a za jinou majetkovou hodnotu, o niž účastníci rozšířili svoji pojistnou smlouvu, ani zde nevznikl žalobkyni podle závěru odvolacího soudu nárok na pojistné plnění, neboť jde ve smyslu článku 5 bod 5 smluvních ujednání k PPOV 1 o škodu na zisku poškozeného, tj. třetí osoby, nikoliv samotného žalobce. Jestliže žalobkyni vznikla škoda zaplacením částky 4 257,20 EUR, není jeho nárok ani z tohoto titulu důvodný.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž uplatnila dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a podle §241a odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkových zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Podle názoru dovolatelky soudy obou stupňů nesprávně vyložily znění pojistné smlouvy a VPP 1. Na daný případ se podle jejího názoru nevztahuje článek 3 bod 1 písm. c) VPP 1, tedy tzv. výluka pojištění, neboť ke škodě nedošlo při kontrole nebo následkem kontroly, ale kontrolou byla tato vada zjištěna. Zdůraznila, že je nutné vzít v úvahu skutečnost, že žalobkyně měla rozšířené pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou na zisku a za jinou majetkovou škodu. Dovolatelka nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, který nepovažoval za důvodnou námitku žalobkyně, že se soud prvního stupně rozšířením pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou na zisku a za jinou majetkovou škodu nezabýval, neboť by se muselo jednat o škodu na zisku vzniklou poškozenému, tj. třetí osobě, nikoliv žalobkyni. Dovolatelka argumentuje tím, že primárně škoda vznikla třetí osobě, tj. zahraničnímu odběrateli, jemu se snížil zisk o náklady, které musel vynaložit na kontrolu a vytřídění vadných výrobků a tuto škodu následně vyfakturoval žalobkyni k zaplacení. Z uvedeného dovolatelka dovozuje, že i tato podmínka pojistných podmínek byla splněna.
Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu i rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) úvodem poznamenává, že rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7 článku II části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Nejvyšší soud, po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas oprávněnou osobou a obsahuje stanovené náležitosti, nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné.
Podle ustanovení §236 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Jde-li o rozsudek, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně, přichází v úvahu přípustnost dovolání jen podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží. Předpokladem pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen.
Přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek příkladmo uvedených v ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má. Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Z výše uvedeného vyplývá, že dovolací soud nemůže v případě v úvahu přicházející přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přezkoumávat skutková zjištění odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, z těchto skutkových zjištění musí vycházet a nemůže je doplňovat. Ani v nyní posuzované věci nebyl proto dovolací soud oprávněn zabývat se dovolatelkou dovolacím důvodem uplatněným odkazem na §241a odst. 3 o. s. ř., nehledě na to, že žalobkyně žádné námitky v tomto smyslu v dovolání neuplatnila.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
V dané věci šlo o posouzení nároku žalobkyně na poskytnutí pojistného plnění na základě pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti žalobkyně za výrobek na území Evropy. Ze skutkových zjištění odvolacího soudu, jimiž je Nejvyšší soud vázán, vyplývá, že pojištění bylo sjednáno pro případ právním předpisem stanovené odpovědnosti pojištěného za škodu vzniklou jiné osobě na zdraví, životě nebo poškozením nebo pohřešováním věci, v důsledku vady výrobku pojištěného. Pokud odvolací soud, resp. soud prvního stupně, jehož správné závěry odvolací soud akceptoval, dospěl k závěru, že u předmětné pojistné události spočívající ve vynaložení nákladů na kontrolu a zjištění vad výrobků dodaných žalobkyní jejímu odběrateli, nedošlo k pojistné události předvídanou pojistnou smlouvou, není tento jeho závěr v rozporu s hmotným právem. Za této situace, kdy nedošlo k pojistné události, neboť nebyla v důsledku dodávky vadných koncovek odběrateli žalobkyně poškozena třetí osoba na zdraví či životě či nebyla její věc v důsledku vadných výrobků poškozena, zničena či pohřešována, bylo by nadbytečné zabývat se další námitkou dovolatelky, a sice, že odvolací soud nesprávně posoudil naplnění podmínek výluky pojištění.
Ze shora uvedeného vyplývá, že odvolací soud neřešil právní otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, nebo které jsou odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešeny rozdílně, a protože Nejvyšší soud neshledal ani jiné okolnosti, které by činily z pohledu dovolacích námitek rozhodnutí odvolacího soudu právně významným, nemá rozsudek odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. srpna 2014
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu