ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.2580.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 2580/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci navrhovatelky J. K., o ustanovení zástupce, vedené u Okresního soudu v Hodníně pod sp. zn. 10 Nc 111/2011, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2013, č. j. 17 Co 674/2012-73, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 občanského soudního řádu):
Okresní soud v Hodoníně usnesením ze dne 31. 8. 2012, č. j. 10 Nc 111/2011-62, zamítl žádost navrhovatelky o ustanovení zástupce.
K odvolání navrhovatelky Krajský soud v Brně usnesením ze dne 28. 8. 2013, č. j. 17 Co 674/2012-73, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka ve svém podání namítá, že odvolací soud ani soud prvního stupně se nezabývaly náklady, jež podstatnou měrou snižují její měsíční příjmy, tedy že nedostatečným způsobem zjistil skutkový stav věci. Nejvyšší soud dovolání navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně odmítl dle ust. §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (ust. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení proto nelze pokračovat. Argumentace dovolatelky, která se vztahuje k napadenému rozhodnutí, pouze poukazuje na neúplná skutková zjištění týkající se její majetkové situace po zohlednění veškerých nákladů, které je nucena měsíčně vynaložit, ovšem žádným způsobem konkrétně nevymezuje, od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení určité právní otázky odchýlil, případně, zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla daná právní otázka vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen dle ust, §237 o. s. ř., je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace i jen části textu tohoto ustanovení (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání má tak vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a proto ho Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. (§243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. září 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu