ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.3826.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 3826/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause o dovolání dovolatelky K. C.-M. O. zastoupené JUDr. Tomášem Nahodilem, advokátem, 120 00 Praha 2 – Vinohrady, Slezská 36, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 30 Co 33/2012, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 268/2008 (žalobce Města Třebechovice pod Orebem , IČ 0026 9719, Třebechovice pod Orebem, Masarykovo náměstí 14, zastoupeného JUDr. Antonínem Ondrákem, advokátem, 500 03 Hradec Králové – Slezské Předměstí, Brandlova 261/3, a dalších účastníků řízení: 1. K. C. – M. , O., zastoupené JUDr. Tomášem Nahodilem, advokátem, 120 00 Praha 2 – Vinohrady, Slezská 36, 2. České republiky - Státního pozemkového úřadu , IČ 4579 7072, Praha 3, Husinecká 1024/11a, územní pracoviště, 500 02 Hradec Králové, Haškova 357, 3. Lesů České republiky, s. p. , 501 68 Hradec Králové, Přemyslova 1106, 4 . Povodí Labe, s. p., 501 68 Hradec Králové, Víta Nejedlého 951/8, 5. Obce Jeníkovice u Hradce Králové , 503 46 Třebechovice pod Orebem, Jeníkovice 25, 6. České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , Praha 2, Rašínovo nábřeží 42, územního pracoviště Hradec Králové, 500 02 Hradec Králové, Horova 180, a 7. Ministerstva zemědělství ČR , 117 05 Praha 1, Těšnov 17 (jako právního nástupce Zemědělsko-vodohospodářské správy - pracoviště Rychnov nad Kněžnou, 516 Rychnov nad Kněžnou, Jiráskova 1320), o žalobě podle §246 občanského soudního řádu proti rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2008, č. j. PÚHK-477,2017,2100/3877/ 1529-212/R-1707/08-Ba), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobce, podané u soudu 4. 12. 2008 bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2012, č. j. 20 C 268/2008-198. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že žalující Město Třebechovice pod Orebem je vlastníkem pozemků parc. č. 68/1, 68/2, 68/3, 68/4, 68/5, 68/6, 68/8, 69/9, 68/10, 68/11, 68/12, 68/13, 68/14, 68/15, 68/16, 68/17 (vzniklých z PK parc. č. 125), zapsaných na listu vlastnictví č. 100001 pro katastrální území Š. (obec T. p. O.) u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj (katastrální pracoviště Hradec Králové). Uvedeným rozsudkem soudu prvního stupně bylo také vysloveno, že se jím ohledně uvedených nemovitostí nahrazuje výrok I. (první odstavec) rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR – Pozemkového úřadu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2008, č. j. PÚHK-477/2017,2100/3877/1529-212/R-1707/08-Ba. O nákladech soudního řízení bylo rozhodnuto tak, že účastnice řízení K. C.-M. je povinna zaplatit žalobci na úhradě těchto nákladů 24.000,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku; ve vztahu mezi ostatními účastníky řízení nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání účastnice řízení K. C.-M. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2013, sp. zn. 30 Co 33/2012. Tímto usnesením odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 20. 9. 2012, č. j. 20 C 268/2008-198, zrušen a věc byla vrácena Okresnímu soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
V odůvodnění usnesení odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení §211 občanského soudního řádu (bez nařízení jednání, viz §214 odst. 2 písm. d/ občanského soudního řádu) a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné, když měl za to, že odvoláním napadené rozhodnutí „trpí zásadní v odvolacím řízení neodstranitelnou vadou“.
Odvolací soud uváděl, že v tomto případě žalobce napadl svou žalobou rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Hradci Králové ze dne 10. 10. 2008, č. j. PÚHK – 477, 2017, 2100, 3877/1529-212/R-1707/08-Ba, jímž správní orgán rozhodl podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě) o restitučních nárocích účastnice řízení K. C.-M. ohledně nemovitostí v katastrálním území J. u H. K., P. n. D., T. p. O. a Š. Správní orgán tu rozhodoval o tom, že K. C.-M. je vlastnicí některých jí uváděných nemovitostí a některých nikoli.
Odvolací soud však poukazoval na to, že soud prvního stupně svým rozsudkem o žalobě žalujícího Města Třebechovice pod Orebem rozhodl tak, že tento žalobce je vlastníkem nemovitostí v katastrálním území Š. (obec T. p. O.). Byl tedy odvolací soud toho názoru, že tu soud prvního stupně nesprávně rozhodl nikoli o nároku uvedené oprávněné osoby (podle zákona o půdě), nýbrž o vlastnictví povinné osoby podle zákona o půdě. Odvolací soud je toho názoru, že při rozhodování podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. „není pozemkovému úřadu dáno zákonné zmocnění k tomu, aby rozhodoval o vlastnictví jiných účastníků řízení, vedených podle tohoto ustanovení, tedy jmenovitě o vlastnictví povinných osob (podle §9 odst. 8 zákona č. 229/1991 Sb., dle něhož jsou účastníky řízení podle §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání nemovitostí u pozemkového úřadu, a povinná osoba).“
Dospěl-li soud prvního stupně v řízení ve věci, o níž bylo rozhodnuto jiným orgánem, k závěru, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu v Hradci Králové je chybné, bylo jeho povinností, dovozoval odvolací soud, nahradit je (srov. §250lobčanského soudního řádu) rozhodnutím, jaké měl vydat správní orgán při splnění požadavku zákonnosti rozhodnutí; to však soud prvního stupně neučinil, když namísto rozhodnutí o vlastnictví oprávněné osoby podle ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. rozhodl o vlastnictví povinné osoby. Třebaže tedy soud prvního stupně uváděl, že rozhoduje podle ustanovení části páté občanského soudního řádu, posuzoval žalobu žalobce jako žalobu na určení oprávněné osoby podle části třetí občanského soudního řádu. Měl proto odvolací soud za to, že soud prvního stupně zatížil řízení procesní vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava tohoto pochybení (§212a odst. 5 občanského soudního řádu).
Odvolací soud proto zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§219a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu), aby tak soud prvního stupně posoudil žalobu žalobce v intencích části páté občanského soudního řádu. V novém rozhodnutí bude rozhodnuto, dodával odvolací soud, i o nákladech řízení (§224 odst. 3 občanského soudního řádu).
Usnesení odvolacího soudu bylo doručeno advokátu, který účastnici řízení K. C.-M. v řízení zastupoval, dne 6. 87. 2013 a dovolání bylo touto dovolatelkou podáno 29. 9. 2013, tedy v souladu s ustanovením §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Uvedená dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2012 (sp. zn. 30 Co 33/2012) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Hradci Králové.
Dovolatelka má za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu, neboť je toho názoru, že její dovolání směřuje proti rozhodnutí, jímž se odvolací řízení končí, a přitom dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Podle názoru dovolatelky takovou otázkou je zda „mohou být v řízení podle páté části občanského soudního řádu v rámci přezkumu rozhodnutí pozemkového úřadu o vydání nemovitostí oprávněné osobě v restituci podle zákona o půdě aplikovány v neprospěch oprávněné osoby závěry z jiných soudních rozhodnutí, vydaných v restitučních řízeních vedených podle zákona o mimosoudních rehabilitacích (zákona č. 87/1991 Sb.), když zákon o půdě (zákon č. 229/1991 Sb.) je vůči zákonu o mimosoudních rehabilitacích v postavení lex specialis“.
Uvedená dovolatelka uváděla ještě, že jako dovolací důvod uplatňuje, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 občanského soudního řádu). Odvolací soud tu uložil, podle názoru dovolatelky nesprávně, soudu prvního stupně, aby věc samu opětovně projednal, vázán právním názorem odvolacího soudu vyjádřeného v rozhodnutí v jiné restituční věci, přestože v této právní věci je rámec řízení vymezen jiným rámcem ve smyslu zákona o půdě, zatím co rozhodnutí, na něž poukazuje odvolací soud, bylo učiněno podle zákona o mimosoudních rehabilitacích (zákona č. 87/1991 Sb.). Každá z obou těchto právních věcí se tedy týkala jiných restitučních nároků, upravených jinými restitučními předpisy.
Ve vyjádření žalobce Města Třebechovice pod Orebem k uvedenému dovolání účastnice řízení K. C.-M. bylo uvedeno, že se žalobce domnívá, že toto dovolání není přípustné a mělo by být odmítnuto. Ž alobce má za to, že tu nejde o výklad hmotného práva, jako to uvádí dovolatelka ve svém dovolání, ale jde tu o otázku procesní, neboť procesně tu musí soud posoudit, do jaké míry může v aplikaci ustanovení zákona o půdě použít právní závěry z rozhodnutí vydaného v právní věci posouzené podle jiného restitučního zákona, byť i šlo o nárok téže oprávněné osoby; odvolací soud tedy ve svém zrušovacím rozhodnutí poukazuje soudu prvního stupně vycházet z právních závěrů věci posouzené podle zákona č. 87/1991 Sb. a nikoli podle zákona č. 229/1991 Sb., třebaže některé společné právní otázky jsou stejně platné pro aplikaci obou uvedených restitučních zákon. Žalobci není známo, že by dovolací soud řešil dovolatelkou uváděnou otázku jinak a žalobce nemá za to, že by v tomto odvolacím řízení byla řešena právní otázka zcela jinak než v této právní věci (sp. zn. 20 C 268/2008 Okresního soudu v Hradci Králové). Žalobce je dále přesvědčen, že tu dovolání dovolatelky směřuje vlastně jen proti důvodům usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2013, nikoli do merita zrušovacího usnesení odvolacího soudu; dovolatelka napadá hlavně pokyn odvolacího soudu pro další řízení před soudem prvního stupně, který je vyjádřen odkazem na jiné rozhodnutí téhož odvolacího soudu, vydané v jiné právní věci. Žalobce má, na rozdíl od dovolatelky, za to, že odvolací soud při vydání svého usnesení ze dne 28. 6. 2013 postupoval správně a rozhodl jen s podáním návodu na další procesní postup v této projednávané právní věci, což vede k hospodárnosti řízení a rychlosti řízení. Lze mít za to, že v dalším řízení soud prvního stupně vyzve žalobce k upřesnění žalobního návrhu ve světle právního názoru odvolacího soudu např. tak, zda dovolatelka je či není vlastnicí pozemků v katastrálním území Š., aby v tomto smyslu bylo nahrazeno v rozhodnutím soudu rozhodnutí pozemkového úřadu z roku 2008. Dovolání dovolatelky tedy svými důsledky směřuje jen k oddálení rozhodnutí ve věci samé, přičemž ovšem jde o právní věc, ve které se v řízení u pozemkového úřadu táhlo od počátku roku 2005.
Ve vyjádření účastnice řízení České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových bylo k dovolání dovolatelky uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Odvolací soud tu neřešil otázku hmotného práva, ale zabýval se otázkou procesně právní, přičemž se nijak neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ; nejsou tu u dovolání dovolatelky splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §236 odst. 2 občanského soudního řádu jen proti důvodům zrušovacího usnesení odvolacího soudu. Odvolací soud tu dospěl ve svém zrušovacím rozhodnutí ze dne 28. 6. 2013 ke správným závěrům, když výrok rozhodnutí soudu prvního stupně byl zrušen proto, že tento výrok soudu o vlastnictví pozemku (ať pozitivní či negativní) měl směřovat vůči oprávněné osobě a nikoli vůči osobě povinné.
Ve vyjádření účastníka řízení České republiky – Ministerstva zemědělství k dovolání dovolatelky bylo uvedeno, že toto dovolání nelze považovat za přípustné, neboť tu nejde o řešení právní otázky z oblasti hmotného práva, která by měla být posouzena jinak, než jak ji posužuje ve své rozhodovací praxi dovolací soud. Je třeba mít za to, že odvolací soud je vázán svým dřívějším rozhodnutím podle zákona o mimosoudních rehabilitacích, je však přitom povinen zkoumat, zda ten který zákon, z něhož vyplývají jednotlivé nároky, spojuje existenci nároků se splněním určitých konkrétních podmínek stanovených zákonem č. 229/1991 Sb.
Ve vyjádření účastníka řízení Povodí Labe, státního podniku, k dovolání dovolatelky bylo uvedeno, že rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2013 je třeba považovat za správné, zatím co argumentaci uváděnou v dovolání dovolatelky je třeba považovat za nesprávnou.
Přípustnost dovolání dovolatelky proti rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2013 bylo tu třeba posoudit především podle ustanovení §236 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, jež stanoví: „Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští; dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné.“ V ustanovení §250f odst. 1 občanského soudního řádu je pak stanoveno, že soud projedná věc v mezích, ve kterých se žalobce domáhal projednání sporu nebo jiné právní věci v řízení před soudem.
Podle ustanovení §237 občanského soudního řádu je přípustné dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Bylo třeba mít na zřeteli i další ustanovení části páté občanského soudního řádu.
Podle ustanovení §250j odst. 1 občanského soudního řádu dospěje-li soud k závěru, že o sporu nebo o jiné právní věci má být rozhodnuto jinak, než rozhodl správní orgán, rozhodne ve věci soud rozsudkem; rozsudek soudu nahrazuje rozhodnutí správního orgánu v takovém rozsahu, v jakém je rozhodnutí správního orgánu rozsudkem soudu dotčeno ; tento následek musí být uveden ve výroku rozsudku (§250j odst. 2 občanského soudního řádu).
V ustanovení §250l občanského soudního řádu je stanoveno, že soud může rozhodnutí správního orgánu nahradit i jen zčásti.
Dovolání dovolatelky v daném případě obsahovalo dovolací návrh na zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2013 (sp. zn. Krajského soudu v Hradci Králové) a na vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení; dovolací návrh tedy zněl stejně jako výrok usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 6. 2013. Toto usnesení odvolacího soudu vytýkalo soudu prvního stupně ze dne 20. 9. 2012 (č. j. 20 C 268/2008-198 Okresního soudu v Hradci Králové), jak to bylo jmenovitě uvedeno na str. 3. usnesení odvolacího soudu, zejména to, že nebylo soudem prvního stupně bráno v úvahu ustanovení §9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., jakož i ustanovení §250j a §250l občanského soudního řádu. Připojeno bylo odvolacím soudem soudu prvního stupně i to, že v dalším řízení bude třeba posoudit žalobu žalobce Města Třebechovice pod Orebem“ v intencích ustanovení části páté občanského soudního řádu a řídit se rovněž aktuální judikaturou“; upozorněn byl soud prvního stupně odvolacím soudem na závěry rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 1. 2010, sp. zn. 30 Co 1/2006, týkající se restitučních nároků na majetek právního předchůdce účastnice řízení K. C.-M. – Dr. J. C. M.
Z uvedeného výroku i z odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2013 (sp. zn. 30 Co 33/2012 Krajského soudu v Hradci Králové) nelze podle názoru dovolacího soudu přesvědčivě dovodit splnění zákonných předpokladů přípustnosti dovolání dovolatelky v daném případě podle ustanovení §237 občanského soudního řádu, zejména zákonem vyžadované řešení otázky hmotného nebo procesního práva s odchýlením se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jak měla za to dovolatelka ve svém dovolání.
Dovolací soud proto přikročil podle ustanovení §243c odst. 1 a §243f odst. 4 občanského soudního řádu svým usnesením k odmítnutí dovolání dovolatelky, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelka nebyla v tomto řízení o dovolání úspěšná a ohledně nákladů vynaložených v tomto dovolacím řízení žalobcem Městem Třebechovice pod Orebem na vyjádření k dovolání dovolatelky použil dovolací soud ustanovení §150 občanského soudního řádu, umožňující nepřiznání náhrady nákladů řízení i v řízení úspěšnému účastníku řízení a náhradu těchto nákladů žalobci nepřiznal; dovolací soud tu přihlížel zejména k právní povaze projednávané právní věci. Žádnému dalšímu účastníku řízení nevznikly v tomto řízení o dovolání nějaké doložené náklady řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 6. března 2014
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu