ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.4107.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 4107/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné E. S. , zastoupené Isabelou Sawczukovou, bytem v Ostravě – Dubině, Zdeňka Bára 113/2, proti povinnému J. B. , zastoupenému Mgr. Jiřím Hajdukem, advokátem se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Čs. legií 1719/5, prodejem movitých věcí, pro dlužné výživné, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 97 E 764/2009, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. května 2014, č. j. 9 Co 230/2014-341, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 29. 5. 2014, č. j. 9 Co 230/2014-341, potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2014, č. j. 97 E 764/2009-331, jímž bylo zastaveno řízení o žádosti povinného ze dne 10. 3. 2014 ve znění jejího doplnění ze dne 25. 3. 2014 o ustanovení zástupce z řad advokátů. Odvolací soud dospěl k závěru, že projednání žádosti povinného brání překážka věci pravomocně rozsouzené, neboť o obsahově shodné žádosti povinného za nezměněných poměrů bylo rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 10. 2012, č. j. 97 E 764/2009-243, jež nabylo právní moci dne 31. 10. 2012.
Nejvyšší soud České republiky dovolání povinného proti tomuto usnesení odvolacího soudu odmítl podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. – dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje řádnou specifikaci údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 o. s. ř.), jenž je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§241b odst. 3 o. s. ř.). K projednání dovolání totiž nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení §237 o. s. ř., aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu z 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013).
Nad rámec uvedeného dovolací soud dodává, že dovolání neobsahuje žádný relevantní argument, zpochybňující právní závěr odvolacího soudu, že v daném případě byla dána překážka věci pravomocně rozhodnuté ve smyslu §159a ve spojení s §167 odst. 2 o. s. ř., pro kterou bylo třeba řízení o dalším návrhu povinného na ustanovení zástupce zastavit vzhledem k tomu, že se nezměnily poměry povinného, ze kterých soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí. Tento závěr ostatně odpovídá ustálené judikatuře dovolacího soudu (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněné pod č. 99/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2014
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu