ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2532.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 2532/2014
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce M. H., zastoupeného Mgr. Miroslavem Fotrem, advokátem se sídlem v Hodoníně, Na Pískách 3275/3, proti žalovanému Městu Hodonín , se sídlem Hodonín, Masarykovo nám. 53/1, IČO: 00284891, o návrhu žalobce na obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 356/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2013, č. j. 38 Co 246/2012-265, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se návrhem doručeným soudu prvního stupně dne 2. 11. 2009 domáhal obnovy řízení vedeného u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 7 C 356/2003, v němž byla zamítnuta jeho žaloba o zaplacení částky 192.000,- Kč s příslušenstvím, neboť v roce 2008 zjistil, že rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 28. 4. 2004, č. j. 7 C 356/2003-72, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 2005, č. j. 38 Co 34/2005-102, byl založen na důkazu – protokolu o převzetí bytu, na kterém chyběl podpis dosavadního nájemce (srov. č.l. 209). Z přílohy žalobcova podání bylo zřejmé, že se o chybějícím podpisu dosavadního nájemce na důkazu – protokolu o převzetí bytu dozvěděl nejpozději dne 3. 3. 2008, kdy si pořídil kopii této listiny.
Dovolací soud předesílá, že již dne 21. 5. 2008 žalobce podal k Okresnímu soudu v Hodoníně podání „ žádost o opravu rozsudku 7 C 356/2003-72 “, v němž uváděl, že soudy ve věci rozhodly v jeho neprospěch z důvodu, že vycházely z dosavadním nájemcem nepodepsaného protokolu o převzetí bytu a žádal soud o nové jednání na základě nových důkazů (srov. č.l. 193). Obdobné podání bylo doručeno dne 22. 5. 2008 i Krajskému soudu v Brně, v němž žalobce požadoval opravu rozsudku odvolacího soudu tak, aby „ soud uznal odvolání jako důvodné “ (srov. č.l. 197). Soud prvního stupně následně vyzval žalobce, aby se ve stanované lhůtě vyjádřil, jaký právní úkon svými dopisy zamýšlel učinit (srov. č.l. 202, 205). Podáním doručeným Okresnímu soudu v Hodoníně dne 30. 10. 2008 vzal žalobce zastoupen svým právním zástupcem svá podání doručená soudům dne 21. 5. 2008, resp. 22. 5. 2008 v celém rozsahu zpět (srov. č.l. 207). Ze spisu dále plyne, že žalobce dne 3. 1. 2008 nahlížel do spisu (srov. č.l. 186) a že posledním rozhodnutím ve věci samé je usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2008, č.j. 28 Cdo 1140/2008-190, kterým bylo dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Hodoníně, jako soud prvního stupně proto rozhodoval o návrhu žalobce na obnovu řízení doručeného soudu dne 2. 11. 2009 a usnesením ze dne 14. 10. 2010, č.j. 7 C 356/2003-244, návrh na obnovu řízení zamítl. Soud prvního stupně své rozhodnutí založil na §233 odst. 1 o.s.ř., podle něhož platí: „ Žaloba na obnovu řízení musí být podána ve lhůtě tří měsíců od té doby, kdy ten, kdo obnovu navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy, nebo od té doby, kdy jej mohl uplatnit; běh této lhůty však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí. “. Konstatoval, že důkaz, o který žalobce opírá svůj návrh na obnovu řízení, byl čten a založen do spisu u soudního jednání před soudem prvního stupně dne 15. 3. 2004, kterého se žalobce účastnil a od tohoto okamžiku tedy měl vědomost o důkazu – protokolu o převzetí bytu. Protože žalobou na obnovu řízení napadená rozhodnutí soudu obou stupňů ve věci samé nabyly právní moci dne 10. 10. 2005, začala tímto dnem žalobci běžet subjektivní lhůta k podání návrhu na obnovu řízení podle §233 odst. 1 části za středníkem o.s.ř., která uplynula dne 10. 1. 2006 a žalobcovu návrhu tak nelze vyhovět pro opožděnost. Pro úplnost dodal, že návrh žalobce by byl opožděný i v případě, že by se žalobce o tvrzeném důvodu obnovy řízení dozvěděl dne 3. 1. 2008, kdy nahlížel do spisu, neboť návrh na obnovu řízení podal teprve dne 2. 11. 2009.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 7. 2013, č.j. 38 Co 246/2012-265, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se neztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že by žalobci uplynula subjektivní lhůta k podání návrhu na obnovu řízení dne 10. 1. 2006, tedy tří měsíce po právní moci napadených rozhodnutí, neboť z protokolu o jednání ze dne 15. 3. 2004 nevyplývá, že by byl žalobce tomuto řízení přítomen. Současně však uvedl, že naopak ze spisu jednoznačně plyne, že žalobce nahlížel dne 3. 1. 2008 do spisu, dále že poukazoval na předmětný důkaz – protokol o převzetí bytu ve svém podání doručeném soudu prvního stupně dne 21. 5. 2008 a ve svém podání doručenému odvolacímu soudu dne 22. 5. 2008 a konečně, že sám žalobce připustil, že se o předmětném důkazu – protokolu o předání bytu dozvěděl dne 3. 3. 2008 (srov. č. l. 246). Následně odvolací soud uzavřel, že i kdyby počátek běhu tří měsíční subjektivní lhůty k podání návrhu na obnovu řízení započal až dnem následujícím po dni pravomocného ukončení dovolacího řízení, tedy dnem 29. 7. 2008, uplynula by lhůta k podání návrhu na obnovu řízení dne 29. 10. 2008. Za této situace odvolací soud návrh žalobce odmítl pro opožděnost s tím, že žalobcem tvrzený důvod obnovy řízení by navíc ani nemohl přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí ve věci.
B. Dovolání
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 7. 2013, č.j. 38 Co 246/2012-265, podal žalobce dovolání, v němž namítl, že návrh na obnovu řízení nepodal opožděně, neboť již dne 21. 5. 2008 byla Okresnímu soudu v Hodoníně doručena jeho žádost o nové jednání a dne 22. 5. 2008 byla doručena Krajskému soudu v Brně jeho žádost o opravu rozsudku odvolacího soudu. Uvedená podání je třeba hodnotit jako návrh na obnovu řízení, který na výzvu soudu žalobce doplnil podáním doručeným Okresnímu soudu v Hodoníně dne 2. 11. 2009, které sepsal již dne 22. 10. 2008. Soudy obou stupňů tedy postupovaly nesprávně, pokud posoudily návrh žalobce na obnovu řízení za opožděný, ačkoliv jej žalobce podal již dne 21. 5. 2008, resp. 22. 5. 2008.
Žalovaný ve svém vyjádření zrekapituloval průběh sporu a vyjádřil přesvědčení, že dovolání žalobce není přípustné, neboť řádně nevymezuje důvod přípustnosti.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 2 o. s. ř.
Podle §237 o.s.ř. „ je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak .“.
Dovolání žalobce je přípustné, neboť podle ustálené judikatury dovolacího soudu musí být žaloba na obnovu řízení podána v subjektivní tříměsíční lhůtě ve smyslu §233 odst. 1 o.s.ř., která však neskončí před uplynutím tří měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2677/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1385/2012). V předeslaném směru dovolací soud zjistil, že odvolací soud se nevypořádal s podáním žalobce ze dne 21. 5. 2008, resp. 22. 5. 2008, kterým se domáhal „nového jednání“ a následně byl také soudem prvního stupně vyzván k upřesnění tohoto návrhu. Závěr o tom, zda návrh žalobce ze dne 21. 5. 2008, resp. 22. 5. 2008 byl žalobou na obnovu řízení upřesněnou podáním ze dne 2. 11. 2009, je přitom rozhodující pro posouzení včasnosti návrhu žalobce na obnovu řízení.
D. Důvodnost
Dovolání není důvodné, neboť žalobce vzal dne 30. 10. 2008 zpět svá podání ze dne 21. 5. 2008, resp. 22. 5. 2008. Navíc i v případě, že by tato podání zpět nevzal, nebylo by možné na jeho souzenou žalobu na obnovu řízení ze dne 2. 11. 2009 nahlížet jako na upřesnění podání ze dne 21. 5. 2008, resp. 22. 5. 2008, neboť soudem prvního stupně stanovena lhůta k upřesnění těchto podání žalobci uplynula nejpozději dne 17. 10. 2008, tedy více než rok před podáním žaloby na obnovu řízení dne 2. 11. 2009 (srov. č.l. 202, 203 a 205). V této souvislosti se dovolací soud v souladu s ustanovením §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. rovněž zabýval otázkou, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) i b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými (nenamítanými) vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a zjistil, že podle obsahu spisu soud prvního stupně opomněl vydat rozhodnutí o návrzích žalobce na nařízení „nového jednání“ ze dne 21. 5. 2008, resp. 22. 5. 2008. Současně podle §96 odst. 2 o.s.ř. musí soud v případě zpětvzetí návrhu rozhodnout o zastavení řízení zcela, resp. v rozsahu zpětvzetí návrhu účastníkem řízení. Uvedená vada řízení však nezakládá důvodnost dovolání, protože nemohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť vydání rozhodnutí o zastavení řízení o návrzích žalobce ze dne 21. 5. 2008, resp. 22. 5. 2008, nemohlo přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí o jeho návrhu na obnovu řízení ze dne 2. 11. 2009. Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy věcně správné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobce u dovolacího soudu neuspěl a žalovanému prokazatelné náklady nevznikly.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání žalobce je nedůvodné, a proto dovolání žalobce bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243d písm. a) o. s. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 9. září 2014
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu