ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.3414.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 3414/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobce L. K. , zastoupeného JUDr. Danielou Jablonskou, advokátkou se sídlem v Berouně, Talichova 807, proti žalovanému P. Š. , o zaplacení částky 331.100,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 39/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. února 2013, č. j. 25 Co 15/2013, 25 Co 16/2013, 25 Co 17/2013-212, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Krajský soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) změnil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 19. července 2011, č.j. 6 C 39/2009-86 (ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 7. září 2011, č.j. 6 C 39/2009-90 a doplňujícího usnesení ze dne 7. září 2011, č.j. 39/2009-92) tak, že rozsudek pro uznání se nevydává.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. K předpokladům jeho přípustnosti toliko ocitoval ustanovení §237 o. s. ř., uváděje, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, resp. tato otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, event. má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a proto lze přípustnost dovolání opřít o ust. §237 o. s. ř.“. Co do důvodu dovolání má dovolatel za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V rovině konkrétních skutečností pak dovolatel reprodukuje dosavadní průběh řízení, z nějž dovozuje, že byly splněny jak předpoklady pro konání přípravného jednání podle ustanovení §114c občanského soudního řádu (o. s. ř.), tak i následně pro vydání rozsudku pro fikci uznání (§153a odst. 3 o. s. ř.). Jiný závěr odvolacího soudu pokládá za nesprávný. Navrhl, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). A konečně má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř. jen tehdy, je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, nebo usnesení ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013 – ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) dovolatel v posuzovaném případě očividně nedostál. Pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. řádným vymezením předpokladů přípustnosti dovolání není. Sluší se též dodat, že ustanovení §43 o. s. ř. pro dovolací řízení neplatí (srov. §243b o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů tohoto dovolacího řízení, rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1, část věty před středníkem; §224 odst. 1 a §243c odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. dubna 2014
Mgr. Petr K r a u s
předseda senátu