ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1820.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 1820/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v exekuční věci oprávněné Kredit group s.r.o. se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 1263/24, IČO 27850889, zastoupené JUDr. Petrem Langerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída č. 1331/31, proti povinnému M. Š., pro 982.242,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 22 EXE 1003/2013, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. září 2013, č. j. 10 Co 348/2013-45, takto:
Usnesení krajského soudu se v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Okresního souduv Opavě ze dne 14. ledna 2013, č. j. 22 EXE 1003/2013-23, ve výroku o zamítnutí návrhu, jímž se oprávněná domáhala nařízení exekuce pro úrok ve výši 583.629,10 Kč, a ve výroku o náhradě „nákladů řízení ve fázi nařízení exekuce", a usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 14. ledna 2013. č. j. 22 EXE 1003/2013-23, ve výrocích o zamítnutí návrhu, jímž se oprávněná domáhala nařízení exekuce pro úrok ve výši 583.629,10 Kč, a o náhradě „nákladů řízení ve fázi nařízení exekuce", se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Opavě k dalšímu řízení; jinak se dovolání odmítá.
Odůvodnění:
Povinný v exekutorském zápise sepsaném Mgr. Pavlem Struminským, kandidátem soudního exekutora JUDr. Jana Grosama dne 25. 2. 2011 pod sp. zn. 025 EZ 570/11, v němž bylo pokračováno zápisem sepsaným dne 21. 3. 2011 pod sp. zn. 025 EZ 706/11 (dále jen „Exekutorský zápis“), uznal svůj závazek vůči oprávněné z titulu smlouvy o úvěru ze dne 25. 2. 2011 a zavázal se oprávněné zaplatit částku 350.000,- Kč s „dohodnutým úrokem ve výši 2,33% p.m. od 25. 4. 2011 do zaplacení, a to ve 120 měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek, když první až předposlední splátka je 8.714,- Kč a poslední splátka je ve výši 8.702,- Kč" s tím, že splátky jsou splatné vždy k 25. dni v měsíci, přičemž první splátka je splatná dne 25. 4. 2011, nezaplacením jediné splátky dochází dnem následujícím po dni splatnosti splátky ke ztrátě výhody splátek a „v takovém případě se povinný zavazuje v den ztráty výhody splátek uhradit oprávněné součet všech splátek včetně sjednaného smluvního úroku vyměřeného do budoucna, které nebudou uhrazeny do dne ztráty výhody splátek" a „zároveň se zavazuje uhradit smluvní pokutu ve výši 105.000,- Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % z uvedeného součtu za každý den prodlení a to ode dne ztráty výhody splátek do dne úplného zaplacení součtu".
Oprávněná se návrhem ze dne 7. 12. 2012 domáhala nařízení exekuce na majetek povinného podle Exekutorského zápisu k vymožení částky 982.242,- Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 877.242,- Kč za dobu od 27. 11. 2012 do zaplacení a navrhla, aby provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Jan Grosam, Exekutorský úřad Praha 6. Tvrdila, že povinný zaplatil jen 19 splátek a část 20 splátky, celkem 168.426,- Kč a od 27. 11. 2012 je s placením v prodlení, celý závazek se tak stal splatným. K vymožení jeho povinnosti zaplatit zbývající částku 877.242,- Kč (splátky jistiny se smluveným úrokem), smluvní pokutu ve výši 105.000,- Kč a smluvní úrok z prodlení z částky 877.242,- Kč ve výši 0,2% denně od 27. 11. 2012 do zaplacení, navrhovala nařídit exekuci na jeho majetek.
Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 14. 1. 2013, č. j. 22 EXE 1003/2013-23, nařídil podle Exekutorského zápisu exekuci na majetek povinného k uspokojení pohledávky ve výši 293.612,90 Kč (představující nezaplacenou část z jistiny ve výši 350.000,- Kč) a pro náklady exekuce (odstavec I. výroku), provedením exekuce pověřil soudního exekutora JUDr. Jana Grosama (odstavec II. výroku), zakázal povinnému nakládat s majetkem (odstavec III. výroku), zamítl návrh na nařízení exekuce pro budoucí úrok ve výši 583.629,10 Kč, smluvní pokutu ve výši 105.000,- Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 877.242,- Kč od 27. 11. 2012 do zaplacení (odstavec IV. výroku) a rozhodl, že oprávněná nemá právo na náhradu nákladů řízení „ve fázi nařízení exekuce“ (odstavec V. výroku). Dospěl k závěru, že exekuci lze nařídit jen pro pohledávku splatnou ke dni podání návrhu, nelze proto přiznat úroky „vypočtené do budoucna celkovou částkou“ (při jejich výpočtu by nebylo možné ani zohlednit případné splátky jistiny), nelze předjímat, kdy bude uhrazena jistina a jaká bude výše úroků z prodlení. Ujednání, že „se povinná osoba zavazuje v den ztráty výhody splátek uhradit osobě oprávněné součet všech splátek uvedených v bodě 2 včetně sjednaného smluvního úroku vyměřeného do budoucna“, považoval za neurčité, stejně jako ujednání o smluvní pokutě a o smluvním úroku z prodlení, neboť ty podle judikatury (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3288/2006) nemohou být vymezeny jen počátečním dnem a stanoveny do zaplacení. Exekuci tak nařídil jen pro vymožení nezaplacené jistiny ve výši 293.612,90 Kč a ve zbývající části návrh zamítl.
K odvolání oprávněné Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 30. 9. 2013 č. j. 10 Co 348/2013-45 potvrdil usnesení soudu prvního stupně v napadené části, tj. ve výrocích IV., V. Za správný považoval závěr soudu prvního stupně, že exekuci lze nařídit jen pro pohledávku splatnou ke dni podání návrhu, a že proto nebylo možné vyhovět návrhu na nařízení exekuce pro smluvní úrok do budoucna, i o neurčitosti ujednání o době plnění smluvních úroků, smluvní pokutě a úroku z prodlení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost opřela o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Namítala, že částka 583.629,10,- Kč nepředstavuje úrok z prodlení, ale úrok z úvěru, a že doba plnění tohoto úroku z úvěru je v Exekutorském zápisu uvedena, neboť bylo dohodnuto, že nezaplacením jedné splátky, se stávají splatnými všechny doposud neuhrazené splátky, a od tohoto okamžiku mohla požadovat jak sjednanou jistinu, tak úrok z úvěru a exekuční titul se stal vykonatelným; tím, že povinný porušil svou povinnost splácet řádně a včas dohodnuté splátky, nastala splatnost celého dluhu (došlo k tzv. zesplatnění úvěru), v prodlení je proto s úhradou celé pohledávky, a je povinen doplatit jí zůstatek úvěru s úroky z úvěru za celé období, na které byl úvěr sjednán. Má za to, že exekuční titul je jak po formální, tak materiální stránce vykonatelný a že nejsou dány důvody k zamítnutí návrhu na nařízení exekuce pro úrok z úvěru ve výši 583.629,10 Kč. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v souladu s čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.”).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při řešení otázky, zda v Exekutorském zápisu byla povinnost zaplatit oprávněné úrok z úvěru vymezena určitě a zda ke splnění této povinnosti povinného byla určena lhůta (doba plnění), se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Podle ustanovení §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též „ex. řád") je exekučním titulem exekutorský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle ustanovení §78 písm. a) ex. řádu, jen jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování exekutorských zápisů (§79 odst. 1 ex. řádu) a materiální (věcné) náležitosti (§78 písm. a/, §79 odst. 2 ex. řádu), tzn. když obsahuje také vymezení předmětu plnění a doby plnění. Předmětem plnění se v exekutorském zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti vymezuje přesný obsah a rozsah plnění (jaké plnění a v jakém množství má povinný osobě oprávněné poskytnout). Doba plnění musí přesně a určitě stanovit dobu, do které je povinen tento předmět plnění poskytnout oprávněné osobě, a tím současně vymezit dobu, po jejímž marném uplynutí může oprávněná osoba důvodně podle exekutorského zápisu se svolením k přímé vykonatelnosti navrhnout exekuci (k tomu srov. například odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2005 sp. zn. 20 Cdo 2737/2004, ze dne 8. 8. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4267/2013).
Z obsahu Exekutorského zápisu vyplývá, že se povinný zavázal z důvodu vrácení úvěru, který mu oprávněná poskytla na základě smlouvy o úvěru, mj. „zaplatit z poskytnutých peněžních prostředků úrok ve výši 2,33 % p.m. od 25. 4. 2011 do zaplacení", a že úrok bude zaplacen „ve 120 měsíčních splátkách pod ztrátou výhody splátek", že „splátky jsou splatné vždy k 25. dni v měsíci, přičemž první splátka je splatná dne 25. 4. 2011", že nezaplacením jedné splátky dochází dnem následujícím po dni splatnosti nezaplacené splátky ke ztrátě výhody splátek a povinný je povinen v den ztráty výhody splátek uhradit osobě oprávněné součet všech těchto splátek včetně sjednaného úroku ve výši, ve které nebudou uhrazeny do dne ztráty výhody splátek za celou dobu, po kterou měl být úvěr splácen. Byl tak přesně a určitě vymezen nejen předmět plnění (obsah povinnosti, k jejímuž splnění byla exekuce navržena), ale rovněž srozumitelně určena i doba plnění (lhůta ke splnění povinnosti), a to ke dni první nezaplacené jedné splátky (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2006 sp. zn. 20 Cdo 237/2006, výše citované usnesení sp. zn. 21 Cdo 4267/2013). Závěr odvolacího soudu o neurčitosti určení doby plnění tedy nemůže obstát.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí exekučního návrhu na vymožení úroků ve výši 583.629,10 Kč správné; protože nejsou podmínky pro jeho změnu, dovolací soud je v této části zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), a to včetně akcesorického výroku o náhradě „nákladů řízení ve fázi nařízení exekuce". Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud rovněž v tomto rozsahu toto rozhodnutí a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Oprávněná napadla usnesení odvolacího soudu rovněž v části, v níž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí exekučního návrhu, kterým se domáhala nařízení exekuce také pro „smluvní pokutu ve výši 105.000,- Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 877.242,- Kč od 27. 11. 2012 do zaplacení", aniž by v dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu - uvedla důvody, proč s tímto rozhodnutím nesouhlasí (důvody obsažené v dovolání se týkaly jen vymožení úroků ve výši 583.629,10 Kč). Vzhledem k tomu, že uplynutím dovolací lhůty se uvedený nedostatek stal neodstranitelným, oprávněná tím dovolacímu soudu, který je vázán uplatněnými dovolacími důvody, zabránila, aby mohl uvedené rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat z hlediska správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem. Nejvyšší soud proto dovolání v tomto rozsahu podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (srov. §226, §243g odst. 1 o. s. ř.), nebude-li o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. exekučního řádu).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. listopadu 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu