ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.3519.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 3519/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně K. Z. , zastoupené JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem Děčín, Masarykova nám. 3/3, proti žalovanému Ing. J. M. , zastoupenému Mgr. Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem Děčín, U Starého Mostu 111/4, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 13 C 156/2007, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. srpna 2013, č.j. 29 Co 445/2013-161, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného (dovolatele) proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. 8. 2013, č. j. 29 Co 445/2013-161, odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 /srov. článek II. bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., a část první, článek II. bod 2. zákona č. 293/2013 Sb./), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o.s.ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o.s.ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 20. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2049/2013, a z 29. 8. 2013, sp.zn. 29 Cdo 2488/2013; ústavní stížnosti proti citovaným rozhodnutím Ústavní soud odmítl usneseními z 28. 1. 2014, sp. zn. II. ÚS 93/2014, a z 21. 1. 2014, sp.zn. I. ÚS 3524/2013). Přípustnost dovolání totiž dovozoval z toho, že „usnesení odvolacího soudu je přípustné s odkazem na ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam“, avšak takováto specifikace zmíněné obsahové náležitosti nevystihuje žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vypočtených v §237 o.s.ř., jímž se řídí přípustnost dovolání v dané věci. Ze způsobu, jakým dovolatel přípustnost dovolání vymezil, je naopak zjevné, že patrně přehlédl, že bylo-li napadené rozhodnutí vydáno po účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., musí dovolání vyhovovat náležitostem kladeným na tento mimořádný opravný prostředek občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2013.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího, bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2014
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu