ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2416.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2416/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Z. B. , B., zastoupené JUDr. Miroslavou Michálkovou, advokátkou se sídlem Blansko, nám. Republiky 1262/3, proti žalovaným 1) S. K. S. , B., a 2) M. K. , tamtéž, zastoupeným JUDr. Hanou Loskotovou, advokátkou se sídlem Boskovice, Sokolská 1318/60, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 2 C 57/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2013, č. j. 19 Co 65/2013-112, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267,- Kč k rukám JUDr. Hany Loskotové, advokátky se sídlem Boskovice, Sokolská 1318/60, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 24. 4. 2013, č. j. 19 Co 65/2013-112, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Blansku (soudu prvního stupně) ze dne 21. 2. 2012, č. j. 2 C 57/2011-62, kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu ze dne 23. 1. 2011 a rozhodnuto o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) dovolání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou
– účastnicí řízení (§240 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 /srov. článek II., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2 zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o. s. ř.“), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.
Podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel (fyzická osoba), nemá-li právnické vzdělání zastoupen advokátem (případně notářem), jímž musí být také dovolání sepsáno. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno věcně rozhodnout. Jak vyplývá z ustanovení §241 odst. 4 o. s. ř., požadavek povinného zastoupení není naplněn jen tím, že si dovolatel zvolí zástupcem advokáta (popř. je mu ustanoven soudem). Součástí povinného zastoupení je i to, že dovolání musí být sepsáno tímto advokátem. Jestliže si dovolatel zvolí advokáta (popř. jestliže je mu advokát ustanoven soudem) až poté, co dovolatel sám podal dovolání, je nezbytné ke splnění požadavku povinného advokátního zastoupení, aby advokát již učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním či se s původním podáním alespoň písemně nebo ústně do protokolu ztotožnil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp.zn. 26 Cdo 1121/99, uveřejněné pod číslem 64 v časopise Soudní judikatura 6/2000). Pokud se tak nestane, podmínka povinného advokátního zastoupení není splněna.
Podle §104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
V posuzované věci podala žalobkyně (nezastoupena advokátem) dne 26. 7. 2013 u soudu prvního stupně (včasné) dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Následně jí soud prvního stupně k její žádosti usnesením ze dne 22. 11. 2013, č. j. 2 C 57/2011-134, které nabylo právní moci dne 12. 12. 2013, ustanovil pro dovolací řízení zástupkyni JUDr. Miroslavu Michálkovou, advokátku se sídlem Blansko, nám. Republiky 1262/3.
Byť ustanovenou advokátku vyzval k „řádnému odůvodnění dovolání ze dne 26. 7. 2013” (viz č. l. 136 spisu), advokátka ve dvouměsíční dovolací lhůtě (§240 odst. 1 ve spojení s ustanovením §241b odst. 3 věty druhé za středníkem o. s. ř.) počítané od 12. 12. 2012 (od právní moci usnesení soudu prvního stupně ze dne 22. 11. 2013, č. j. 2 C 57/2011-134), dovolání sepsané samotnou žalobkyní nenahradila vlastním podáním, její podání nedoplnila a ani se s ním písemně či ústně do protokolu neztotožnila; k dovolání, které podala osobně u soudu prvního stupně po marném uplynutí uvedené dvouměsíční dovolací lhůty (konkrétně dne 18. 2. 2014) nelze přihlížet. Rovněž nebylo možno vyhovět ani jejím žádostem o prodloužení lhůty k odůvodnění dovolání (ze dne 29. 1. 2014) a o prominutí zmeškání lhůty (ze dne 16. 6. 2014), neboť lhůta podle věty druhé 241b odst. 3 je lhůtou zákonnou a nelze ji proto prodloužit (viz §55 o. s. ř.), přičemž její prominutí výslovně vylučuje ustanovení §240 odst. 2 věty první o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že zákonem stanovená podmínka dovolacího řízení podle §241 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením §241 odst. 4 o. s. ř. nebyla přes opatření provedené soudem prvního stupně ve dvouměsíční lhůtě podle §241b odst. 3 o. s. ř. splněna. Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku odvolacího soudu pro nedostatek uvedené podmínky řízení podle §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.
Bylo-li dovolací řízení zastaveno, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. prosince 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu