ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.1975.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 1975/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně Heršpická – správa nemovitostí, spol. s r.o., se sídlem v Brně, Strážní 7, IČO : 27698785, zastoupené JUDr. Ivanou Dreslerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Ponávka 185/2, proti žalovaným 1) MUDr. F. P., a 2) Mgr. V. P., zastoupeným Mgr. Romanem Kezniklem, advokátem se sídlem v Brně, Palackého třída 2203/186, o náhradu škody z předběžného opatření, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 28 C 70/2011, o dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2013, č. j. 15 Co 459/2012-88, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhá náhrady škody z předběžného opatření nařízeného rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 4, toto řízení bylo usnesením ze dne 30. 8. 2012, č. j. 28 C 70/2011-73, přerušeno podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. do pravomocného skončení řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 9 C 6/2010 s tím, že výsledek tohoto probíhajícího řízení má význam pro rozhodnutí v dané věci.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 3. 2013, č. j. 15 Co 459/2012-88, změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se řízení nepřerušuje. Dovodil, že jestliže se žalobkyně domáhá náhrady škody a jiné újmy podle §77a odst. 1 o. s. ř., nelze považovat řízení ve věci určení neplatnosti certifikátu autorizovaného inspektora za řízení, v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí o náhradě škody v souvislosti s uvedeným předběžným opatřením. Konečné rozhodnutí ve věci nemůže být významné, když žaloba je (byť nepravomocně) zamítnuta a žalobci (v této věci žalovaní) se v odvolání domáhají zastavení řízení z důvodu, že o věci již rozhodl stavební úřad. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by návrhu ve věci samé mělo být vyhověno.
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, které odůvodnili podle §241a odst. 1 o. s. ř. tím, že certifikáty Ing. arch. M. T. jsou neplatné, neboť již v minulosti byla platnost jednoho z nich pozastavena a dosud není zcela jednotný názor na to, který orgán by měl jejich platnost posuzovat. Z důvodu zachování lhůt proto podali civilní i správní žaloby a žádali, aby v případě pochybností o povaze certifikátu soud inicioval kompetenční spor. Dovozují, že vydání předběžných opatření jim nelze klást k tíži, certifikát autorizovaného inspektora nelze považovat za právní úkon, a není tak dán žalovatelný nárok. Odkazují na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2416/2012 s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. tato otázka nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Je třeba zkoumat nejen, zda bylo předběžné opatření zrušeno, ale také zda v souvislosti s jeho vydáním skutečně vznikla škoda nebo jiná újma, a soudy jsou povinny zkoumat platnost certifikátů autorizovaného inspektora, zda skutečně založily stavebníkovi právo stavby. V případě neplatnosti by nebyl stavebník oprávněn stavbu provést a ani ve stavbě pokračovat bez ohledu na existenci předběžného opatření. Bez vyřešení této předběžné otázky proto nelze rozhodnout o samotné náhradě škody. Navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že je považuje za nedůvodné, neboť soud při svém rozhodnutí věc správně posoudil. Žalovanými zmiňovaná řízení před správními soudy považuje za zcela irelevantní, neboť na projednávanou věc nedopadají, žalovaní se snaží přenést odpovědnost za škodu na soudní orgány, když sami podali návrhy na vydání předběžných opatření, ačkoliv si museli být vědomi své případné odpovědnosti z toho plynoucí. Předmětem podaného dovolání nemůže být posuzování platnosti smlouvy, certifikátů ani zda stavebníkovi vzniklo na jejich základě právo stavět, a to nejen proto, že ust. §77a o. s. ř. váže podmínky pro vznik povinnosti k náhradě škody na konkrétní okolnosti související výlučně se zánikem či zrušením nařízeného předběžného opatření. Navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) a po zjištění, že žalovaní jako účastníci řízení podali dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nebyly v dané věci splněny. V projednávané věci jde o dovolání proti rozhodnutí o přerušení řízení, jímž byla řešena otázka, zda řízení o náhradu škody má být přerušeno či nikoliv, zatímco v řízení vedeném pod sp. zn. 23 Cdo 2416/2012 bylo předmětem přezkumu rozhodnutí o povinnosti žalovaného nahradit škodu. Vzhledem k tomu, že řízení vedené pod sp. zn. 9 C 6/2010 bylo skončeno rozhodnutím pravomocným dne 18. 8. 2013, a dovolatelé žádnou jinou právní otázku v dovolání nevymezili, je dovolání proti usnesení, jímž nebylo řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedeného pod sp. zn. 9 C 6/2010, bezpředmětné.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. února 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu