ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.3202.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 3202/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně Městské části Praha 2 , se sídlem v Praze 2, Nám. Míru 20, IČO 00063461, zastoupené JUDr. Jiřinou Jandovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Thámova 181/20, proti žalované T. N. , zastoupené JUDr. Jiřím Matznerem, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Anny Letenské 34/7, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 7/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2014, č. j. 53 Co 55/2014-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dovolací soud) dovolání žalované (dovolatelky) proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 14. 4. 2014, č. j. 53 Co 55/2014-79, odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2 ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.), jenž je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013).
Dovolatelka uplatnila i nepřípustný dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.), neboť právní posouzení věci odvolacím soudem zpochybňuje poukazem na vady řízení.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. září 2014
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu