ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.51.2013.1
sp. zn. 25 Cdo 51/2013
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců 1) PhDr. L. Z., a 2) St. Z., obou zastoupených JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, proti žalované Cestovní kanceláři FISCHER, a.s., se sídlem v Praze 4 - Nuslích, Na Strži 65/1702, IČO 26141647, zastoupené JUDr. Danielou Filipovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Pecháčkova 1245/8, o 3.000.000,- Kč s příslušenstvím a 136.567,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 133/2007, 7 C 116/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2012, č. j. 29 Co 16/2012-310, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 5. 2012, č. j. 29 Co 16/2012-310, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 8. 11. 2011, č. j. 7 C 133/2007-275, 7 C 116/2011-12, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 8. 11. 2011, č. j. 7 C 133/2007-275, 7 C 116/2011-12, zamítl žalobu na zaplacení částky 3.000.000,- Kč s příslušenstvím prvému žalobci a na zaplacení 136.567,- Kč s příslušenstvím každému ze žalobců a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Rozhodl tak poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 12. 10. 2010, č. j. 7 C 133/2007-210, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2011, č. j. 29 Co 578/2010-245, zrušen pro nepřezkoumatelnost a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobci se zúčastnili na základě cestovní smlouvy zájezdu do Egypta v termínu od 13. 4. 2005 do 27. 4. 2005, kde si od delegáta cestovní kanceláře zakoupili podle katalogu žalované výlet do Káhiry. Na cestě autobusem do Káhiry utrpěl žalobce při nehodě autobusu úraz páteře a těžký otřes mozku. Lékařského ošetření se mu dostalo až po návratu do České republiky dne 29. 4. 2005 a po hospitalizaci byl dne 16. 5. 2005 propuštěn do domácího ošetřování. Žalobci se v tomto řízení domáhají proti cestovní kanceláři náhrady za poškození zdraví a trvalé následky a za náklady v souvislosti s tím vzniklé. Soud dospěl k závěru, že žalovaná odpovídá za škodu podle §852i odst. 1 obč. zák., avšak nebylo prokázáno, že by nárok byl u žalované uplatněn dříve než dopisem ze dne 23. 11. 2005, takže došlo k jeho zániku v prekluzivní lhůtě dle §852i odst. 2 obč. zák.
K odvolání všech účastníků řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 5. 2012, č. j. 29 Co 16/2012-310, rozsudek soudu prvního potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením. Poukázal na to, že úprava prekluze v §852i odst. 2 obč. zák. je jednoznačná a odvolací soud ji s ohledem na specifičnost úpravy cestovní smlouvy považuje za zcela odpovídající právům a povinnostem subjektů, které ji uzavřely.
Tento rozsudek napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a podávají je z důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nesouhlasí s právním závěrem soudů obou stupňů o prekluzi jejich nároku podle §852i odst. 2 obč. zák. Dovozují, že podstatou nároku na náhradu škody na zdraví není okolnost, že zákazníkem objednaná služba neproběhla podle smlouvy, nýbrž že v důsledku porušení povinností došlo k újmě poškozeného. Nejde tedy o nárok z odpovědnosti za vady, ale z odpovědnosti za škodu a pro uplatnění nároku na náhradu škody jsou lhůty promlčecí, nikoliv prekluzivní. Ustanovení §852i odst. 2 obč. zák. se vztahuje na povinnosti vyplývající z cestovní smlouvy a ze zákona č. 159/1999 Sb., nikoliv na povinnosti vyplývající z obecných ustanovení obč. zák. o náhradě škody. Svůj nárok tak považují za řádně a včas uplatněný, a proto navrhli zrušení rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že žalobci neuvedli v dovolání žádnou otázku zásadního právního významu, a jejich dovolání nelze mít proto za přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Z ust. §852g a násl. obč. zák. nevyplývá, že by se tato úprava vztahovala jen na uplatnění nároků z odpovědnosti za vady, naopak ust. §852i odst. 1 a 2 obč. zák. při stanovení časové lhůty k uplatnění nároků zákazníka má na mysli veškeré nároky vyplývající z cestovní smlouvy nebo z obč. zák. V této souvislosti poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 852/2005 ohledně náhrady škody za odcizená kola účastníků cyklistického zájezdu. Navrhla odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 7 zákona č. 404/2012 Sb. – podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále opět jen „o. s. ř.“) a shledal, že bylo podáno včas, účastníky řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro řešení právní otázky lhůty k uplatnění nároku na náhradu škody způsobené na zdraví, neboť tuto otázku odvolací soud posoudil v rozporu se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 271/2012.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. bylo sice nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, zrušeno uplynutím dne 31. 12. 2012, do té doby však bylo součástí právního řádu, a je tedy pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 nadále použitelné (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11).
Vzhledem k datu vzniku uplatněného práva na náhradu škody, bylo postupováno podle obč. zák. č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů (§3079 obč. zák. č. 89/2012).
Podle §852i odst. 1 obč. zák. cestovní kancelář odpovídá zákazníkovi za porušení závazků vyplývajících z uzavřené cestovní smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky mají být splněny cestovní kanceláří nebo jinými dodavateli služeb cestovního ruchu poskytovaných v rámci zájezdu.
Podle §852i odst. 2 obč. zák. nesplní-li cestovní kancelář své povinnosti vyplývající z cestovní smlouvy nebo tohoto zákona řádně a včas, musí zákazník uplatnit své právo u cestovní kanceláře bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 3 měsíců od skončení zájezdu, nebo v případě, že se zájezd neuskutečnil, ode dne, kdy měl být zájezd ukončen podle cestovní smlouvy, jinak právo zaniká.
Nejvyšší soud ve skutkově obdobné věci v rozsudku ze dne 19. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 271/2012, uveřejněném pod číslem 134/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyložil, že porušení povinnosti cestovní kanceláře poskytnout řádné plnění sjednané cestovní smlouvou může sice být předpokladem jak odpovědnosti za vadné plnění závazků sjednaných v cestovní smlouvě, tak i odpovědnosti za škodu, jež v důsledku porušení těchto závazků vznikla. Nárok na náhradu škody způsobené na zdraví však není nárokem z odpovědnosti za vady poskytnuté služby, tedy nárokem na náhradu za nesplnění závazku z cestovní smlouvy. V případě nároku na náhradu škody na zdraví se prekluzívní lhůta k uplatnění nároku stanovená v §852i odst. 2 neuplatní, neboť tato lhůta je stanovena pouze pro uplatnění nároků z odpovědnosti za nesplnění či vadné plnění závazků z cestovní smlouvy. Dovolací soud proto i v dalším na uvedené publikované rozhodnutí odkazuje.
Naproti tomu v rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 852/2005 (uveřejněném pod číslem 63/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), na něž žalovaná poukazuje, šlo o porušení závazků vyplývajících z cestovní smlouvy, kdy při cyklistickém zájezdu nesplnila cestovní kancelář svou povinnost zajistit řádně zájezd včetně zabezpečení cyklistických kol účastníků zájezdu proti jejich poškození a odcizení v průběhu ubytování.
Rozhodnutí odvolacího soudu, který shodně se soudem prvního stupně aplikoval na nárok na náhradu škody na zdraví lhůtu stanovenou v §852i odst. 2 obč. zák., je po právní stránce nesprávné a uplatněný dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je tak naplněn . Nejvyšší soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2, věta za středníkem, o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci samé rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. března 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu