ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.3395.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 3395/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobce města Mariánské Lázně , se sídlem v Mariánských Lázních, Ruská 155, zastoupeného JUDr. Milanem Veselým, advokátem se sídlem v Mariánských Lázních, Hroznatova 773, proti žalované HASSO, spol. s r. o ., se sídlem v Aši, Chebská 1902/128, IČO 16735366, zastoupené JUDr. Pavlem Koukalem, advokátem se sídlem v Praze 9, Milovická 199/5, s adresou pro doručování Praha 1, Platnéřská 2, o zaplacení částky 146.671,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 11 C 280/2011, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. dubna 2014, č. j. 25 Co 466/2013-166, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 8.809,- Kč k rukám JUDr. Milana Veselého, advokáta se sídlem v Mariánských Lázních, Hroznatova 773, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 11. 4. 2014, č. j. 25 Co 466/2013-166, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 9. 4. 2013, č. j. 11 C 280/2011-117, jímž jí uložil zaplatit žalobci částku 146.671,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení a náklady řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 (ve spojení s §243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.”, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., ani to, že „právní otázka vyřešená odvolacím soudem má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Žádost, aby „vyřešená právní otázka v této věci byla dovolacím soudem posouzena jinak“, totiž významově neodpovídá (ve smyslu §237 o. s. ř.) požadavku, aby dovolací soud posoudil právní otázku, na níž je rozhodnutí založeno, „jinak“ než odvolací soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Z dovolání musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. prosince 2014
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu