ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.804.2014.1
sp. zn. 28 Cdo 804/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause v právní věci žalobkyně České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, s adresou pro doručování: Česká pojišťovna a. s., Referát právní - regresy, Rašínova 7, 601 66 Brno, proti žalované JUDr. M. C., IČ 66198500, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, zastoupené JUDr. Monikou Zoulovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze 4, Podolská 126/103, o zaplacení 96.695 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 21 C 12/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2013, č. j. 11 Co 220/2013-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna na náhradě nákladů dovolacího řízení zaplatit žalované k rukám advokátky JUDr. Moniky Zoulové, LL.M. částku 6.389 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. listopadu 2012, č. j. 21 C 12/2012-58, ve výroku I. ve věci samé, jímž bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 96.695 Kč, zatímco ve výroku II. jej změnil jen tak, že žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 19.166 Kč, jinak jej rovněž potvrdil. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 o. s. ř., aniž by výslovně uvedla, v čemž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Tvrdila, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Namítala, že odvolací soud podřadil skutková zjištění pod ustanovení §451 a násl. o. z., podle něhož je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný na základě plnění bez právního důvodu, který později odpadl. Podle dovolatelky odvolací soud zřejmě posuzoval nárok žalobkyně jako plnění, u něhož odpadl právní důvod až následně. Dovozovala, že ze strany odvolacího soudu se jedná o nesprávný právní názor na zjištěný skutkový stav, kdy plnění, které žalobkyně poskytla, bylo od samého počátku plněním bez právního důvodu a nikoli plněním, pro které na počátku právní důvod dán byl a později odpadl. Tento nesprávný právní názor má pak zcela zásadní význam pro určení, komu vzniklo bezdůvodné obohacení a tedy, kdo je povinen bezdůvodné obohacení žalobkyni vydat. Podle dovolatelky pokud žalobkyně plnila věřiteli k rukám žalované od samého počátku bez právního důvodu a omylem, pak určení platebního místa věřitelem není právně významné pro určení osoby, které vzniklo přijetím tohoto plnění bezdůvodné obohacení, kdy touto osobou je faktický adresát tohoto plnění, t. j. osoba, do jejíž dispozice se toto plnění dostalo, tedy žalovaná. Navrhla proto zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů a vrácení věci soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaná navrhla zamítnutí, popř. odmítnutí dovolání.
Nejvyšší soud odmítl dovolání podle ustanovení §243c odst. 1, věty první, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovolání neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat.
Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle ustanovení §237 o. s. ř. pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou konkrétní právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této otázky odvolacím soudem odchyluje. Pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části) k projednání dovolání nepostačuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013 a ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013).
Uvedeným požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání (které lze uvést toliko po dobu trvání lhůty k dovolání; §241b odst. 3 věty první o. s. ř.) dovolatelka v posuzovaném případě nedostála. Aplikace ustanovení §43 o. s. ř. je přitom v dovolacím řízení vyloučena (srov. §243b o. s. ř.).
Pro úplnost sluší se uvést, že dovolaní žalobkyně, které je založené zde též na kritice správnosti skutkových zjištění odvolacího soudu, nemůže obstát i proto, jediným způsobilým odvolacím důvodem (v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013) může být jedině nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.), totiž otázky týkající se výlučně výkladu a aplikace práva na zjištěný skutkový stav.
Podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. je žalobkyně, jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit žalované účelně vynaložené náklady dovolacího řízení, sestávající z odměny advokáta ve výši 4.980 Kč (§7 bod 5, §8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrady hotových výdajů advokáta v částce 300 Kč (§13 odst. 3 cit. vyhlášky) a částky 1.109 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad (§137 odst. 3 o. s. ř.), t. j. celkem 6.389 Kč.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. dubna 2014
JUDr. Josef R a k o v s k ý
předseda senátu