ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.4071.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 4071/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a JUDr. Josefa Rakovského, v právní věci žalobkyně DELETE s.r.o., IČO: 25330730, se sídlem Brno, Pod Sídlištěm 1, zastoupené Mgr. Miroslavem Klanicou, advokátem se sídlem Brno, Krkoškova 728/2, proti žalovanému R. H., IČO: 60426179, místem podnikání a bytem Brno, Herbenova 994/26, zastoupenému JUDr. Kamilem Topolářem, advokátem se sídlem v Brně, Topolky 23, o 87.846,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 215 C 12/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2013, č. j. 19 Co 298/2012-88, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o.s.ř.):
Žalobkyně se žalobou ze dne 21. 1. 2007 domáhala zaplacení částky 87.846,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. Uvedla, že dne 10. 4. 2006 uzavřela se společností FAH-INSTALO spol. s r.o. podnájemní smlouvu na nebytové prostory, které měla v nájmu. Dne 3. 1. 2007 uzavřela společnost FAH-INSTALO spol. s r.o. s žalovaným „Dohodu o užívání skladových prostor“, na jejímž základě žalovaný užíval skladovací prostory, které měla v podnájmu společnost FAH-INSTALO spol. s r.o. Vzhledem k neplatnosti Dohody mezi žalovaným a společností FAH-INSTALO spol. s r.o. v návaznosti na znění smlouvy o podnájmu mezi žalobkyní a společností FAH-INSTALO spol. s r.o., která upravovala následek podnájmu bez souhlasu nájemkyně, však žalovaný užíval skladovací prostory bez právního důvodu, a proto mu vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, které bylo znaleckým posudkem předloženým žalobkyní vyčísleno na částku 87.846,- Kč. Protože žalobkyně předmětné nebytové prostory nevlastní, předložila smlouvu o postoupení pohledávky, již byla na žalobkyni postoupena žalovaná pohledávka z bezdůvodného obohacení vlastníkem nebytových prostor.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že není ve věci pasivně legitimován, neboť pokud by k bezdůvodnému obohacení došlo, nevzniklo by na straně vlastníka nebytových prostor a potažmo žalobkyně, nýbrž na straně společnosti FAH-INSTALO spol. s r.o., která žalovanému dala předmětné nebytové prostory do užívání.
Městský soud v Brně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 6. 8. 2012, č.j. 215 C 12/2011-71, žalobu zamítl, neboť žalobkyně neprokázala vznik bezdůvodného obohacení žalovaného na její úkor. Uvedl, že dohoda o užívání skladových prostor uzavřená mezi žalovaným a společností FAH-INSTALO spol. s r.o. je neplatná pro neurčitost. Posléze konstatoval, že žalobkyně není ve věci aktivně legitimována, neboť pokud žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení, nebylo to na úkor vlastníka nebytového prostoru, potažmo žalobkyně, nýbrž na úkor společnosti FAH-INSTALO spol. s r.o., se kterou neplatnou dohodu o užívání skladových prostor uzavřel.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 4. 2013, č.j. 19 Co 298/2012-88, k odvolání žalobkyně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. K námitce žalobkyně, že soud prvního stupně pochybil, pokud neprovedl důkaz předloženým znaleckým posudkem, a přesto jej zmiňoval v odůvodnění svého rozhodnutí jako provedený důkaz, uvedl, že se jedná o procesní pochybení, které však nemohlo mít vliv na správnost rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť to bylo založeno na nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, a proto také výše bezdůvodného obohacení nebyla pro věc rozhodná. Dále se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že vlastník nemovitosti, a potažmo žalobkyně není aktivně legitimován k vydání žalovaného bezdůvodného obohacení. Uvedl, že užíváním nebytových prostor na základě neplatné smlouvy žalovanému sice vzniklo bezdůvodné obohacení, je však povinen jej vydat tomu, kdo byl druhou stranou neplatné smlouvy, nikoliv vlastníku nebytových prostor, a tedy ani žalobkyni.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2013, č.j. 19 Co 298/2012-88, podala žalobkyně dovolání. Namítla, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který neprovedl žalobkyní předložený znalecký posudek, ačkoliv v odůvodnění jej uvádí jako provedený důkaz. Uvedla, že je povinností soudu zdůvodnit ve svém rozhodnutí neprovedení důkazu, což soud prvního stupně neučinil a opomenul tak žalobkyní navržený důkaz. Závěrem namítla, že soud prvního stupně učinil souhrnné skutkové zjištění, čímž porušil ustanovení §157 o.s.ř. a §132 o.s.ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013, neboť dovoláním je napadeno rozhodnutí odvolacího soudu vydané po 31. 12. 2012 (srov. čl. II, odst. 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony). Zjistil přitom, že dovolání je včasné (§240 odst. 1 o. s. ř.), podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem, kterým bylo dovolání též sepsáno (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), a splňuje formální obsahové znaky stanovené v ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř.
Uvedené námitky nemohou založit přípustnost dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení nastolených otázek nezávisí (srov. §237 o.s.ř.). Soudy obou stupňů založily svá rozhodnutí na závěru, že žalobkyně není aktivně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo užíváním skladových prostorů na základě neplatné dohody se společností FAH-INSTALO spol. s r.o. Přípustnost dovolání proto mohla být založena toliko námitkou stran posouzení věcné legitimace odvolacím soudem. V posledně uvedeném směru však dovolatelka žádnou námitku nevznesla a navíc je otázka věcné legitimace v souzené věci odvolacím soudem řešena v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 264/2004, uveřejněný pod číslem 31/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1933/2009).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) odmítl podle §243c odst. 1 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalobkyně u dovolacího soudu neuspěla a žalovanému prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 17. března 2014
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu