ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2761.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 2761/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobkyně J. V. , P, proti žalovanému R. V. , P., zastoupenému JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 21, o zaplacení částky 79.849,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 712 C 11/2011, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. listopadu 2013, č. j. 7 Co 2209/2013-123, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen jako „odvolací soud“) potvrdil usnesení Okresního soudu v Písku ze dne 20. března 2012, č. j. 712 C 11/2011-77, jímž tento soud zamítl návrh žalovaného na zrušení rozsudku pro zmeškání, vydaného Okresnímu soudem v Písku dne 21. prosince 2012, pod č. j. 712 C 11/2011-65.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, stran jehož přípustnosti odcitoval ustanovení §237 občanského soudního řádu (o. s. ř.), co do důvodů pak zpochybňoval postup soudů nižších stupňů vedoucí k vydání napadeného rozhodnutí, které součaně označil za nepřezkoumatelné a „řešící právní otázku v rozporu s právem“; z tohoto důvodu – uzavírá dovolatel – „napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam“.
Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť dovolání jednak v rozporu s ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (tj. které z hledisek uvedených v §237 o. s. ř. považuje za splněné), a zejména pak neuvádí důvod dovolání, tj. právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vysvětlení, v čem tato nesprávnost spočívá (§241a odst. 3 o. s. ř.), a nepředkládá tak Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí. V dovolacím řízení proto nelze pokračovat (srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, anebo důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13 (jímž odmítl ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, přitakávaje pod bodem 14 odůvodnění závěru Nejvyššího soudu o důvodech odmítnutí dovolání), usnesení Ústavního soudu ze dne 2. února 2014, sp. zn. IV. ÚS 3982/13, či usnesení Ústavního soudu ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14 – jež jsou veřejnosti dostupná na webových stránkách Ústavního soudu).
Jak již výše vysvětleno, pouhý odkaz dovolatele na ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho citace) řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání není. K důvodům dovolání sluší se současně dodat, že jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (§241a odst. 1 o. s. ř.), pod nějž nespadají námitky dovolatele o tom, že řízení je postiženo konkrétními vadami, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; ke zmatečnostem jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí, přihlédne dovolací soud tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. §242 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Bezcenné je pak i tvrzení dovolatele, že „napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam“ (a že právě z tohoto důvodu má být dovolání přípustné), které dovolatel – nejspíše – opírá o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, ačkoliv napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno až po uvedeném datu (a řídí se tak občanským soudním řádem ve znění účinném od 1. 1. 2013; srov. čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
O nákladech dovolacího řízení bylo pak rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobkyni, jež by na jejich náhradu jinak měla zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. listopadu 2014
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu