ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.3005.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 3005/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce A. R. , zastoupeného JUDr. Richardem Pechou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Voršilská 130/10, proti žalovaným 1/ F. K. a 2/ E. K. , o zaplacení částky 247.875,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 29 C 215/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2014, č. j. 17 Co 502/2013-253, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 13. února 2014, č. j. 17 Co 502/2013-253, odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII. zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť v něm neuplatnil (způsobilý) dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle §241a odst. 1 a 3 o.s.ř. (ve spojení s ustanovením §241b o.s.ř.), nýbrž ve skutečnosti nezpůsobilé důvody (jejichž prostřednictvím jednak namítl vady řízení a jednak se pokusil zpochybnit správnost /úplnost/ zjištěného skutkového stavu, z něhož odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – čerpal svá skutková zjištění rozhodná pro právní názor, že žalovaní nejsou povinni vrátit dovolateli jistotu /kauci/, kterou jim poskytl za účelem zajištění mimo jiné i jejich nároku na náhradu škody způsobené za trvání nájmu na nemovitostech, jež mu pronajali nájemní smlouvou ze dne 1. května 2007). Přitom tuto vadu (nedostatek vymezení /způsobilého/ dovolacího důvodu), pro niž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o.s.ř.). Navíc dovolatel řádně nespecifikoval údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o.s.ř.), přičemž ani tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o.s.ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhá citace (textu) ustanovení §237 o.s.ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013). Takto nastolenému požadavku však dovolatel nevyhověl a ostatně ani vyhovět nemohl, neboť namítl-li v dovolání pouze vady řízení a výtky ve vztahu ke zjištěnému skutkovému stavu, nenapadl (objektivně napadnout ani nemohl) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno.
Nad rámec uvedeného dovolací soud již jen pro úplnost dodává, že nepřípadný byl odkaz dovolatele na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. června 1995, sp. zn. „II. ÚS 84/94“ (správně III. ÚS 84/94), uveřejněný pod č. 34/95 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. V tomto případě totiž nejsou právní závěry odvolacího soudu (soudu prvního stupně) v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními a nejde tu ani o situaci, kdy z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, jak se mylně domníval dovolatel.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. září 2014
JUDr. Miroslav Ferák
předseda senátu