ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.4649.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 4649/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Miloše Póla a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně Mgr. S. F. , Č. T., zastoupené JUDr. Davidem Hladíkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, 17. listopadu 623, proti žalované M. K. F., Ú. n. O., zastoupené Mgr. Ladislavem Jedličkou, advokátem se sídlem v Ústí nad Orlicí, Čs. armády 1181, o zaplacení částky 280.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 9 C 22/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. července 2014, č. j. 26 Co 293/2014-101, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně podala k Nejvyššímu soudu dovolání proti shora označenému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, kterým tento soud odmítl odvolání žalobkyně proti výroku I. rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 3. 2014, č. j. 9 C 22/2011-79, změnil uvedený rozsudek v nákladovém výroku II. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shledal, že odvolání žalobkyně proti rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé postrádá nezbytné vymezení odvolacích důvodů dle §205 o. s. ř. a tato vada nebyla ani po poučení soudem ve lhůtě odstraněna, pročež s ohledem na tuto vadu bránící pokračování v odvolacím řízení (§212a odst. 2 o. s. ř.) přistoupil dle §43 o. s. ř. ve spojení s §209 o. s. ř. k odmítnutí odvolání. Současně však naznal, že soud prvního stupně pochybil při rozhodování o náhradě nákladů řízení, a proto napadené rozhodnutí změnil v naznačené části. Žalobkyně ve svém dovolání poukázala na pochybení jejího zástupce i soudu, jež jí bránila v řádném uplatnění práv, jakož i na nedostatek řízení před soudem prvního stupně spočívající v tom, že rozhodovala vyloučená soudkyně, a navrhla, aby byla rozhodnutí soudů obou stupňů zrušena a věc postoupena k dalšímu řízení jinému věcně příslušnému soudu.
V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, které je podle čl. II bodu 7 zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, rozhodující pro dovolací přezkum.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustanovení §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. dovolání podle §237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř..
Podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
Směřuje-li tedy dovolání žalobkyně proti rozhodnutí, jímž bylo odvolání odmítnuto a k jehož přezkumu má dle zákonné úpravy sloužit jako mimořádný opravný prostředek žaloba pro zmatečnost (srov. §229 odst. 4 o. s. ř.), pak na dovolání v tomto rozsahu nelze v souladu s citovanými ustanoveními pohlížet jako na přípustné, pročež je Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. odmítl (k tomu srovnej obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3612/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3402/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 32 Cdo 108/2014). Nelze přitom přehlédnout, že Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 31. 1. 2013, č. j. 1 Nc 1108/2012-28, které nabylo právní moci dne 1. 3. 2013, rozhodl o tom, že předsedkyně senátu JUDr. Pavla Kučerová, Ph.D., není vyloučena z projednávání a rozhodování této věci.
Zamýšlela-li dovolatelka zpochybnit výroky usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, pak je třeba podotknout, že v tomto směru ani v náznaku nevymezila, v čem spatřuje splnění podmínek přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., ani důvodnost svého dovolání ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., jak si žádá §241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tato vada nebyla ve lhůtě dané §241b odst. 3 o. s. ř. zhojena. Jelikož uvedená vada brání Nejvyššími soudu v pokračování v dovolacím řízení (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 26 Cdo 2273/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3345/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), přistoupil Nejvyšší soud dle §243c odst. 1, věty první, o. s. ř. k odmítnutí dovolání i v rozsahu, v jakém směřovalo proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1, §151 odst. 1, části věty před středníkem, a §146 odst. 3 o. s. ř. s tím, že na straně žalované, jež by na jejich náhradu měla v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. prosince 2014
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu