ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1250.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 1250/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně RWE GasNet, s. r. o., IČO: 27295567, se sídlem v Ústí nad Labem, Klíšská 940/96, zastoupené Mgr. Kamilem Stypou, advokátem se sídlem v Praze, Rubešova 162/8, proti žalovanému Z. K., zastoupeného Mgr. Alešem Buriánkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o 141.679,34 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 12 EC 667/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2012, č. j. 25 Co 582/2012-87, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 19. prosince 2012, č. j. 25 Co 582/2012-87, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení .
Odůvodnění:
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 29. června 2012, č. j. 12 EC 667/2011-60, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 141.679,34 Kč s úrokem z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že od 27. 8. 2007 byla přerušena dodávka plynu do domu ve vlastnictví žalovaného a byl demontován plynoměr, dne 5. 3. 2010 při kontrole po odpojení bylo měřicí místo pod uzamčením a nebylo zpřístupněno, dne 7. 12. 2010 byla provedena další kontrola a byl zjištěn neoprávněný odběr plynu prostřednictvím kovové propojky. Žalobkyně na základě zjištění plynových spotřebičů v domě a jejich příkonu vyčíslila škodu za dobu od 28. 8. 2007 do 6. 12. 2010 dle vyhlášky č. 251/2001 Sb., přílohy 3, a soud podle §74 odst. 1 písm. c) zákona č. 485/2000 Sb. a §8 vyhlášky č. 251/2001 Sb. uložil povinnost k náhradě škody žalovanému, který je majitelem domu, kde došlo k neoprávněnému odběru plynu, a dům kontroloval a udržoval jej.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. prosince 2012, č. j. 25 Co 582/2012-87, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaný je od roku 1997 vlastníkem nemovitosti, kde byla provedena demontáž plynoměru, dne 7. 12. 2010 při kontrole pracovníci žalobkyně zjistili, že nika s měřicím zařízením je zamčená, avšak v domě se topí, a po přivolání Policie ČR byl zjištěn neoprávněný odběr plynu (podle §74 odst. 1 písm. c) a odst. 5 zákona č. 458/2000 Sb. je neoprávněným odběrem plynu odběr bez měřicího zařízení). Bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný ve své nemovitosti odebíral plyn bez měřicího zařízení, a jeho odpovědnost za škodu podle zákona č. 458/2000 Sb. je objektivní. K námitce promlčení vznesené žalovaným soud s ohledem na dobu zjištění neoprávněného odběru dne 7. 12. 2010 dovodil, že od tohoto okamžiku počala běžet dvouletá subjektivní a tříletá objektivní promlčecí doba podle §106 obč. zák., a vzhledem k tomu, že žaloba byla podána dne 2. 9. 2011, není nárok žalobkyně promlčen.
Tento rozsudek napadl žalovaný dovoláním, jež podává z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a z důvodu nesprávného právního posouzení. Namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku promlčení uplatněného nároku, neboť §8 odst. 2 věta druhá vyhlášky č. 251/2001 Sb. se netýká promlčení nároku a je nesprávný názor odvolacího soudu, že škoda začala vznikat až ode dne jejího zjištění. Poukazuje na to, že škoda začala fiktivně vznikat od posledního provedeného odečtu dne 27. 8. 2007 a v době podání žaloby dne 2. 9. 2011 byl nárok již zčásti promlčen. Dále namítá, že skutková zjištění ohledně znemožnění kontroly odběrného místa montérem L. Č. jsou nepodložená, neboť jmenovaný nebyl v řízení vyslechnut, a pokud by tato skutková zjištění byla správná, svědčí o tom, že žalobkyně zanedbala povinnost kontroly a tím přispěla ke vzniku škody. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že rozsudek odvolacího soudu je věcně správný. K promlčení nároku nedošlo, ke zjištění neoprávněného odběru došlo dne 7. 12. 2010, dvouletá subjektivní doba k uplatnění nároku uplynula nejdříve dne 7. 12. 2012, a pokud jde o objektivní promlčecí dobu, škoda byla jednoznačně způsobena úmyslně, neboť k uskutečnění neoprávněného propojení a odběru plynu je třeba aktivního jednání a nedbalostní zavinění v podstatě nepřipadá v úvahu. Kontroly se provádí namátkově a nedošlo k žádnému zanedbání povinností na straně žalobkyně, které by mělo za následek její spoluúčast na vzniku škody. V dané věci nešlo o odběr poškozeným měřicím zařízením, nýbrž prostřednictvím kovové propojky v uzamčené skříňce žalovaného, tedy zcela v jeho sféře. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání žalovaného odmítl, případně zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu §241 odst. 1 o. s. ř., postupoval podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.“) - srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 19. prosince 2012.
Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, je podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno k 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu a je nadále použitelné nejen pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11), nýbrž i pro posouzení dovolání podaných po tomto datu, směřují-li proti rozhodnutí odvolacího soudu vydanému před tímto datem.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. ust. §241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné pro řešení otázky počátku běhu promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody za neoprávněný odběr plynu, která je v rozhodnutí odvolacího soudu nesprávně posouzena.
Právní vztahy týkající se odběru plynu jsou upraveny zvláštním právním předpisem, který je ve vztahu k občanskému zákoníku normou speciální a který obsahuje i úpravu náhrady škody za neoprávněný odběr plynu. Pokud ovšem zvláštní právní úprava neobsahuje řešení určitých otázek, aplikuje se předpis obecný.
Vzhledem k tomu, že zákon č. 485/2000 Sb. (ani vyhláška č. 251/2001 Sb.) neupravují promlčení nároku na náhradu škody z neoprávněného odběru plynu, odvolací soud promlčení správně zvažoval podle §106 obč. zák.
Podle §106 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá (odst. 1). Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví (odst. 2).
Počátek objektivní a subjektivní promlčecí doby je stanoven odlišně a obě doby jsou na sobě nezávislé; skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí bez ohledu na běh druhé promlčecí doby. Počátek subjektivní promlčecí doby práva na náhradu škody se váže k okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích, a o odpovědném subjektu. K tomu dochází tehdy, když poškozený zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích, tedy, když poškozený má k dispozici údaje, které mu umožňují podat žalobu o náhradu škody.
Počátek běhu objektivní promlčecí doby (§106 odst. 2 obč. zák.) je vázán na událost, z níž škoda vznikla. Tím se míní nejen protiprávní úkon či zvlášť kvalifikovaná událost, které vedly ke vzniku škody, nýbrž i vznik škody samotné.
S názorem vysloveným v rozhodnutí odvolacího soudu, že subjektivní i objektivní promlčecí doba ve smyslu §106 odst. 1 obč. zák. počala běžet dne, kdy byl zjištěn neoprávněný odběr, tedy dne 7. 12. 2010, nelze souhlasit. Tento právní závěr odvolacího soudu je správný pouze ve vztahu k subjektivní promlčecí době. Počátek běhu objektivní promlčecí doby se však váže k okamžiku vzniku škody, nikoli k okamžiku jejího zjištění. Při neoprávněném odběru plynu jde o újmu vznikající průběžně, ostatně z ust. §8 odst. 2, 5 vyhlášky č. 251/2001 Sb. vyplývá, že výše škody se stanoví dle počtu dní, po které neoprávněný odběr plynu trval; je tedy zřejmé, že škoda vzniká každým dnem neoprávněného odběru po dobu, kdy tento odběr trvá, nikoli jednorázově v den zjištění neoprávněného odběru. Vzhledem k datu podání žaloby je třeba v dalším řízení se zabývat jak počátkem objektivní promlčecí doby, tak i její délkou, a za tím účelem na podkladě relevantních skutkových okolností posoudit, zda šlo o úmyslné způsobení škody. Zároveň je třeba připomenout, že podle §74 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 458/2000 Sb. ve znění účinném do 3. 7. 2009 neoprávněným odběrem plynu je odběr bez uzavřené smlouvy na dodávku plynu nebo v rozporu s uzavřenou smlouvou na dodávku plynu (písm. a/), a odběr bez měřicího zařízení (písm. c/). Zavinění ve formě úmyslu se tak vztahuje na tyto skutkové okolnosti, nikoli na samotné vybudování nelegální přípojky plynu.
Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu není z hlediska právního názoru na řešení důvodnosti námitky promlčení správný. Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, §243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro další řízení závazný. V konečném rozhodnutí o věci soud rozhodne o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu