ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.350.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 350/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatele V. Š. , zastoupeného JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, 150 00 Praha 5, Štefánikova 48, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 30 Co 424/2013, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 4 C 126/92 (žalobce: a ) V. Š. , b) V. Š. , zastoupených JUDr. Zdeňkem Koschinem, advokátem, Praha 5, Štefánikova 48, a c ) J. W. zastoupené Mgr. Evou Durdilovou, advokátkou, 130 00 Praha 3, Slezská 144, proti žalované Rovnací a kotevní technice, st. p. /v likvidaci/ , IČ 0066 4073, Praha 4, Na Dědinách 869/8, zastoupené JUDr. Janem Brožem, advokátem, 120 00 Praha 2, Sokolská 1788/60, o vydání věcí), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 25. 5. 1999, č. j. 4 C 126/92-343, bylo řízení v této právní věci přerušeno podle §109 (§107/3) občanského soudního řádu, a to ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 2. 12. 1999, sp. zn. 21 Co 392/99.
Žalobce V. Š. podal návrh na pokračování v tomto přerušeném řízení.
Okresní soud v Kutné Hoře usnesením ze dne11 7. 2013, č. j. 4 C 126/92-616, tento návrh na pokračování v řízení zamítl. Soud prvního stupně ve svém usnesení dospěl k závěru, že je nutné, aby řízení v této právní věci zůstalo nadále přerušeno, neboť trvá stav, kdy původní první žalobce V. Š. v průběhu řízení dne 20. 9. 1996 zemřel, takže je třeba pokračovat v řízení až s právními nástupci zemřelého v situaci, kdy nárok uvedené zemřelé oprávněn osoby se stal předmětem dědictví ; soud prvního stupně dodával, že zemřelý (dne 20. 9. 1996) žalobce V. Š. „jediný uplatnil včas písemnou výzvou svůj nárok“ oprávněné osoby. Soud prvního stupně uváděl, že dědické řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu5 po zůstaviteli V. Š. (zemřelém 20. 9. 1996) nebylo dosud skončeno a „není dosud jasné, zda bude uznána závěť zůstavitele za pravou a platnou; nejsou známi dědicové – právní nástupci zemřelé oprávněné osoby.
O odvolání dalšího žalobce V. Š. proti usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 11. 7. 2013, č. j. 4 C 126/92-616 (ve znění doplňujícího usnesení ze dne 18. 9. 2013, č. j. 4 C 126/92-640) bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 30 Co 24/2013.
V odůvodnění odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bylo přezkoumáno podle ustanovení §212, věta první, a §212a odst. 5 občanského soudního řádu a odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
Odvolací soud poukazoval na to, že v průběhu tohoto řízení (vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře) zemřel dne 20. 9. 1996 žalobce V. Š. Řízení bylo přerušeno soudem prvního stupně usnesením ze dne 25. 5. 1999, č. j. 4 C 126/92-343, a to podle ustanovení §107 odst. 3 občanského soudního řádu s tím, že jde o majetkovou věc a jeden ze žalobců jako účastník řízení zemřel, a že bude pokračováno v řízení s dědici tohoto účastníka řízení, jakmile skončí řízení o dědictví. Ke změně této situace nedošlo a odvolací soud usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu žalobce V. Š. na pokračování řízení v této právní věci potvrdil.
Usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 10. 2013 (sp. zn. 30 Co 424/2013 Krajského soudu v Praze) bylo doručeno dne 12. 11. 2013 advokátu, který žalobce V. Š. v řízení zastupoval. Dovolání ze strany tohoto dovolatele bylo podáno dne 28. 11. 2013 u soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Uvedený dovolatel navrhoval, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu ze dne 24. 10. 2013 (sp. zn. 30 Co 424/2013 Krajského soudu v Praze) i usnesení soudu prvního stupně ze dne 18. 9. 2013, č. j. 4 C 126/92-616 Okresního soudu v Kutné Hoře, a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolatel má za to, že je jeho dovolání přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňoval, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle názoru dovolatele by tu měly být dovolacím soudem vyřešeny ty právní otázky, jež byly soudem prvního stupně posouzeny nesprávně. Dovolatel zastává názor, že žalobce V. Š. (zemřelý 20. 9. 1996) „v pravém slova smyslu vlastně žalobcem v této právní věci nikdy nebyl“, neboť „petit této žaloby vyjadřoval vůli, aby nemovitosti, o jejichž vydání bylo žalováno, byly vydány do vlastnictví zbylých žalobců (tedy V. Š. a J. W.)“. Po úmrtí žalobce V. Š. bylo řízení v této právní věci přerušeno, ovšem pouze s odkazem na tehdy platné ustanovení §107 odst. 3 občanského soudního řádu(které však rovněž připouštělo pokračování v řízení dříve, a to vzhledem k povaze projednávané právní věci).
Dovolatel má za to, že by v tomto řízení mělo být pokračováno, a to se všemi osobami z pozůstalostního řízení – V. Š., V. M., P. Š. ze S., J. W., A. J., M., L. O. a M. K.
Dovolatel dále uváděl, že rozhodnutí o přerušení řízení tu bylo vydáno před 14 lety a chybí v něm i odkaz na to, do kdy je řízení přerušeno, takže je tu dán předpoklad dalších průtahů v tomto řízení v souvislosti s nekončícím pozůstalostním řízením, třebaže z těch osob, jichž se pozůstalostní řízení týká, vlastně jen V. Š. jako jediný včasnou písemnou výzvou uplatnil restituční nárok, o nějž jde v tomto řízení (a to i s připojením potvrzení o znárodnění po roce 1955 a o tom, komu věc byla odňata). Dovolatel dále poukazoval na to, že v této právní věci je „žalováno ve sporu se žalovaným, který nároku vůči němu uplatněnému již vyhověl a zapsaným vlastníkem nemovitosti v katastru nemovitostí již není, takže je tu žalováno o vydání věcí proti někomu, kdo by v případě vyhovění žalobě nemohl splnit závazek mu uložený, neboť k tomu není hmotně legitimován“.
Podle názoru dovolatele jak podle dříve platného ustanovení §107 občanského soudního řádu byla a je dána možnost v případě úmrtí žalobce pokračovat v řízení pouze s těmi, kdo právo žalobce ve sporu uplatněné převzal, anebo se všemi, kdo jako dědicové přicházejí do úvahy, respektive s těmi, kdo toto postavení mají v pozůstalostním řízení; pokud po úmrtí toho ze žalobců, který pro sebe majetkové právo neuplatňoval, žalovaný subjekt uzavřel s ostáními žalobci mimosoudní dohodu, kterou žalobní žádosti vyhověl, musí soud řízení o podané žalobě zastavit a není možné vyčkávat výsledku pozůstalostního řízení.
Ve vyjádření žalovaného RKT – Rovnací a kotevní techniky, s. p. (v likvidaci/, Praha 4, k dovolání dovolatele bylo uvedeno, že by dovolací soud měl toto dovolání odmítnout, a to pro absenci obligatorní náležitosti dovolání (pro nedostatek vymezení důvodů dovolání – srov. §241a odst. 2 občanského soudního řádu) , anebo by dovolání mělo být zamítnuto, a to vzhledem k věcné správnosti dovoláním napadeného usnesení.
Ve vyjádření žalobkyně J. W. k dovolání dovolatele bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Uvedená žalobkyně je přesvědčena, že žalobce V. Š. již v této právní věci vzal (podle názoru žalobkyně J. W.) totiž zpět svůj žalobní návrh a nemže tedy činit v tomto řízení řádné další právní úkony ani návrhy. Podle názoru uvedené žalobkyně také z obsahu ustanovení §237 občanského soudního řádu je zřejmé, že toto ustanovení upravuje přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu ve věci samé, což v tomto případě není dáno a jde tu pouze o usnesení, jímž je potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým se upravuje pouze postup soudu v daném případě.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění dotčeném novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., účinnou od 1. 1. 2013.
Přípustnost dovolání dovolatele proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 30 Co 424/2013, bylo tu třeba posoudit podle ustanovení §237 občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem už vyřešená otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 občanského soudního řádu lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Podle ustanovení §241a odst. 6 občanského soudního řádu v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
V rozhodnutí uveřejněném pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byl k výkladu ustanovení §237 občanského soudního řádu (ve znění platném od 1. 1. 2013) zaujat i právní názor, že i při této širší úpravě přípustnosti dovolání bez dalšího (zejména bez kritéria „zásadní právní významnosti“ dovoláním napadeného rozhodnutí) je třeba přece jen brát zřetel na to, jaké povahy „co do merita“ a právního vztahu a věci se dovoláním napadený výrok rozhodnutí odvolacího soudu týká.
V uvedeném smyslu pak závěr odvolacího soudu v daném případě , že tu posouzení povahy návrhu žalobce na pokračování řízení (pravomocně přerušeného), který byl soudem prvního stupně zamítnut, a to co do pokračování v řízení s dědici zůstavitele před tím, než bude dědické řízení po zůstaviteli V. Š. skončeno, není v této konkrétní věci v rozporu s obsahem a slovním zněním ustanovení §237 občanského soudního řádu.
Dovolací soud proto neshledal dovolání dovolatele dovoláním přípustným podle ustanovení §237 občanského soudního řádu a přikročil podle ustanovení §243c odst. 1 občanského soudního řádu k odmítnutí tohoto dovolání.
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a s použitím ustanovení §150 občanského soudního řádu nebyly dovolacím soudem shledány zákonné předpoklady k přiznání náhrady nákladů tohoto řízení o dovolání ani žalovanému státnímu podniku (v likvidaci) a ani žalobkyni J. W.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. dubna 2014
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu