ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.3041.2012.1
sp. zn. 25 Cdo 3041/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce nezletilého O. M. S. , zastoupeného matkou Bc. I. V. a otcem Ing. L. S., oba rodiče zastoupeni Mgr. Petrem Poločkem, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Novodvorská 667, proti žalované Nemocnici ve Frýdku - Místku , příspěvkové organizaci, se sídlem ve Frýdku - Místku, El. Krásnohorské 321, IČO 00534188, zastoupené JUDr. Jozefem Bohdanem, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Josefa Václava Sládka 35, o 8.100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 40 C 130/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2011, č. j. 57 Co 323/2001-275, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 9. 3. 2011, č. j. 40 C 130/2009-193, uložil žalované zaplatit žalobci 3.672.000,- Kč, co do částky 4.428.000,- Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že matka žalobce byla dne 7. 6. 2006 v 15:48 hod. přijata na gynekologicko-porodnickém oddělení žalované, přičemž již při přijetí byl učiněn závěr o nutné akutní intervenci pro hrozící či chronickou hypoxii plodu, matka však s císařským řezem nesouhlasila. V 16:40 provedl vedoucí služby MUDr. W. kontrolní vyšetření s tím, že spontánní porod je možný, od 17:42 byl stav plodu kontinuálně monitorován CTG, nález byl od počátku patologický a od 18:40 hrubě patologický, proto bylo rozhodnuto o provedení císařského řezu. Matka požadovala výkon ve spinální analgezii, pro akutnost stavu se nakonec podřídila celkové anestézii a porod byl ukončen v 19:13. Žalobce utrpěl při porodu těžké postižení centrální nervové soustavy, trpí těžkou ireverzibilní formou dětské mozkové obrny, syndromem infantilních paroxysmálních spasmů a těžkou poruchou psychického a motorického vývoje, vývojově zůstává na úrovni novorozeneckého až počínajícího kojeneckého věku. Soud dospěl k závěru, že u žalované jsou dány všechny předpoklady odpovědnosti za způsobenou škodu podle §420 odst. 2 obč. zák., neboť rozhodnutí a provedení císařského řezu bylo učiněno pozdě, a když nenechala matku žalobce podepsat negativní revers s tím, že s provedením císařského řezu nesouhlasí, její postup byl v obou směrech „non lege artis“. Ztížení společenského uplatnění žalobce bylo ohodnoceno celkem 6.750 body, a to včetně 50% zvýšení podle §6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. (dále též jen „vyhláška“), základní výše odškodnění tedy činila 810.000,- Kč. Soud dále zvýšil základní bodové ohodnocení ve výši 4.500 bodů podle §7 odst. 3 vyhlášky na sedminásobek, což představuje 3.780.000,- Kč, spolu se základní výší pak 4.590.000,- Kč, neboť jde zejména vzhledem k věku žalobce o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. Žalobce je trvale odkázán na pomoc třetí osoby bez prognózy jakéhokoliv výraznějšího zlepšení zdravotního stavu, následná léčba a rehabilitace je nezbytná jen pro zachování současného stavu. Jeho další možnosti v životě rodinném, pracovním, kulturním, osobním či sportovním jsou téměř nulové, je osobou, která „normální život dosud nezažila a v podstatě nikdy nezažije“. Soud ovšem zároveň dospěl k závěru o nutnosti aplikace ustanovení §450 obč. zák., neboť matka žalovaného odmítala doporučené postupy ze strany žalované, trvala na spontánním porodu a odmítla podání opiátů, zásadním způsobem tak ovlivnila průběh porodu. Odškodnění ztížení společenského uplatnění bylo proto sníženo o 20 % na konečnou částku 3.672.000,- Kč.
Krajský soud v Ostravě k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 25. 10. 2011, č. j. 57 Co 323/2001-275, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 3.618.000,- Kč, jinak jej ohledně částky 810.000,- Kč potvrdil, změnil jej ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu učinil soud prvního stupně správná skutková zjištění a z nich vyvodil odpovídající závěr o skutkovém stavu, přičemž odvoláním nenapadenou částí jeho rozsudku bylo již rozhodnuto o částečném plnění a tím byl i vyřešen základ nároku. Rozsah postižení žalobce je však jedním z nejtěžších možných postižení, a je proto odůvodněno desetinásobné zvýšení základní náhrady za ztížení společenského uplatnění s tím, že s ohledem na konstantní judikaturu v této oblasti je třeba při postupu podle §7 odst. 3 vyhlášky vycházet z celkového bodového ohodnocení stanoveného znalcem ve znaleckém posudku, zde tedy z 6.750 bodů. Moderace podle §450 obč. zák. je vzhledem k neúmyslnému způsobení škody na místě, ačkoli matka žalobce neporušila žádnou právní povinnost, když jen realizovala svá práva pacienta, přesto okolnost, že nesouhlasila s provedením císařského řezu ihned po přijetí u žalované, měla na průběh porodu a tím i na škodní následky vliv. S přihlédnutím k existenci pojištění u žalované pro případy vzniklých škod a k tomu, že žalobce je pro svůj věk a stav osobou bez finančních prostředků, odvolací soud za přiměřené považoval snížení jen o 10 % z celkové částky náhrady škody ve výši 8.100.000,- Kč, tedy o jím potvrzený výrok soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby v rozsahu 810.000,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení 810.000,- Kč, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a zdůvodňuje ho nesprávným právním posouzením věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že jednání jeho matky do jisté míry zapříčinilo pozdní provedení císařského řezu. Především tento zákrok nikdy neodmítla, z jejího chování nemohl žádný soudný lékař něco takového vyvodit, ostatně její stav vylučoval perfektnost projevu vůle. Jestliže by tak přesto učinila, bylo povinností žalované prokázat, že ji v dostatečném předstihu a v potřebném rozsahu prostřednictvím negativního reversu informovala o rizicích a možných komplikacích. Z těchto důvodů nemá aplikace ustanovení §450 obč. zák. v daném případě oporu. Navrhuje proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření sdělila, že ačkoli se s rozhodnutími soudů obou stupňů nemůže zcela ztotožnit, přesto je s ohledem na všechny okolnosti a mimořádnost případu respektuje a přiznanou náhradu již žalobci uhradila. Má-li však být rozhodnutí soudů v tomto případě spravedlivé, je nutné přihlédnout i k okolnosti, že matka žalobce svým chováním průběh porodu ovlivnila. Pacienti se stále více snaží spolurozhodovat o svém zdraví, když však nastane nějaký problém, odmítají nést odpovědnost za svá rozhodnutí a snaží se ji přenést alespoň zčásti na lékaře, potažmo na zdravotnické zařízení. Jestliže žalobce zdůrazňuje neexistenci negativního reversu, vychází tím ze stavu, že císařský řez jeho matka odmítla, její negativistický postoj k lékařským intervencím, včetně odmítnutí císařského řezu, ostatně vyplývá i z provedených důkazů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“).
Podle §237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Předpoklady přípustnosti dovolání nejsou podle §237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o.s.ř. naplněny (dovoláním byl napaden jen potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu, kterému nepředcházelo zrušovací rozhodnutí), zbývá tedy posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Toto ustanovení bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle §241a odst. 2 písm. a) a §241a odst. 3 se nepřihlíží. Dovolací soud je vázán vymezením dovolacího důvodu (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.) a je oprávněn přezkoumat rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů v dovolání uplatněných.
Námitky, které dovolatel uplatnil, se týkají především skutkového zjištění ohledně okolností lékařského zákroku a přístupu matky k provedení porodu císařským řezem, tím však uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž ovšem nelze přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. ve smyslu §237 odst. 3 o.s.ř. založit. Jestliže pak dovolatel namítá, že vzhledem k okolnostem případu zde nemá aplikace ustanovení §450 obč. zák. místo, je třeba uvést, že právě okolnosti, za nichž ke škodě došlo, jsou jedním ze zákonem stanovených kritérií, které je soud povinen při použití tzv. moderačního práva zvažovat. Konkrétní posouzení toho, jak v dané věci ke škodě došlo, se odvíjí od zjištěného skutkového stavu k průběhu porodu, a nelze s ním spojovat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.
Uplatněné námitky žalobce přípustnost dovolání tedy nezaložily, a Nejvyšší soud proto dovolání podle §218 písm. c) ve spojení s §243b odst. 5 větou první o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovaná by měla proti němu právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, vzniklých v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, dovolací soud nicméně podle §150 o.s.ř. z důvodů hodných zvláštního zřetele na straně žalobce žalované náhradu nákladů řízení výjimečně nepřiznal; uložení této povinnosti by totiž vzhledem k mimořádným okolnostem případu bylo vůči žalobci přílišnou tvrdostí.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. srpna 2014
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu