ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.4129.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 4129/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce MUDr. M. Č., zastoupeného JUDr. Milanem Zamrazilem, advokátem se sídlem ve Verneřicích, Verneřice-Příbram 42, proti žalované Tesco Stores ČR, a. s., se sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b, IČO 45308314, zastoupené Mgr. Pavlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, o 339.781,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 69/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. března 2013, č. j. 16 Co 89/2013-31, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. března 2013, č. j. 16 Co 89/2013-31, k odvolání žalobce změnil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. ledna 2013, č. j. 17 C 69/2012-24, tak, že připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupila společnost Letňany Centre s. r. o., se sídlem v Praze 10, Vršovická 1527/68b. Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že nelze dovodit záměr žalobce obejít institut záměny účastníka podle §92 odst. 2 o. s. ř., neboť v tomto stadiu řízení není zřejmá pasivní legitimace obou vzájemně propojených subjektů na straně žalované a jsou splněny i další podmínky pro vyhovění návrhu.
Toto usnesení napadla žalovaná dovoláním, v němž namítá, že ohledně pasivní legitimace žalovaného nese důkazní břemeno žalobce, jenž však neoznačil žádný důkaz, z nějž by vyplývala pasivní legitimace žalované, naopak z důkazů, jež předložila žalovaná, vyplývá, že ona není ve věci pasivně legitimovaná, což bylo možno ověřit i před podáním návrhu z veřejně dostupných informací v katastru nemovitostí a obchodního rejstříku. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž soud nepřipustí přistoupení dalšího žalovaného do řízení, je-li zřejmé, že již v době zahájení řízení nebyl dosavadní žalovaný pasivně věcně legitimován a že je návrhem na přistoupení dalšího účastníka do řízení obcházen institut záměny účastníků. Navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 1. 2013, č. j. 17 C 69/2012-24, se potvrzuje.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nejsou v dané věci splněny, neboť právní názor odvolacího soudu v jeho rozhodnutí na otázku přistoupení účastníka do řízení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 25 Cdo 825/2009, a ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. 25 Cdo 4626/2008) a není důvod, aby v této věci byla rozhodná právní otázka posouzena jinak. Soud nepřipustí přistoupení dalšího účastníka do řízení, je-li zřejmé, že dosavadní žalovaný již v době zahájení řízení nebyl věcně pasivně legitimován, v dané věci se však o takovou situaci nejedná. Jestliže dosavadní výsledky řízení nejsou zatím podkladem pro závěr o nedostatku pasivní legitimace žalované, závisí toto posouzení na důkazech, jež teprve budou provedeny. Pokud dovolatelka z navrhovaných důkazů dovozuje určitá skutková zjištění, tyto námitky nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž se týkají skutkových zjištění, na nichž je založen závěr přípustnosti přistoupení účastníka do řízení, a nejsou tedy podle §241a odst. 1 o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem.
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. března 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu