ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.2811.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 2811/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Miloše Póla ve věci žalobkyně: obec Prameny , IČ: 005 72 799, se sídlem Prameny 24, proti žalovanému Ing. V. B. , o zaplacení částky 101.196,- Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 226/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února 2014, č. j. 13 Co 72/2013-122, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Plzni změnil rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. října 2012, č. j. 15 C 226/2011-72, ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu ze dne 8. října 2013, č. j. 15 C 226/2011-111, v jeho výroku I tak, že žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 101.196,- Kč s příslušenstvím, se zamítá (výrok I). Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, jakož i o nákladech vzniklých státu (výroky II a III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 věty první občanského soudního řádu (o. s. ř.), neboť není přípustné.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodnutí odvolacího soudu se zakládá na posouzení, že žalovanému nevzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení (§451 a násl. obč. zák.), neboť částka – jíž vrácení se žalobkyně domáhá – byla žalovanému vyplacena ve správné výši z rozpočtových prostředků obce (žalobkyně) jako odměna za výkon funkce starosty coby uvolněného člena zastupitelstva obce; jím byl žalovaný – dle zjištění odvolacího soudu – zvolen na ustavující schůzi obecního zastupitelstva dne 3. 2. 2009, kdy bylo současně zastupitelstvem rozhodnuto o tom, že funkci starosty obce bude – nadále – vykonávat jako uvolněný člen zastupitelstva obce.
V podaném dovolání žalobkyně napadá právě ony závěry odvolacího soudu o obsahu rozhodnutí zastupitelstva obce na ustavující schůzi, dovozujíc, že funkce, pro kterou bude člen zastupitelstva obce uvolněn, nebyla obecním zastupitelstvem určena.
Napadený závěr odvolacího soudu je ovšem závěrem skutkovým (jde o výsledek hodnocení v řízení provedených důkazů; §132 o. s. ř.), nikoliv závěrem právním (aplikací práva na zjištěný skutkový stav). Přitom jediným způsobilým dovolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) je nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Byť právě tento důvod dovolatelka v dovolání formálně ohlašuje, její polemika se závěry odvolacího soudu se nese především v rovině kritiky skutkových závěrů. Samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalovanému, jenž by měl na jejich náhradu jinak zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 3. prosince 2014
Mgr. Petr Kraus předseda senátu