ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1942.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 1942/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. M. , zastoupeného JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 7, proti žalovanému JUDr. J. M. , advokátovi se sídlem v Kladně, J. Hory 1386, o 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 47/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2012, č. j. 58 Co 231/2012-206, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. 3. 2012, č. j. 26 C 47/2008-178, zamítl žalobu o zaplacení 1.000.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný jako ustanovený zástupce žalobce nepodal dovolání v exekuční věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. E-Nc 11-707/2002, ve které se žalobce neúspěšně domáhal zastavení výkonu rozhodnutí na svou nemovitost. Soud dospěl k závěru, že žalovaný sice porušil povinnost podat dovolání, žalobci však nevznikla škoda, resp. pokud vznikla, nebyla v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného. Samotná ztráta možnosti užívat věc nepředstavuje odškodnitelnou újmu, žalobce pak ani neuvedl, o jaké podnikatelské aktivity spojené s nemovitostí měl být připraven, navíc byl v době exekuce ve výkonu trestu odnětí svobody, s majetkem nemohl hospodařit a získávat z něj užitek. Kromě toho předmětná nemovitost byla postižena dalšími exekucemi, jež byly zapsány do katastru nemovitostí dříve, než byl žalovaný ustanoven žalobci jako zástupce, žalobce by proto o ni přišel i bez porušení povinnosti žalovaným. Soud dovodil, že podmínky odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu advokacie žalovaným podle §24 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, nebyly naplněny.
Krajský soud k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 12. 9. 2012, č. j. 58 Co 231/2012-206, rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé potvrdil a změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze stejných skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právními závěry.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 o.s.ř. a zdůvodňuje ho nesprávným právním posouzením věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Namítá, že soudy nesprávně hodnotily vztah příčinné souvislosti a že zamítnutí žaloby není správné s ohledem na skutečnost, že nebyla řešena předběžná otázka týkající se úspěšnosti žalobce v dovolacím řízení v případě jeho včasného podání, soudy pouze konstatovaly zřejmý neúspěch bez dalšího zdůvodnění a právního rozboru věci. Dovolatel uvádí, že na nemovitosti, jež byla předmětem exekuce, hospodařil jeho syn a nepodaným dovoláním muselo dojít k zastavení veškerých dosavadních investic včetně samotného využití pozemku.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 12. 9. 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Předpoklady přípustnosti dovolání nejsou podle §237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o.s.ř. naplněny, zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.
Námitky dovolatele směřují proti tomu, jak odvolací soud vyhodnotil otázku vzniku škody a jak posoudil vztah příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a tvrzenou škodou. Výhrada, že soud nezkoumal jako předběžnou otázku výsledek dovolacího řízení, které žalovaný opomenul zahájit, nemůže založit přípustnost dovolání, neboť tato otázka není pro rozhodnutí podstatná v situaci, kdy podle zjištění odvolacího soudu by žalobce o nemovitost přišel v jiné exekuci i bez ohledu na pochybení žalovaného a kdy nedoložil ušlý zisk z jejího využití. Námitky dovolatele zpochybňující správnost těchto závěrů se ovšem netýkají právního posouzení, nýbrž zpochybňují zjištěný skutkový stav věci. Dovolání se tedy nedotýká otázky právní, tím méně otázky zásadního právního významu ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. Uplatněním dovolacího důvodu podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) nelze přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. založit.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. září 2014
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu