ECLI:CZ:NS:2014:25.CDO.977.2014.1
sp. zn. 25 Cdo 977/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem Děčín IV – Podmokly, Teplická 874/8, IČO 24729035, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Navrátilovou, Ph. D., advokátkou se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7, proti žalovanému M. Š. , zastoupenému Mgr. Evou Ciprysovou, advokátkou se sídlem Mladá Boleslav, Na Kozině 1438, o 192.133,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 15 C 29/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2013, č. j. 25 Co 211/2013-171, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 6.200,- Kč k rukám doc. JUDr. Mgr. Jany Navrátilové, Ph. D., advokátky se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 206/7, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 30. 1. 2013, č. j. 15 C 29/2012-126, co do částky 66.415,89 Kč zastavil řízení, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 7,75 % úrok z prodlení z částky 66.415,89 Kč od 25. 2. 2012 do zaplacení a částku 6.373,- Kč s příslušenstvím, žalobu ohledně částky 119.344,11 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. V řízení zjistil, že dne 19. 12. 2011 byl v odběrném místě žalovaného zjištěn neoprávněný odběr elektřiny, který byl realizován vedením třífázového odběru z hlavního jističe před elektroměrem, žalovaný byl pravomocně uznán vinným přečinem krádeže a v trestní řízení mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni na náhradě škody 66.415,89 Kč.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 8. 2013, č. j. 25 Co 211/2013-171, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni 119.344,11 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením základu nároku podle zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, nesprávným však shledal závěr (§135 o. s. ř.) ovázanosti trestním rozhodnutím o výši škody, jež byla pro účely trestního řízení stanovena podle posudku znalce jako škoda minimální, nikoli skutečná. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že pro určení výše náhrady za neoprávněný odběr elektřiny není významný odhad množství elektrické energie, které mohl neoprávněný odběratel odebrat, ale je třeba vycházet z §9 vyhlášky č. 82/2011 Sb. Náhrada za škodu způsobenou neoprávněným odběrem za dobu od 25. 11. 2010 do 19. 12. 2011 činí 185.760,- Kč a po odpočtu již přiznané částky je žaloba důvodná co do částky 119.344,11 Kč.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, v němž dovozuje, že v daném případě si žalobkyně mohla opatřit informace, na jejichž základě bylo možno zjistit množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny za dané období, a v tomto směru navrhoval v řízení provést důkazy, které však nebyly provedeny. Nesouhlasí s výpočtem náhrady škody, který je podle jeho názoru nesprávný, přímý odkaz v energetickém zákoně na podzákonný předpis byl zrušen již v r. 2009 a povinnost k náhradě škody vypočtené dle vyhlášky 82/2011 Sb. není nikde uvedena. Poukazuje na to, že žalobkyně neprováděla pravidelné kontroly, dostatečně nezajistila měřící zařízení a nejednala s péčí řádného hospodáře. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému projednání, případně aby sám ve věci rozhodl.
Žalobkyně se ve vyjádření k dovolání plně ztotožnila s rozhodnutím odvolacího soudu, které je v souladu s konstantní judikaturou. Žalovaný byl pravomocně uznán vinným přečinem krádeže, kterého se dopustil neoprávněným odběrem elektřiny, pro účely trestního řízení bylo její množství znalecky stanoveno jako nejmenší pravděpodobně odebrané množství a nejednalo se o zjištění skutečného množství neoprávněně odebrané elektřiny. V občanském právu se vychází ze speciální úpravy zákona č. 458/2000 Sb., který toto množství stanoví pomocí výpočtu dle vyhlášky č. 82/2011 Sb. Navrhla odmítnout dovolání, které nemá zásadní význam po právní stránce.
Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno po 1. 1. 2013, tj. po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, Nejvyšší soud postupoval podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“) – srov. čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Na základě skutkového závěru, že v daném případě nelze určit celkovou spotřebu neoprávněně odebrané elektřiny podle změřených nebo jinak prokazatelně zjistitelných údajů o neoprávněném odběru, a za situace, že mezi účastníky v tomto směru nedošlo ani dodatečně k dohodě, je právní názor odvolacího soudu na způsob stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny podle §51 energetického zákona a §9 vyhlášky č. 82/2001 Sb. plně v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 25 Cdo 3606/2012, ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 25 Cdo 916/2005, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 4024, ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 229/2008, nebo ze dne 30. 8. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2412/2009). Nejde tedy o situaci, že by řešená právní otázka nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, jak namítá dovolatel, a s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti není ani důvod, aby v tomto případě byla posouzena jinak.
Ostatní námitky v dovolání vytýkají soudu nesprávnost skutkových zjištění a neprovedení navržených důkazů, a nejsou tedy podle §241a odst. 1 o. s. ř. způsobilým dovolacím důvodem.
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 8. 2013, č. j. 25 Co 211/2013-171, není podle ustanovení §237 o. s. ř. přípustné. Vzhledem k tomu Nejvyšší soud dovolání podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. září 2014
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu