ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.2525.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 2525/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a/ Ing. J. B. , P., b/ Ing. F. B. , P., a c/ B. T. , P., zastoupených JUDr. Pavlem Musilem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Hellichova 458/1, proti žalovanému Mgr. J. H. , P., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 59 C 29/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. srpna 2012, č. j. 59 C 29/2011-49, ve znění opravného usnesení ze dne 14. ledna 2013, č. j. 59 C 29/2011-78, a Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č. j. 17 Co 286/2013-114, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 31. srpna 2012, č. j. 59 C 29/2011-49, ve znění opravného usnesení ze dne 14. ledna 2013, č. j. 59 C 29/2011-78, se zastavuje .
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. září 2013, č. j. 17 Co 286/2013-114, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Řízení o dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 (soudu prvního stupně) ze dne 31. srpna 2012, č. j. 59 C 29/2011-49, ve znění opravného usnesení ze dne 14. ledna 2013, č. j. 59 C 29/2011-78, Nejvyšší soud České republiky zastavil podle §104 odst. 1 ve spojení s ustanovením §243b odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Za této situace občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně (v daném případě proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně, který byl dovoláním rovněž napaden). Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné pod č. 112/97 v časopisu Soudní judikatura, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 1647/97).
Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 26. září 2013, č. j. 17 Co 286/2013-114, pak Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v něm schází jakýkoli údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu (nedostatek), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). Kromě toho však nelze ani přehlédnout, že vedle způsobilého dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) v dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu (§41 odst. 2 o. s. ř.) – uplatnil rovněž nezpůsobilé dovolací důvody, konkrétně namítl nesprávná (neúplná) skutková zjištění, dále rovněž zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř. a patrně, byť poněkud nejasně, i jiné vady řízení.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 a 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobcům nevznikly v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo. Náklady spojené s vyjádřením k dovolání sepsaným advokátem nelze za účelné považovat proto, že takřka stejným způsobem se žalobci v souzené věci vyjádřili už v podání ze dne 26. října 2011 (viz č. l. 19 až 22 spisu). Ve své podstatě se tedy jedná o procesní úkon, který byl zohledněn již v rozhodnutí o nákladech nalézacího řízení účastníků (byť o nich bylo rozhodnuto postupem podle §143 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. srpna 2014
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu