ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2237.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2237/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v exekuční věci oprávněného D. K. , zastoupeného JUDr. Ivou Kunz Duchoňovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Bělohorská 35, proti povinné H.A.M. PROPERTIES a.s. , se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Petřínská 489/5, IČO 27447511, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, pro vyklizení nebytového prostoru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 Nc 646/2008, o dovolání povinné a společnosti WILLIAM HIGGINS'DRAKE'S OF LA, spol. s r.o. , se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Petřínská 5/489, IČO 49711601, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. září 2013, č. j. 35 Co 571/2011, 35 Co 385/2013, 35 Co 386/2013-330, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 11. 6. 2010, č. j. 36 Nc 646/2008-245, ve znění usnesení ze dne 11. 5. 2012, č. j. 36 Nc 646/2008-290, a usnesení ze dne 11. 5. 2012, č. j. 36 Nc 646/2008-291, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce (odstavec I. výroku), zamítl návrh společnosti WILLIAM HIGGINS'DRAKE'S OF LA, spol. s r.o., se sídlem v Praze 5 - Smíchově, Petřínská 5/489, IČO 49711601 (dále jen „Společnost“) na zastavení exekuce (odstavec II. výroku), zastavil řízení o návrhu Společnosti na odklad exekuce (odstavec III. výroku), zamítl návrh povinné na odklad exekuce (odstavec VI. výroku), a rozhodl o nákladech řízení (odstavec IV., V. výroku).
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 5. 9. 2013, č. j. 35 Co 571/2011, 35 Co 385/2013, 35 Co 386/2013-330, odmítl odvolání povinné a Společnosti proti výroku o zastavení řízení (odstavec III. výroku usnesení soudu prvního stupně), výroky o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce změnil v části týkající se vyklizení nebytové jednotky nacházející se ve 2. podzemním podlaží domu budovy, obec S., na pozemku parcelní číslo 223 o velikosti 320 m2 (dále jen „Nebytový prostor“), tak, že exekuci v tomto rozsahu zastavil (s odkazem na ustanovení §268 odst. 1 písm. h/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu), jinak je včetně výroku o zamítnutí návrhu povinné na odklad exekuce potvrdil, a dále usnesení soudu prvního stupně ve výrocích o nákladech řízení zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Povinná a Společnost napadli usnesení odvolacího soudu dovoláním.
Ačkoliv uvádějí, že ho napadají ve výrocích I., II., IV., V., které toto usnesení neobsahuje (napadené rozhodnutí odvolacího soudu má jen jeden odstavec), je z obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ /čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./) zřejmé, že dovoláním nemínili napadnout výroky, kterými odvolací soud rozhodl o jejich návrhu na odklad exekuce. Takové dovolání by ostatně bylo – jak sami dovolatelé uvádí – nepřípustné podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř.
V části, v níž odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a exekuci částečně zastavil (ohledně vyklizení Nebytového prostoru), je dovolání subjektivně nepřípustné, neboť tímto výrokem nebyla dovolatelům způsobena újma odstranitelná změnou či zrušením této části napadeného usnesení. Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle §243b, §240 odst. 1 a §218 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. jako subjektivně nepřípustné (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2589/2010, uveřejněný pod číslem 41/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není dovolání přípustné ani proti zbývající části usnesení odvolacího soudu, v níž potvrdil výroky usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhů dovolatelů na zastavení exekuce ve zbývající části (pro náklady exekuce - §55a zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „e. ř.“/), a zrušil výroky o nákladech řízení a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání proti těmto výrokům totiž neobsahuje vymezení důvodů dovolání, ani jeho přípustnosti (§237 - §238a o. s. ř.), které jsou obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. i v této části odmítl.
Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že vytýkají-li dovolatelé obecně (ve vztahu k „celému“ napadenému rozhodnutí) jeho nepřezkoumatelnost a nesprávná skutková zjištění, nejde o uplatnění způsobilého dovolacího důvodu (§241a odst. 1 o. s. ř.), a rovněž přehlíží, že v exekučním řízení je soud vázán obsahem vykonávaného rozhodnutí a nemůže přezkoumávat jeho věcnou správnost (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. e. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. září 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu