ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.3703.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 3703/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně M. S. , proti žalované „B.“ , o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 2108/2012, o dovolání J. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 11. 2012, č. j. 17 Co 234/2012-11, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 27. 11. 2012, č. j. 17 Co 234/2012-11, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 16. 4. 2012, č. j. 19 Nc 2108/2012-6, o zastavení řízení s tím, že nebyly splněny podmínky řízení podle §103 o. s. ř., mezi něž patří i oprávnění zástupce účastníka řízení k zastupování. Odvolací soud uvedl, že žaloba, byť nesplňuje náležitosti podle §79 odst. 1 o. s. ř., byla podána J. S. jménem její dcery M. S. jako žalobkyně, která byla pravomocným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 10. 2002, sp. zn. 19 Nc 1001/2002, zbavena způsobilosti k právním úkonům, dříve ustanovený opatrovník byl funkce zproštěn a nový jí nebyl ustanoven. J. S., označená v žalobě jako zástupce žalobkyně, ani přes výzvu soudu prvního stupně z 20. 3. 2012 nedoložila oprávnění k jednání za žalobkyni. Odvolací soud uzavřel, že soud prvního stupně postupoval správně, když z důvodu nedostatku procesních podmínek řízení zastavil podle §104 odst. 2 věta třetí o. s. ř. Doplnil, že žalobkyně M. S. - zbavená způsobilosti k právním úkonům - nemohla sama J. S. ke svému zastupování zmocnit, a pokud tak i přesto učinila a 29. 3. 2012 jí udělila plnou moc, jde o absolutně neplatný právní úkon.
Podáním ze dne 29. 10. 2012, jež bylo podle obsahu posouzeno jako dovolání, vyjádřila J. S. nesouhlas s rozhodnutím odvolacího soudu. Uvedené podání bylo doplněno podáním ze dne 21. 1. 2013 učiněným v zastoupení J. S. Z tohoto podání není zřejmé, kdo je jménem J. S. činí, ani z připojené nedatované plné moci není zřejmé, zda J. S. zmocnila k zastupování Českomoravskou národní demokracii – národně demokratickou stranu ČR a SR (což by bylo v rozporu s ustanovením §24 odst. 1 věty druhé o. s. ř., a taková plná moc by tedy byla neplatná), anebo jejího statutárního zástupce J. V. jako osobu fyzickou (pak by ovšem nedávalo smysl uvádění shora označené právnické osoby i jejího razítka v obou listinách). V každém případě však by takové zastoupení bylo v rozporu s ustanovením §241 o. s. ř., jež vyžaduje, aby dovolatel, který je fyzickou osobou bez právnického vzdělání, byl v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo notářem. Dovolatelku tak nelze považovat v dovolacím řízení za řádně zastoupenou, což ovšem vzhledem k dále uvedeným okolnostem, které brání dovolacímu soudu, aby se zabýval věcnou správností dovoláním napadeného rozhodnutí, přímý vliv na další průběh dovolacího řízení a rozhodnutí dovolacího soudu nemá (viz též §241b odst. 2 o. s. ř.).
V podání ze dne 26. 8. 2013 J. S. uvedla, že již „není co řešit“, neboť M. S. dne 22. 4. 2013 zemřela, což bylo ověřeno výpisem z centrální evidence obyvatel.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zahájeno před 1. 1. 2014 a že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno před 1. 1. 2013, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.
Podání ze dne 26. 8. 2013 dovolací soud podle obsahu posoudil jako zpětvzetí dovolání a na jeho základě dovolací řízení podle §243b odst. 5 věty druhé o. s. ř. zastavil.
Lze dodat, že i kdyby podání ze dne 26. 8. 2013 nebylo posouzeno jako zpětvzetí dovolání, bylo by nutné dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítnout jako podané osobou neoprávněnou, neboť k podání dovolání je podle §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněn pouze účastník řízení (žalobce nebo žalovaný), jímž J. S. není. Navíc předmětem řízení bylo dle žaloby odškodnění žalobkyně za zhoršení zdravotního stavu, tedy nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, který smrtí poškozené zaniká (§579 odst. 2 obč. zák.), takže ani povaha projednávané věci neumožňuje, aby bylo v řízení pokračováno (§107 odst. 5 o. s. ř.).
Je pojmově vyloučeno, aby ve vztahu mezi zemřelou žalobkyní a nedostatečně identifikovanou žalovanou byla ukládána povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení. J. S., jednající bez příslušného zmocnění za žalobkyni a podávající dovolání vlastním jménem v řízení, jehož nebyla účastníkem, právo na náhradu nákladů řízení pochopitelně nemá.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. března 2014
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu